Elysium
Julie Nováková
Blíženci ( J. Nováková) série
< 2. díl >
Kyberneuroložka Celeste Hewittová navázala komunikaci s dvojicí bytostí, které mohou představovat jeden z klíčů k pochopení mezihvězdných tunelů a tvorbě nových. Kdyby ale jen tušila, jak dvojčatům opravdu porozumět. Co vidí v jejích vzpomínkách? Jak vnímají své letmé seznamování s vnějším světem? Jaké touhy je pohání? Nebo pokládá úplně špatné otázky, když o nich uvažuje jako o lidech? Celestiny snahy a dopad, který na ní zanechávají, se však nelíbí jejímu nejbližšímu okolí - ani těm, kteří by komunikaci s dvojčaty raději zbrzdili, než sami získají cenné informace. A možná je nakonec jejím nejsilnějším nepřítelem ona sama. Tilde s Lennoxem a Arthurem se po svém zběsilém útěku a neočekávané záchraně vydali na cestu, na jakou by nepomysleli ani v nejdivočejších snech - nebo nočních můrách, podle toho, co je na daleké Zemi čeká. a mezitím dochází k fascinujícímu objevu poblíž Nové Andalusie a vědci na Jitřním poslu nacházejí možné známky existence bájných Hvězdoměnců. Ty ještě rozdmychávají oheň hrozícího konfliktu. Vrátí se vůbec Tilde, Arthur a Lennox do stejného světa, jaký svou cestou na dva roky opustili? A vrátí se i oni sami stejní, jací bývali? V rozehrané partii jde o hodně; každý sní o své vlastní představě budoucnosti lidstva. Ale jedno mají společné. Sahají daleko. Až ke hvězdám. Druhý díl trilogie.... celý text
Přidat komentář
„Ale co Castor a Pollux?“
„Napadlo tě někdy,
že pro ně můžeš být jen objekt na hraní,
se kterým si pohazují
a zkoušejí, kolik vydržíš?“
Druhá kniha z trilogie Blíženci není tak zajímavá, jako příběh první. Vlastně se tu až do půlky knihy skoro nic neděje. Ano, všechno se to stupňuje, ale paní spisovatelce celkem dlouho trvalo, že ty všechny děje někam dospějou. Na začátku mě třeba skoro nebavilo sledování trojice Tilde, Lenoxe a Mikhaela. Tady to mělo velké nelogické mezery a celé to hledání jedné osoby na planetě Zemi bylo prostě divné a nevěrohodné. Ke konci tohoto příběhu to ještě trochu pokazí válečné vstupy. Naštěstí je mezi tím spousta dramatických situací a tak jsem byl hnán vpřed, abych zjistil a věděl, jak to všechno nabere obrátky.
Malá ochutnávka:
Nepřestávala se usmívat, ani když šla do kantýny na večeři a pak se chystala k spánku.
Když uléhala, stále myslela na stromy a jejich zvláštní způsob komunikace. Už věděla, jak je přimět ke zřejmě smysluplného šepotu. Co se jí ale enti snaží říct?
Zajímaly mě hlavně linie o výzkumu Ronnie Callahanové a jejích entích stromech. Rád jsem sledoval dění kolem „šílené“ a odvážné Amelie Valdezové a její průzkum nalezeného artefaktu. A také jsem byl zvědav kam dospěje Celeste Hewittová svým zkoumáním dvojice Castor a Pollux. Od každého se mi dostalo trochu. Každá z těchto vědkyň se posunula o velký krok dopředu. Jenže, jak to vše dopadne budu vědět až dočtu knihu třetí „Hvězdoměnci“
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Za pár dní se probudíte a budete jako znovuzrození.
Druhý díl navazuje dějově na Prstenec prozření a dále rozvíjí dějové linky plu přidává některé nové... Zvláště se mi líbily ty pasáže, kde byla situace popisována z pohledu dané osoby ve formě vnitřního uvažvání a hodnocení - nové linky kolem generála Schumanna a Amélie děj příjemně oživily...
Celkově se přikláním k hodnocení B4LUa.
Podobně jako u předchozího dílu i zde platí, že jde o příjemné, ale nikterak přelomové dílo; události však od minulého dílu trochu nabraly spád, takže hodnotím o hvězdu výše.
O něco lepší než první díl, nenudí, ale žádná hitparáda to není. Hodně to tahá nahoru nová linie na Nové Andalusii a linie s generálem Schumannem, naopak to sráží ta s Tilde a spol., která mi přijde zbytečná, natahovaná a některé scény v ní a hlavně dialogy mírně haprují. Ale celkově spokojenost, myslím, že šedesát procent je adekvátních...
Sice se to místy trochu vleče, ale vzhledem k tomu, že se povedlo udržet čtyři dějové linie, mě to bavilo.
Po nadějné jedničce je Elysium mírným zklamáním. Na konci prvního dílu to vypadalo, že se příběh po zdlouhavé expozici konečně rozjel, ale první polovina dvojky je prostě nudná. Nic moc zajímavého se nestane, celé je to takové utahané a několikrát jsem měl nutkání knihu odložit. Naštěstí zhruba v polovině to trochu nabere tempo, dokonce párkrát dojde i na akci. Jen škoda, že pro mě nejzábavnější dějová linie s nejlepšími postavami (Tilde, Lennox a Arthur) zde dostává nejméně prostoru. Naopak linie s Celeste mi přijde nejméně záživná, ale je jí tam hodně. Jsem zvědavý, jak si autorka poradí s posledním dílem, doufám, že tentokrát už příběh pojede od začátku jako dobře namazaný stroj.
Vlastně bych mohl do puntíku zkopírovat svůj komentář k prvnímu dílu. V první polovině druhé knihy jsem měl chuť knihu několikrát odložit, nakonec jsem se "dokopal" k jejímu přečtení. Příběh je originální (to klobouk dolů k mladé autorce), profesionálně napsaný, ale ta sterilita textu je ubíjející. Mám obavy, že do závěrečného dílu se to nezmění, jelikož je již napsaný a vyjde každým dnem. Zajímá mě, zda autorka přijde s nějakým šokujícím vyvrcholením a já budu spokojen a nebo získám pocit, že jsem s celou trilogií ztrácel čas. Takhle opět za 3 hvězdy.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Mlok 2016 |
| 2015 |  Terra nullius |
| 2018 | Světy za obzorem |
| 2015 | Prstenec prozření |
| 2014 | Bez naděje |
Jede se dál, přičemž na rozdíl od nejednoho komentujícího nemám pocit, že by autorka zvolnila, nebo že by nějak kvalitativně klesla. Vše drží pohromadě jak má, a já se těším na vyvrcholení v posledním díle.