Bleší cirkus
Jan Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435699/bmid_blesi-cirkus-l8L-435699.jpg
4
3
3
O bleším cirkusu psal ve svých Pražských dobrodružstvích před stoletím Egon Ervín Kisch. Teď o něm píše Jan Pavel. Navenek má každý z nich to své: Kisch zábavu, pouťovou kuriozitu, lehce bizarní atrakci pro děti, Pavel pak tísnivou procházku po vlastním osudu, stopování sebe sama labyrintem, v jehož srdci se trochu škodolibě pošťuchují láska a smrt. Společný jmenovatel obou je ale jednoznačný: bleší cirkus řídí vždycky někdo jiný. Stejně jako v tolika případech naše životy. Nevyrostli jsme z ničeho, jsme větve v koruně stromu s mohutným kmenem a kořeny hluboko v zemi. Rezonuje v nás nejen současnost, ale taky minulost; a někdy brutální, nelítostnou silou. Zbývá jediné: sundat si ohlávku, ať je jakkoli pozlacená, a zmizet z toho cirkusového plácku co nejrychleji pryč – k sobě. Zbavit se závislostí, přestat přijímat i předávat vinu. Narovnat se a být už jen sám sebou.... celý text
Přidat komentář
Bleší cirkus je útlá novela českého autora, která vypráví o muži, jenž to nemá v životě lehké, ale musí udělat vše pro to, aby se s tím popasoval a mohl být sám na sebe hrdý.
Už od prvních stránek budete vědět, že tento příběh není zbytečně ničím přikrášlený, hlavní hrdina je i vypravěčem a společně s ním se dozvíte o několika důležitých událostech, které ho dostaly tam, kde bude na konci celého příběhu. Více v recenzi v záložkách.
Kniha mne zaujala svou zajímavou obálkou /i když se tedy přiznám, že teprve po přečtení jsem si uvědomil, co na ní vlastně je :-)/, takže jsem se rozhodl si ji přečíst bez toho, že bych se zajímal, kdo je jejím autorem (moje první setkání s ním) nebo, co je jejím tématem. Autorův styl psaní je zralý a čtivý, takže jsem od prvních stránek očekával silný čtenářský zážitek. Je pravda, že rodinné vztahy jsou vždy přitažlivým tématem, zvláště ty nedobře fungující. Jenže tady se onen prvotní dojem, že se tato novela nezařadí do šedého průměru mnoha podobných děl, bohužel nepotvrdil. Charaktery i děje zůstaly jen naskicované a v tomto formátu zůstaly nedotažené. Katarze se nedostavila, jen lehce kýčovitý, v tu chvíli už pro čtenáře očekávaný, závěr. Obálka a ilustrace tak pro mne zůstaly nejsilnějším dojmem z této četby.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Děti z půdy |
| 2011 |  Proč blijou sloni |
| 2020 | Bleší cirkus |
| 2005 |  Jizvení |
| 2009 | Zbytečnost |
"Zbavit se závislostí, přestat přijímat i předávat vinu. Narovnat se a být už jen sám sebou..."
Silný příběh, který budu mít ještě dlouho v hlavě, nejlepší z knih, které jsem od JP dosud četla. A jako bonus ilustrace a obálka...