Bleděmodře pruhovaný
Tereza Tomanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174616/bledemodre-pruhovany-174616.jpg
4
28
28
Tereza, mladá česká středoškolská profesorka, se při svém studijním pobytu v New Yorku setkává s pohledným mladíkem. Přeskočí jiskra a je tu láska na první pohled... Jaké je však překvapení, když zjistí, že protějšek je někým jiným, než se v prvních minutách jejich sblížení zdálo! Robby je totiž celebrita. Tereza je sice krásná, inteligentní a vtipná mladá žena, ale obyčejná cizinka odkudsi z Čech. Navíc je nadměrně citlivá a zranitelná, neboť má za sebou traumatizující zážitky...... celý text
Přidat komentář
Jsem více čtenář než zapisovatel svých dojmů. Taky mám momentálně dost práce s maturitou, ale tuto knihu jsem přečetla během týdne (A to jsem se učila na poslední hnusnou písemku z chemie). Protože byla jiná. Většinou čtu fantazy nebo něco současného od cizích autorů a tuhle knižku jsem začala číst kvůli své kamarádce, která si o ní chtěla povídat. Nemám ráda, když mi někdo příliš něco vnucuje, takže jsem ji nechala asi rok uležet. Pak jsem ji začala číst kvůli těm písničkám. A pak mě to chytilo. Je jiná. Není to slaďárna, i když by k tomu téma svádělo. Je to vyobrazený svět lidí z té druhé strany popularity. Navíc se tam i člověk zasměje a zabrečí a zavzteká. Vůbec nechápu, jak někdo může téhle knize dát odpad. To fakt je podivné, zvlášť když si člověk najde, že ten někdo ohodnotil jenom právě tuhle knížku. A ještě napíše, že se pěkně čte. To mě tedy pobavilo.
Hezké, nezvyklé téma, milé postavy, všichni tady nadržují Frankovi, to já bych taky chtěla Roba , moc se mi líbila Andy a Girl. A Terry jsem uměla pochopit. Původně jsem chtěla dát čtyři body, ale kvůli té paní dole dám pět, abych to aspoň trochu vyrovnala.
Už delší dobu jsem si chtěla na tomtu serveru založit účet a teď jsem dostala impuls. Příběh knihy mi přišel dost zajímavý a taky se mi líbila forma, jakou je podáván. Terry je někdy dost zvláštní, vlastně jsem se nikdy nezamýšlela nad tím, jaký je osobní život partnera slavné osobnosti, takže mi to téma přišlo docela originální. V některých chvílích jsem si říkala, že těch tragédií měla až moc, ale zase život někdy někomu dává hodně zabrat a ona navíc je docela komplikovaná osobnost. Přesto působí sympatickým a mnohdy veselým dojmem často jsem se s ní uměla ztotožnit a pochopit její duševní rozpoložení. Měla si rovnou vzít Franka a byla by spokojená, jenže jak všichni dobře víme, srdci se poručit nedá.
Líbí se mi, že to napsala česká spisovatelka a je mi líto a podivné, že o ní není nikde ani zmínka. Že by už žila jen v Americe?
Tak tahle knížka se mi dostala do ruky čistě náhodou, našla jsem jí zastrčenou v autobuse. Protože do Ústí to bylo daleko, nejdříve jsem se začetla do potržených statí a pak jsem ji přečetla během týdne celou. Takže jestli to čte někdo, kdo ji v tom autobuse nechal, klidně mi napište, já vám jí pošlu. Mně se moc líbila a potřebovala bych sehnat to cédéčko, co k tomu je podle těchhle recenzí přiloženo. A taky bych chtěla vědět, co vedlo to divné hermafroditní individuum přede mnou k tomu, že se zaregistrovalo jen kvůli tomu, aby této knížce udělilo odpad. To musela být velká osobní motivace. Protože odpad bych já 400 stránek nečetla.
Za mě je hlavním (a jediným) lákadlem knihy její čtivost. I přes zásadní literární chyby má příběh spád a jednoduše se čte, pokud jste ochotni odpustit mnoho nedostatků.
Postavy nevykazují charakterové rysy, které jsou jim přisuzovány. Svým chováním atributy, se kterými autorka pracuje, spíše vyvrací. Příkladů je mnoho. Tereza je považovaná za charismatickou. S tím se ale neztotožňuje její věčná ufňukanost a nevyrovnanost. Z čeho jsme zjistili, že má charisma, kromě toho, že to řekl Rob? Dialogy jsou prvoplánové a nereálné, ani Andy nemluví jako dítě.
