Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7889/mid_blues-pro-blaznivou-holku-XZd-7889.png
5
1011
1011
Sbírka jediného významnějšího českého představitele tzv. Beat generation. Soubor všech jeho básní, z nichž některé se dočkaly zhudebnění (zejména Vladimírem Mišíkem).
Přidat komentář
Báseň skoro na rozloučenou
Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
a Praha unavená
chválou básníků a svoji
krásou
šediví
soumrakem
Je to tak podivné
co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
ta myšlenka že tě můžu ztratit
protože všechno na světě
se neustále mění
Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
o bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu
smutku
Báseň skoro na rozloučenou a tuto část z ní, mám strašně rád, ostatně jako všechny verše V. Hraběte. Jeho verše znám jako jedny z mála nazpaměť , protože mě pořád baví a jsou krásné
Dočetla jsem a došla jsem k závěru, že tuto sbírku prostě musím mít ve své knihovně. :)
Nejsem zrovna fanoušek poezie, ale tahle básnická sbírka mě opravdu nadchla. Spisovatele je opravdu velká škoda, protože jeho báseň Infekce patří k jedným nejlepší českým literárním výtvorům.
Bez přehánění přelomová věc české literatury - totiž Hrabě a jeho básně. Blues v poezii a navíc ještě krásné a dokonalé. A můžeme jen poděkovat Miroslavu Kováříkovi, že nás s Hrabětem seznámil a seznamuje svým nezaměnitelným recitačním stylem (doporučuji google: Hrabě Pár tónů Kovářík) a Vladimírovi Mišíkovi, že spoustu Hraběcích textů neopakovatelně zhudebnil a již téměř půlstoletí hraje. Hrabě zkrátka stvořil nový styl a s neobyčejnou fantazií napsal velice krásná podobenství a přirovnání o věcech, které nakonec všichni známe.
tma stéká do kaluží
na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci, kterou jsem prochodil
abych se ujistil, že žiji
možná, že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám
Jednoznačně můj nejoblíbenější básník. Díky jeho básním žiju v Praze 60.let, do brzkého rána poslouchám jazz a pak se potuluju svítajícími uličkami. Jeho básně jsou pro mě symbolikou mládí a hořkosladkosti lásky a ještě o mnoho více, co však neumím popsat a ten pocit získáte prostě jen při čtení...
Ve spojení s recitací pana Kováříka a hudebním podkresem naprosto nezapomenutelná sbírka.
Miluji poezii, miluji hudbu... A proto miluji Hraběte, protože to krásně spojil a jeho básně pro mě mají smysl! :)
Na poezii tedy moc nejsem, ale tohle...to je prostě nádhera... Blues Václava Hraběte si čtu kdykoliv je mi mizerně; vždycky mě nadchne, potěší a hlavně pohladí po duši...
Pro mě určitě jeden z nejlepších českých básníků! Jeho básně jsou asi mému srdíčku nejbližší. :)
„Zavři oči ! Zavři oči...
Za chvíli umlknou zvony, trombony, tramvaje
a já
budu poslouchat jak se z oblohy ozvěnou vracejí
údery tvého srdce
v rytmu ptačích křídel
v rytmu ve kterém se země kolébá vesmírem
v rytmu který se nikdy nikomu nepodaří ukřižovat
nebo upálit
Zavři oči
a bude to jako když měsíc zapadá v aleji mostů
Zavři oči
a bude to všechno jako na počátku světa !“
Václav Hrabě je jeden z malá českých novodobějších básníků, k jehož dílu jsem si našla cestu. Jeho verše pravda nezaujmou asi každého, ale znáte to – není člověk ten, aby se zavděčil všem. A taky záleží v jaké náladě je zrovna čtete. Přesto je jeden z mála básníků, který mě dokázal svými verši oslovit a některé jeho myšlenky v sobě mají prostě něco zvláštního. Můžu už jen říct, škoda ho, mohl napsat ještě spoustu krásných slov…
„Neony zvoní klekání
V tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem mezi stíny
na břeh jezera, kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin“
Nepopírám, že některé verše ve mně vyvolaly bohatá asociace a obrazy, ale bohužel jsem k autorovi přistupoval jako k českému beatníkovi, a v porovnání s těmi americkými neobstál.
Hledala jsem mnoho takových slov, která by mi byla něčím blízká. Někdy roztříštěná jindy harmonická, ale především zvláštně krásná.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Tato kniha mě naprosto uchvátila, místy mi i vhnala slzu do oka či vykouzlila úsměv na tváři.