• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Tereza Tomanová

Bleděmodře pruhovaný

„Ahoj Franku, už ti zase píšu, nějak tě nemohu dostat z hlavy. Jsi můj nejmilejší mužský hrdina, i když ti trochu šlape na paty Roark od Dallasky. Takže k dnešním narozeninám ti přeju plno spokojených hostů na majáku, žádné úrazy a nějakou prima ženu. Na Terku se vykašli, stejně dá vždycky přednost Robbymu. A až někdy pojedu kolem, tak se určitě stavím.“... celý text
— zlatka2001

---

Bleděmodře pruhovaný

„Jsem více čtenář než zapisovatel svých dojmů. Taky mám momentálně dost práce s maturitou, ale tuto knihu jsem přečetla během týdne (A to jsem se učila na poslední hnusnou písemku z chemie). Protože byla jiná. Většinou čtu fantazy nebo něco současného od cizích autorů a tuhle knižku jsem začala číst kvůli své kamarádce, která si o ní chtěla povídat. Nemám ráda, když mi někdo příliš něco vnucuje, takže jsem ji nechala asi rok uležet. Pak jsem ji začala číst kvůli těm písničkám. A pak mě to chytilo. Je jiná. Není to slaďárna, i když by k tomu téma svádělo. Je to vyobrazený svět lidí z té druhé strany popularity. Navíc se tam i člověk zasměje a zabrečí a zavzteká. Vůbec nechápu, jak někdo může téhle knize dát odpad. To fakt je podivné, zvlášť když si člověk najde, že ten někdo ohodnotil jenom právě tuhle knížku. A ještě napíše, že se pěkně čte. To mě tedy pobavilo. Hezké, nezvyklé téma, milé postavy, všichni tady nadržují Frankovi, to já bych taky chtěla Roba , moc se mi líbila Andy a Girl. A Terry jsem uměla pochopit. Původně jsem chtěla dát čtyři body, ale kvůli té paní dole dám pět, abych to aspoň trochu vyrovnala.“... celý text
— miska331

---

Bleděmodře pruhovaný

„Už delší dobu jsem si chtěla na tomtu serveru založit účet a teď jsem dostala impuls. Příběh knihy mi přišel dost zajímavý a taky se mi líbila forma, jakou je podáván. Terry je někdy dost zvláštní, vlastně jsem se nikdy nezamýšlela nad tím, jaký je osobní život partnera slavné osobnosti, takže mi to téma přišlo docela originální. V některých chvílích jsem si říkala, že těch tragédií měla až moc, ale zase život někdy někomu dává hodně zabrat a ona navíc je docela komplikovaná osobnost. Přesto působí sympatickým a mnohdy veselým dojmem často jsem se s ní uměla ztotožnit a pochopit její duševní rozpoložení. Měla si rovnou vzít Franka a byla by spokojená, jenže jak všichni dobře víme, srdci se poručit nedá. Líbí se mi, že to napsala česká spisovatelka a je mi líto a podivné, že o ní není nikde ani zmínka. Že by už žila jen v Americe?“... celý text
— Lara6

---

---

Bleděmodře pruhovaný

„Tak tahle knížka se mi dostala do ruky čistě náhodou, našla jsem jí zastrčenou v autobuse. Protože do Ústí to bylo daleko, nejdříve jsem se začetla do potržených statí a pak jsem ji přečetla během týdne celou. Takže jestli to čte někdo, kdo ji v tom autobuse nechal, klidně mi napište, já vám jí pošlu. Mně se moc líbila a potřebovala bych sehnat to cédéčko, co k tomu je podle těchhle recenzí přiloženo. A taky bych chtěla vědět, co vedlo to divné hermafroditní individuum přede mnou k tomu, že se zaregistrovalo jen kvůli tomu, aby této knížce udělilo odpad. To musela být velká osobní motivace. Protože odpad bych já 400 stránek nečetla.“... celý text
— Dagnov157

---

Bleděmodře pruhovaný

„Za mě je hlavním (a jediným) lákadlem knihy její čtivost. I přes zásadní literární chyby má příběh spád a jednoduše se čte, pokud jste ochotni odpustit mnoho nedostatků. Postavy nevykazují charakterové rysy, které jsou jim přisuzovány. Svým chováním atributy, se kterými autorka pracuje, spíše vyvrací. Příkladů je mnoho. Tereza je považovaná za charismatickou. S tím se ale neztotožňuje její věčná ufňukanost a nevyrovnanost. Z čeho jsme zjistili, že má charisma, kromě toho, že to řekl Rob? Dialogy jsou prvoplánové a nereálné, ani Andy nemluví jako dítě. Frank, Rob, Meredith i ostatní postavy jsou systematicky škatulkovány. Kniha zcela ignoruje mnohotvárnost lidí, jejich chování, emocí i charakterových vlastností, a v otázce postav, stejně jako jinde, klouže po povrchu. Na život je pohlíženo pouze z jednoho úhlu. Zápletka stojí na malicherných problémech, které by se daly jednoduše vyřešit zdravější a otevřenější komunikací, místo v jednom kuse podrobně popisovaným sexem. Pokulhává i redakční práce a korektury, kniha je plná jazykových a tiskových chyb. Bohužel musím konstatovat, že rádoby vtipným nebo uměleckým epilogem (co bylo záměrem?) to autorka úplně zazdila. Nezachránil to ani radikálně se nehodící vtip s knižní vazbou. Nerada bych kohokoli odváděla od psaní. Je to skvělý způsob sebereflexe, terapie i zamyšlení. Souhlasím, že je třeba talenty podporovat a v jazyce i příběhu Terezy Tomanové vidím potenciál. Ovšem také oceňuji konstruktivní kritiku a nehodlám chválit knihu, která si to dle mého názoru nezaslouží. Myslím, že pro čtenářky této knihy je dobré shrnout i můj pohled na věc. Lidé nejsou černobílí. Všichni děláme chyby… A mohla bych pokračovat obecně zažitými větami, které se staly takovým klišé, že se nad nimi už ani nezamýšlíme. Ale muži nejsou jen citliví ňoumové, chlapáčtí taťkové typu „kamarád taky rád“ ani namachrovaní nadržení nezdvořáci, jak nám kniha nabízí. Stejně tak všechny ženy nejsou věčně nevyrovnané, ztracené, utíkající. Všichni jsme možná něco z toho, všechno dohromady, nic, nebo také mnohem víc. Záleží, kdy a kdo nás vidí, jak nás hodnotí. Svět není tak plochý. Jistě, život není pohádka. Ale stojím si za tím, že alespoň do jisté míry je takový, jaký si ho samy uděláme. Kdyby kniha nebyla darem, tak bych se rozhodně neprokousala až na konec.“... celý text
— MonikaaHonza