Frank, Rob, Meredith i ostatní postavy jsou systematicky škatulkovány. Kniha zcela ignoruje mnohotvárnost lidí, jejich chování, emocí i charakterových vlastností, a v otázce postav, stejně jako jinde, klouže po povrchu.
Na život je pohlíženo pouze z jednoho úhlu. Zápletka stojí na malicherných problémech, které by se daly jednoduše vyřešit zdravější a otevřenější komunikací, místo v jednom kuse podrobně popisovaným sexem.
Pokulhává i redakční práce a korektury, kniha je plná jazykových a tiskových chyb.
Bohužel musím konstatovat, že rádoby vtipným nebo uměleckým epilogem (co bylo záměrem?) to autorka úplně zazdila. Nezachránil to ani radikálně se nehodící vtip s knižní vazbou. Nerada bych kohokoli odváděla od psaní. Je to skvělý způsob sebereflexe, terapie i zamyšlení. Souhlasím, že je třeba talenty podporovat a v jazyce i příběhu Terezy Tomanové vidím potenciál. Ovšem také oceňuji konstruktivní kritiku a nehodlám chválit knihu, která si to dle mého názoru nezaslouží.
Myslím, že pro čtenářky této knihy je dobré shrnout i můj pohled na věc. Lidé nejsou černobílí. Všichni děláme chyby… A mohla bych pokračovat obecně zažitými větami, které se staly takovým klišé, že se nad nimi už ani nezamýšlíme.
Ale muži nejsou jen citliví ňoumové, chlapáčtí taťkové typu „kamarád taky rád“ ani namachrovaní nadržení nezdvořáci, jak nám kniha nabízí. Stejně tak všechny ženy nejsou věčně nevyrovnané, ztracené, utíkající. Všichni jsme možná něco z toho, všechno dohromady, nic, nebo také mnohem víc. Záleží, kdy a kdo nás vidí, jak nás hodnotí. Svět není tak plochý. Jistě, život není pohádka. Ale stojím si za tím, že alespoň do jisté míry je takový, jaký si ho samy uděláme.
Kdyby kniha nebyla darem, tak bych se rozhodně neprokousala až na konec.
Milý Franku, protože máš dnes narozeniny, přeji abys měl pořád hodně hostů, nebo spíš tak akorát, abys taky někdy chodil spát, protože ty jsi jako New York. A až Terry odjede pryč, budeš mít mě. MĚ. Jsi nejlepší chlap, co znám. (Tatínek si to stejně nepřečte.)
To bylo kráááásný! Já už to přečetla podruhý. Moc se mi líbilo, že je hlavní hrdinka z Čech a že to není na stejný brdo jako odstíny nebo bastardi. Terry jsem úplně rozuměla, taky bych nechtěla být středem pozornosti, vžívala jsem se do příběhu a nevím, jak bych jednala já. Frank je opravdický chlap , Rob je roztomilý, ale mně se líbil i ten Robův agent, to byl tedy týpek! Taky si myslím, že je to dobře stylisticky napsané, setkání Terry a Andy jsem obrečela, jak mě to dojalo.
To by mě fakt zajímalo, proč této knize někdo dal odpad a aspoň nenapsal proč! Belatris?!
Už dlouho se mi nestalo, abych četla jednu knihu dvakrát. Tato se mi nějak zadřela pod kůži. U toho začátku jsem si říkala, zase vztah bohatého (slavného) a chudé (obyčejné), ale pak jsem zjistila, že o tohle v příběhu vůbec nejde. Jde totiž o to, jak se umí člověk vyrovnat s popularitou svého partnera, která jej ničí. Terry je mi blízká tím, jak nechce vyčnívat, trpí okolím, do kterého byla nechtíc vržena, bojuje proti tomu a vzdává to. Utíká. Přemýšlela jsem, jak bych takovou situaci řešila já a ono to asi nejde předjímat.
Moc se mi líbil popis shledání s Andy, to jsem obrečela, protože to bylo tak realistické, že se to muselo dotknout každé mámy. A musím dodat, že ať byl Robby sympaťák a vlastně měl s Terkou velkou trpělivost, já bych dala přednost Frankovi. To je totiž chlap, jaký má být.
