Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7889/mid_blues-pro-blaznivou-holku-XZd-7889.png
5
997
997
Sbírka jediného významnějšího českého představitele tzv. Beat generation. Soubor všech jeho básní, z nichž některé se dočkaly zhudebnění (zejména Vladimírem Mišíkem).
Přidat komentář
Je škoda, že více básní nebylo zhudebněno - u mnohých člověk ty tóny při čtení skoro slyší. Jsou to velmi nápadité a originální verše se snadno přístupnými obrazy, takže si v nich opravdu každý může něco najít a nemusí se jednat přímo o milovníka poezie. Je jen škoda, že autor zemřel tak mladý. Celkem by mě zajímalo, kam by se časem názorově posunul...
S odstupem času se ke knize i písničkám Mišíka st. vracím.
Nádhera! Skvost! Vzpomínky na mládí...
"Mrtví romantici zmrzlí v zákopech
něžným chraptivým hlasem zpívají
nejlepší dílo Ludvíka Beethovena.
Také to byli lidé.
Teď jsou to jenom jména.
Guláš a kvér a řády. Ono to láká.
Ale Beethoven? Beethoven?
Pánové, co je to za vojáka?
Červená, lidská krev v kalužích hasne.
A hvězdy na nebi
jsou cynicky krásné!"
(z Půlnoční mše v dešti, s. 129)
A je úplně fuk, kterou bych vybrala, protože všechny jsou "cynicky krásné", silné, dojemné, imaginativní a tak (jak hned pode mnou píše @ludek.n) přístupné!
Už je to spousta let, co jsem četla Hraběte poprvé a stihla jsem zapomenout, jak geniální byl básník, stejně jako jak tragicky mladý zemřel. Stejně jako jsem si pamatovala jen to, že se mi jeho verše líbily, jak moc mě ale dokážou zasáhnout, to jsem odhadnout nedokázala. Beatnická láska, zdá se, nerezaví.
Kdyby nic jiného, verše Václava Hraběte jsou bezpochyby přístupné každému bez rozdílu, ať už je mu patnáct nebo padesát. Každý si v nich může najít něco pro sebe. Nadto Variaci na renesanční téma znají v této republice díky Vladimíru Mišíkovi snad úplně všichni, včetně dítek školou povinných. Nekomplikovaný styl, přirozená volba slov, volné veršování, lehkost a nadčasovost řadí toto dílko k nejpřitažlivějším básnickým sbírkám v České kotlině.
Láska na první pohled, nebo možná na první otevření. Normálně mám radši kratší básně a možná proto jsem tu občas dostávala pocit, že některé verše jsou přebytečné, protože síla celé básně často stála jen na dvou řádcích, které mě ale ve většině případů naprosto dostaly. Kdybych nečetla převážně v metru, tak asi celou sbírku probrečím... Nevím, co to o mě vypovídá, asi že začínám být labilní a narušená osoba. Ale... dokonalost, asi si to půjdu přečíst ještě jednou.
Zjistila jsem, že většina mých oblíbených pasáží je jen kousek pode mnou. Tak kousíček z jedné, která je sice podzimní, ale dost se hodí i k tomuhle počasí.
Maličké rudé slunce
se loudá po břehu
jak mince, kterou zítra
už vezmou z oběhu.
Hřeju ho chvíli v dlaních
a dýchám na něj zblízka...
Není to žádná póza!
Ne. Jenom se mi stýská.
Dost mě mrzí, že Václav Hrabě umřel tak mladý a nestihl plně rozvinout svůj talent a vyzrát. Jeho verše překypují touhou po životě, divokostí mládí, prvními láskami, vojnou, jazzem a Prahou. Většina básní mne moc neoslovila a nepřiblížila se mi, možná je to tím, že generaci beatniků moc nežeru, nevím. Některé básně byly skvělé, jiné pouze slibné.
Hrabě vedel tak krásne písať o "obyčajných" veciach. Keď človek číta jeho verše, cíti vôňu trávy, dym v zafajčenej Redute, ale aj melanchóliu prebdenej noci. Určite sa k jeho veršom ešte vrátim.
Milovala jsem povinnou četbu k literatuře a Blues pro bláznivou holku byla láska na první přečtení. Vřele doporučuji všem :)
Jsem si jistá, že hodnocení této knihy nebude z mé strany objektivní, nýbrž subjektivní. Jsem těžce zamilována do beatníků a mám na očích pomyslné růžové brýle. Sbírku jsem si náramně užila a rozhodně mám v plánu si rozšířit svou malou domácí knihovničku o další knížku. Pokud jste také takoví blázni a sedl vám např. Ginsberg, rozhodně neváhejte a nechte se vtáhnout do knihy českého beatníka.
Pro mě bezkonkurenční. Kdyby byla možnost dát víc hvězd, dala bych. Něha, krása, snad každý si najde tu svou pravou, vyvolenou, šitou na míru.
Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně
Já jsem příznivec poezie, která se hezky rýmuje a dobře pamatuje, což tahle rozhodně není - přesto mě Hrabě oslovil. Možná na tom má velký podíl kamarád, který mi některé básně přednesl dříve, než jsem je četla:
"Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To pro skutečné lidi které jsem poznal"
Jediný z našich básníků, který zachytil beatnickou vlnu jazzového básnění. Na YT můžeme slyšet Hrabětovy verše ve vynikající intepretaci Mirka Kováříka. Už ho skoro nikdo nezná.
Je těžké k tomu něco napsat, protože si to prostě musíte přečíst. Místy smutné, místy praštěné, místy vůbec nevím .... Nejsem žádný odborník, ale připadá mi osvěžující, že se nedá spoutat formou nebo líbivostí. Díky tomu to působí velmi upřímně. Moc se mi to líbí. Ale potřebuji si to přečíst ještě jednou. A pak asi ještě jednou ... :-)
Hrabě zemřel mladší, než jsem teď já - sic jen o chlup. Působil na mě ale starší, z fotek, i z básní... stejně je zajímavé, že jsem se k němu dostal právě teď. Když jsem otevřel a začal číst jeho 'Blues', dýchlo to na mě napřed čímsi unikátním, ale postupně to vyčpělo. Nicméně, jestli vám poezie připadá akademická a uhlazená, tohle je dobrá přestupní stanice na druhou stranu. Není to nic těžkého, je to jen civilnější a upřímnější, žádné velké ideály a barvité obrazy. Jen život očima autora, básně, co jdou cítit na dálku dobou, kdy byly napsané.
Pro mě vzpomínka na dobu kolem mých dvaceti let. Hrabě byl pro nás Bůh. Dnes ho čtu s nostalgií, má naivita je již dávno pryč, přesto mě z něj někdy mrazí.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
básne čo mi rozpárali ticho nedieľ