MonikaaHonza komentáře u knih

Za mě je hlavním (a jediným) lákadlem knihy její čtivost. I přes zásadní literární chyby má příběh spád a jednoduše se čte, pokud jste ochotni odpustit mnoho nedostatků.

Postavy nevykazují charakterové rysy, které jsou jim přisuzovány. Svým chováním atributy, se kterými autorka pracuje, spíše vyvrací. Příkladů je mnoho. Tereza je považovaná za charismatickou. S tím se ale neztotožňuje její věčná ufňukanost a nevyrovnanost. Z čeho jsme zjistili, že má charisma, kromě toho, že to řekl Rob? Dialogy jsou prvoplánové a nereálné, ani Andy nemluví jako dítě.

Frank, Rob, Meredith i ostatní postavy jsou systematicky škatulkovány. Kniha zcela ignoruje mnohotvárnost lidí, jejich chování, emocí i charakterových vlastností, a v otázce postav, stejně jako jinde, klouže po povrchu.

Na život je pohlíženo pouze z jednoho úhlu. Zápletka stojí na malicherných problémech, které by se daly jednoduše vyřešit zdravější a otevřenější komunikací, místo v jednom kuse podrobně popisovaným sexem.

Pokulhává i redakční práce a korektury, kniha je plná jazykových a tiskových chyb.

Bohužel musím konstatovat, že rádoby vtipným nebo uměleckým epilogem (co bylo záměrem?) to autorka úplně zazdila. Nezachránil to ani radikálně se nehodící vtip s knižní vazbou. Nerada bych kohokoli odváděla od psaní. Je to skvělý způsob sebereflexe, terapie i zamyšlení. Souhlasím, že je třeba talenty podporovat a v jazyce i příběhu Terezy Tomanové vidím potenciál. Ovšem také oceňuji konstruktivní kritiku a nehodlám chválit knihu, která si to dle mého názoru nezaslouží.

Myslím, že pro čtenářky této knihy je dobré shrnout i můj pohled na věc. Lidé nejsou černobílí. Všichni děláme chyby… A mohla bych pokračovat obecně zažitými větami, které se staly takovým klišé, že se nad nimi už ani nezamýšlíme.

Ale muži nejsou jen citliví ňoumové, chlapáčtí taťkové typu „kamarád taky rád“ ani namachrovaní nadržení nezdvořáci, jak nám kniha nabízí. Stejně tak všechny ženy nejsou věčně nevyrovnané, ztracené, utíkající. Všichni jsme možná něco z toho, všechno dohromady, nic, nebo také mnohem víc. Záleží, kdy a kdo nás vidí, jak nás hodnotí. Svět není tak plochý. Jistě, život není pohádka. Ale stojím si za tím, že alespoň do jisté míry je takový, jaký si ho samy uděláme.

Kdyby kniha nebyla darem, tak bych se rozhodně neprokousala až na konec.