Znala jsem písničky z této knihy dřív, než knihu samotnou, pořád si je notovala má kolegyně. Pak mě donutila, abych si Maják, jak knize ona říká, i přečetla, Opravdu nejsem na romantické příběhy, ale asi jsem měla zrovna náladu, nebo jsem podlehla "nátlaku" kolegyně, prostě jsem se od toho nemohla odtrhnout. Přestože si myslím, že kniha nevychází ze skutečného příběhu, protože to by se určitě v našem bulváru detailně propíralo, je uvěřitelná. Terry mi přišla někdy hodně vtipná, někdy ufňukaná, jindy nápaditá (ty její Rules jsou prostě originální), samozřejmě jsem se zamilovala do Franka a do jeho majáku, a malá Andy je kouzelná holčička.
Je to zvláštní kniha, skoro jako kdyby ani nebyla napsána českou autorkou a donutila mě se zamyslet nad životem celebrit. trochu jsem tu Terry i chápala.
Mám ráda happyendy, ale myslím, že by Terry udělala líp, kdyby zůstala na majáku, což by vlastně byl taky dobrý konec.
Jo, a ten epilog - tak to je bomba - otočil celý příběh naruby.
Mě se to strašně líbilo. Ten příběh má hodně zvratů, Terry je v něčem divná, řešila bych ty situace jinak. Robby je sobec a Frank je až moc hodný. Líbila se mi i Andy. Ale ty jejich hádky byly moc pěkné a Pravidla taky, v tom je ta kniha hodně originální, jak ukazuje jejich vztah jinak. A to CD nakonec! Poslechnout si Plameny hodně pomohlo k porozumění povahy Terry. Rozhodně hodně doporučuju.
Až do toho neuvěřitelného zvratu jsem si říkala, že to je klasická lovestory, kterých se v regálech knihovny válí tuny. Pak mě knížka ovšem upoutala, načež to celé efektní pointování ale jaksi vyprchalo a zase se to stočilo k průměru. NAVÍC! Jsem jediná, kdo si všiml opravdu odfláknuté redakční práce (překlepy, gramatické chyby, chyby v odsazování - kazí to dojem jako blázen!)?
Doporučuji k přečtení a už teď se moc těším na další literární počin této mladé české spisovatelky. :-)
Je to perfektně napsaný příběh,který jsme si určitě každá z nás někdy v životě snila.Během čtení jsem se střídavě smála i slzela i se zamyslela.Mezi všema těma kuchařkama,VIP životopisama,trilerama a sci-fi,kterými jsou zamořené pulty knihkupectví,je to příjemné osvěžení a mohu jen doporučit..ovšem né intelektuálkám:-)
Nejsem přihlašovací typ. Už třetím rokem do databáze jen nahlížím, abych načerpala inspiraci ke čtení, porovnala si své čtenářské zkušenosti s někým jiným. Ale počin jakési Belatris, která této knize dala označení "odpad", mě fakt naštval a já se poprala s registrací. Chápu, že se tento druh literatury nemusí každému líbit, ale i když třeba já nijak nepreferuji fantazy, když už začnu knihu číst, snažím se ocenit aspoň děj, styl autora, jak se popral s charaktery postav. Tak nějak nechápu, proč lidé čtou (a dočtou!) to, co pak označí za odpad. Ze zvědavosti jsem se podívala, čemu mladá dáma dává přednost. A ejhle, je to intelektuálka. A když jsem si přečetla, že stejný odpad dala i Malému princi, trochu mě to uklidnilo.
Příběh Terry je samozřejmě romantický. Ale není život skoro každého člověka v určité fázi romantický? A jestliže není, kam se poděly emoce? Nebudu se zaobírat dějem této knížky, já dám přednost stylistice, a ta se mi prostě zalíbila. Autorka velmi přesně formuluje, přečtete-li si knihu víckrát, zjistíte, jak se i mění styl vypravování Terriny. V první části to je hravá forma skoro ještě puberťačky, ve druhé části pak je znát takřka bolestný tón životem zkoušené ženy. Jsou tam pasáže, při nichž se usmíváte, a scény, kdy polykáte slzy, protože cítíte mateřskou sounáležitost.
Ne, skutečně to není čtení pro muže a intelektuály (zvláště ty mladické), ale já - normální ženská od dětí - se k této knize rozhodně budu vracet.
No, taky mi to nedá, abych se nezapojila. Babyboar buď nezná Popelku, nebo četla knihu jen letem světem, protože srovnání těchto dvou děl opravdu kulhá. Klidně ať je jí Terry nesympatická, vytýká jí její řešení životních situací, každý to děláme podle své letory, ale ať tady nepíše něco o své soudnosti s nevydáváním svých raných děl. A překvapuje mě, že když nachází tolik negativ (klišé, hysterická slepička, prvky amerických soap operas, a populární literatury (co to jako má být?), "fan fiction" ( zná tento pojem?) ), že přesto dala knize tři body.
