Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7889/mid_blues-pro-blaznivou-holku-XZd-7889.png
5
997
997
Sbírka jediného významnějšího českého představitele tzv. Beat generation. Soubor všech jeho básní, z nichž některé se dočkaly zhudebnění (zejména Vladimírem Mišíkem).
Přidat komentář
V každé básnické sbírce se vždy najde jedna, která člověka okamžitě okouzlí a to i přesto, že se mu jich může líbit (a líbí) více. V případě Blues je to pro mne báseň Ospalé něžnosti (ačkoli vzápětí bych mohl jmenovat na dvě desítky dalších).
Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin
A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky
Kdo by nemiloval Hraběte! Krásně básně včetně Variace na renesanční téma.
Básník si dokáže neuvěřitelně pohrát se slovy a vytvořit tak dokonale nedokonalou kombinaci slov, které na nás okamžitě působí těmi nejsilnějšími emocemi.
„a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku“
Jeho básně jsou mistrovská díla, provádí úžasná kouzla se slovy a skrytými symboly.
Blues o malování
„Jako by na dně města
na banjo někdo potichu hrál
madrigal k usínání
madony
v černém svetru A lucerny
se podobají kopretinám
z prvních lásek Nad manéží televizních snů
balancuje šašek na visuté hrazdě
dubnového deště a chystá se skočit
A barvy schnou rychle jako slzy když vlak už odjel
A štětec se chvěje jak trubka křižovaná
potrhlým smutkem blues
Teď v tuto chvíli když letí vzduchem (Ten blázen!
Ten šašek!)
nikdo ještě nemůže s jistotou říci
zda je to skok
nebo pád
Ale barvy už ztuhly Trubka dokřičela
Poslední cigareta
skomírá jako ráno
po milování
Jakoby docela na dně města
Na banjo někdo potichu hrál
prší
na lucerny podobné kopretinám A nebe
ještě po chvíli potom voní
černým tabákem
Není to tak dlouho, co jsem se setkala s tvorbou Václava Hraběte. Bude to asi rok a půl, ale okamžitě si mě podmanil, jeho styl psaní mě uchvátil. Je to skvělá četba pro pohlazení mysli ve volných chvilkách. Občas si jeho sbírku beru s sebou na cestu metrem a jen tak si v ni listuji a čtu jeho básně na přeskáčku, jak se mi zrovna otočí stránky.
„Prší Teplý déšť klopýtá po dlažbě
jako má láska po tvém odmítání“
(Podzimní)
Jsou to krásné romantické, melancholické básně s trochou bolesti a nádechu Prahy, které nám ukazují jak realitu, tak se s námi pouštějí do vln snění a vzpomínek.
S Hrabětovou poezií jsem se setkala někdy v osmdesátých letech a samozřejmě jsem si zamilovala Variaci na renesanční téma. O pár let později jsem si koupila knížku a gramofonovou desku. Občas jsem se zaposlouchala do sugestivního Kovaříkova přednesu, občas jsem zalistovala knížkou. Obvykle nečtu sbírky najednou od A do Z. Teď jsem se rozhodla od A do Z postupovat kvůli čtenářské výzvě, i když mi to po chvilkách trvala řadu měsíců. Asi už jsem jiná, něco mne oslovilo, něco bylo moc. Moc jaké? Syrové? Neučesané? Rebelantské? Prostě moc.
Bylo pofesťákové ráno, když jsem v suché trávě ležela vedle kluka, jež se mi připletl do života den před tím. Poesii četl i psal (a ony věci dělá dodnes), tak mi podstrčil pod sklopné oči onu sbírku. Nejoblíbenější, všude tahaná, knížka. Kulišácky nalistoval stánku 18-19 (ten kdo četl ví, že se zde nachází Infekce-zmíněná nefernefer ). A ať jsem si to přála nebo ne, už jen z toho důvodu to celé dostalo úplně jiné grády.
Zakoupila jsem si i já do své knihovny tuto krásku a láskyplně přečetla. Takže mohu říci: nikdy bych jí dobrovolně nevystěhovala. Miluju tu surovost, hořkosladkou Prahu, ale hlavně....hlavně Infekci.
Jednoduše se jedná o dílo, ke kterému je úplná škoda se, alespoň sem tam, nevrátit.
Moje srdcovka. Knížka, ke které se vracím vždycky, když mi není úplně do zpěvu. Doporučuji.
Básnická sbírka představitele beatnické generace - kdopak z nás nebyl někdy bláznivý?
Zaujalo mě :
Potichu si zpívám do rytmu deště
náhodná slova o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám...
Anebo :
Paní všech mých přání květe chryzantémy
větře jež se vracíš každý večer k zemi
sne můj z pozdní noci pohádko o krásce
buďte na mne hodná nesmějte se lásce ...
I Václavu Hraběti dal osud málo času - ale stopu zde zanechal...
A ještě dodám - velmi úspěšně zhudebnil jeho báseň Láska je jako večernice Vláďa Mišík ...
Tyhle verše mě provázejí celý život. Znovu a znovu se k nim vracím. Většinou, když je mi těžko na duši. Vrátí mě do mládí. Otevřou stavidla a pustí emoce ven. A když je pak čisto a uklizeno a já jsem z toho úklidu celá unavená, pustím se do Krchovského. Ten mi vrazí pár facek a zase mě znovu postaví na nohy. :o) Tahle dvojice je pro mě nerozlučně spojená. Hrabě - Krchovský. A tak jsem byla trochu překvapená, že dnešní mladí jsou oběma těmito jmény ve valné většině naprosto nedotčeni. Proto kudy chodím, tudy šířím a vnucuji. :o) Jestli patříte mezi ty, kdo se s Hrabětem dosud nepotkali, neváhejte a jděte do toho. Je jedno, jestli vám je sedmnáct nebo padesát. Dejte mu šanci. Zaslouží si ji.
Spadl jsem ze sklály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe
Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr
Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty máš krev
stejné skupiny jako já
Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijdou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět že jsi přišla
Vím že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje
MILUJU TO!
Prší Teplý déšť klopýtá po dlažbě
jako má láska po tvém odmítání
Jedna z mála knížek poezie, kterou jsem přečetla a myslím, že pokud někdo poezii zrovna neupřednostňuje, tak i přesto se mu tato sbírka líbit bude.
Už 23 let zaujímá čestné místo v mojí knihovně. A všechno ostatní je napsáno v komentářích přede mnou.
Jedna z mých nejoblíbenějších básnických sbírek. A to díky atmosféře, atmosféře jazzu, noční Prahy, mladého života, zakouřenému melancholickému utápění se a lásky, atmosféře, kterou Hrabě dokonale popisuje, čímž slova a verše ožívají.
Slova jako neustlaná postel, tak na mne působí poezie Václava Hraběte, smutná a opuštěná...
MADRIGAL
Třešňové květy
v zahradě žloutnou
Pro nás jak pro ně
Čas je tou loutnou
na kterou hraje
Smrt za svítání
Dokud jsi krásná
vzbuď se Má paní
Dostatek spánku
čeká nás v hrobě
Vzbuď se má lásko
a vezmi mne k sobě
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Variance na renesanční téma je jasná. Našla se i spousta dalších. Básně jsou srozumitelné, leckdy ani básně nepřipomínají a jsou spíše krátkým příběhem.