Bludiště cti
Jan Kment
Románové zpracování málo známého případu sebevraždy důstojníka československé armády, který byl autorovým otcem. Čas není jen abstraktní pojem! Tuto hořce poznanou pravdu napsal otec Kláry a Oldřicha jako slova na rozloučenou předtím, než spáchal sebevraždu – týden po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Vzít si život se mu zdálo jako jediné východisko, nechtěl-li zradit svou vlast ani sám sebe. Na historii jedné rodiny, lámané drtivými silami geopolitických událostí, spisovatel Jan Kment mistrně evokuje atmosféru doby, naděje a cíle generace, která v mládí prožila válku, koncentrační tábory a politické převraty. Dospělosti dosahují v dobách čistek a útlaku, ale mají své ideály a věří ve šťastnou budoucnost svých dětí. Autorův literární styl evokuje tehdejší život hlučného velkoměsta i poetického, klidného venkova a s vnitřní opravdovostí vykresluje lidské povahy, třeba jen jednou větou dialogu, popisem hnutí v obličeji, němou reakci, která probíhá kdesi pod povrchem v lidském nitru.... celý text
Přidat komentář
Čest není jen abstraktní pojem. Skutečně tu byli lidé, pro které znamenala tolik, že bez ní nedokázali žít. Jak těžko uchopitelné v naší konzumní době. Zůstávají střípky vzpomínek, ale také smutek a prázdno.
„Poslední ozvuky ztraceného života. Poté, co náhle ztratila jeho, teď zvolna ztrácela tu záplavu lidí a událostí, které ho obklopovaly.“
Kniha mě mile překvapila, ikdyž jsem původně čekala něco jiného. Dokázala jsem se začíst a přečetla jsem ji za 2 večery, za mě určitě zajímavý příběh.
Knížka mě moc nebavila, asi jsem čekala trochu něco jiného. Děj byl takový střípkovitý, občas mi unikaly návaznosti. Na druhou stranu zde byly vykresleny zajímavé aspekty té doby.
Jsem si řekl když jsem si tuto knihu kupoval, že to bude taková jednohubka, protože jsem si dával pauzu od Duny
Ale vůbec to nebyla jednohubka
Sledujeme tady jednu pražskou rodinu, která byla vytavena nelítostného tlaku
Autor dobře popisuje zlou dobu v totalitním režimu
Kniha o lidech, kteří se nechali strhnout propagandou nastupující komunistické moci
Děti hlavních hrdinů se na to dívají po svém nechápou jak to je zlé
Závěr mě dostal. Bylo to smutné