Před třemi dny jsem napsala Babyboar, že jsem ji knihu doporučila já a že zároveň nejsem bohužel autorkou. Že ji mohu se spisovatelkou seznámit, ale B. mi dodnes neodpověděla, přestože již byla několikrát online. Zároveň bych se chtěla ohradit proti termínu "fan fiction", protože tato kniha nemá se Stmíváním společnou jedinou postavu, jediný děj. Pouze snad herce Roberta Pattinsona.
Knížku jsem přečetla na doporučení jedné členky zdejšího fóra (o niž si do dnes nejsem jista, zdali není přímo autorkou knihy) a upřímně nevím, co si o knize myslet. Bohužel jsem si knihu půjčila z knihovny, kde k ní neměli CD, což je možná škoda, protože nápad se soundtrackem ke knize je skvělý a jistě by hudba dokázala některé pasáže podtrhnout. Ve své podstatě se jedná o klasický ženský román vycházející z předlohy pohádky O Popelce. Hrdinka mi byla s každou další stránkou čím dál více nesympatická, neboť i když měla působit jako životem zocelená žena, byla to obyčejná hysterická slepička, která vše řeší tím, že se urazí a uteče. Protože jsem bohužel nepolíbená knihami i filmy ze série Stmívání, pochopila jsem až v závěru knihy a z komentářů zde na foru, že se vlastně jedná o "fan fiction" a uvědomila jsem si kolik příběhů o sobě a svých pubertálních idolech jsem si během svého raného mládí navymýšlela. Naštěstí jsem měla soudnost a nic z toho jsem se nepokoušela vydat. Kniha obsahuje tolik klišé, že by se na ní daly vyučovat prvky populární literatury či amerických soap operas. Bohužel to nezachraňuje ani autorčina orientace v literatuře (což je dle mého názoru základ kulturního přehledu každého inteligentního člověka) ani závěr, kterým autorka vstupuje do díla a snaží se celý svůj výtvor zlehčit. Snad jen tolik patrný patriotismus a srovnávání ČR a USA, kde našinci na celé čáře vítězí, působí roztomile.
Knihu jsem si přečetla před týdnem, ale chtěla jsem si nechat nějaký čas, než napíši komentář. Ze začátku mě kniha moc nebavila, Hlavní hrdinové se hned milovali, hned spolu bydleli, on byl nádherný a populární, ona krásná a vše uměla (tančit, mluvit několika jazyky, vařit,...), dialogy byli nereálné. Po polovině knihy mě to již začalo bavit, sice jsem oba aktéry nechápala, ale už to bylo zajímavé, uvěřitelné, už byli reálnými postavami. Nápad s CD je výborný, za to dávám velké plus. Kniha mě nenadchla ani neurazila, nutila mě k zamyšlení, jestli bych já ustála manželství s hvězdou. Pokud autorka napíše další knihu, také si ji přečtu.
O téhle knize jsem dlouze přemýšlela. Jak bych to zvládla já? Sotva jsem tu knížku dočetla, šla jsem si ji přečíst ještě jednou a našla další momenty k přemýšlení. Moc se mi líbí, že to není jen tak prvoplánové, čtenář musí mít i určitý přehled přes literaturu, aby některé pasáže pochopil (viz Kundera a jeho Identita). Terry jsem chápala i nechápala, ale osud k ní opravdu nebyl zrovna fér. Některé informace byly psány jen jakoby mezi řádky (jak byla zoufalá z nedostatku soukromí, jak se neuměla vyrovnat s Robyho popularitou). Ani se nedivím, že hledala pomoc jinde. Byla strašně sama. A to CD, co je ke knize připojené, je moc dobrý nápad. Už to předtím někdo udělal? Písničky podtrhují atmosféru, někdy i vysvětlují jednání (Plamenům).
Přála bych si od Tomanové číst i další věci. Ale třeba něco píše :-).
Téhle knihy jsem plná i několik hodin po jejím dočtení. Zajímavý příběh, který mě rozhodně chytl za srdce.
Bleděmodře pruhovaný
Ahoj Franku, už ti zase píšu, nějak tě nemohu dostat z hlavy. Jsi můj nejmilejší mužský hrdina, i když ti trochu šlape na paty Roark od Dallasky. Takže k dnešním narozeninám ti přeju plno spokojených hostů na majáku, žádné úrazy a nějakou prima ženu. Na Terku se vykašli, stejně dá vždycky přednost Robbymu. A až někdy pojedu kolem, tak se určitě stavím.