Protože je nás mnoho

Já si doslova rochnila blahem. Celou knihu. Teď hurá na třetí díl. Škoda, že jich není víc... dílů, nebo Bobů. To je jedno. Nebo cokoliv od tohoto autora. Třeba i návod k pračce bych si od něj přečetla.

Stejně technicky skvělý cyberpunkový nářez jako první díl a s chutí se vrhám na třetí.

dtto díl 1 a 3 - zpětně ještě napíšu, že tato série má pravdu v jedné věci: a to, že budoucí průzkum Galaxie bude možná skutečně založen na nutnosti použít samoreplikující sondy, které budou samy sebe rozesílat dál Where No Man Has Gone Before :-)

Nevím, mám scifi rád, k této knize jsem se dostal náhodou ale ani po 50 stranách jsem se nedokázal začíst. Možná se k ní ještě zkusím někdy vrátit, ale zřejmě autor nebude můj šálek kávy.

Za mě byl druhý díl ještě lepší než první (tady se moc neshoduji s většinou názorů), protože jsem se dokázala tak nějak "sžít" s celkovým konceptem knihy, s tím za jakých okolností a v jakém prostředí se odehrává, s tím, že se nelpí na minimu hlavních postav, ale že jich je mnoho, přitom zároveň jedna. Oproti prvnímu dílu jsem si některé z postav a prostředí opravdu oblíbila (zejména Howarda a Boba 1 s jeho Delťany) a celkově vnímám druhý díl pozitivněji. Líbí se mi, že je kniha zároveň humorná ale i vážná, místy ve mně vyvolává až melancholické pocity, které jsou ale následně zažehnány nějakou pěknou hláškou.

Půjdu proti proudu..
Druhý díl Bobiverza se mi líbil o něco víc než ten první, konečně jsme dostali nějaký ten příběh a velkou hrozbu, kterou tahle trilogie potřebuje. Kdybych měl vypíchnout mé oblíbené Boby tak to budou určitě Riker a Howard a to, protože mi přijdou nejlidštější, dokážu se do jejich situací vcítit a doufám, že nebudou v posledním díle odstaveni na vedlejší kolej.
Jsem zvědavý jak to dopadne, protože válka s Druhými teprve začala..

Trochu slabší než první díl, ale závěrečný díl si určitě přečtu.
Objevování nových světů prostřednictvím Boba a jeho klonů mě baví, i když ocitnout se na jeho místě bych určitě nechtěla (vlastně ani na místě lidí přeživších na Zemi).
Škoda, že rodokmen na konci knihy není kompletní, pomohlo by to lepší orientaci.

Bobové pokračují ve svém díle a nadále se nadšeně kopírují za neustálých narážek na Star Trek a jiné SF šlágry. Stále je to svižné, příjemné čtení, které se nezadrhává a které bez nesnází přeletíte za víkend.
Problémy tu ovšem vidím dva. Jednak Bobiverzum postihla vcelku pochopitelná stagnace, protože Taylor vystřílel většinu svých nápadů hned v první knize a nyní sledujeme spíš pokračování původních linek než nějaké nové, a ty navíc díky UPK už postrádají takové to napětí z možného nebezpečí v další soustavě. Zadruhé je Mnoho zcela očividně jen přemosťovací díl a je to poznat. První bylo rozehrání, třetí bude konflikt a tohle je takový ten nutný mezičlánek.
Světy ovšem vyhledám určitě.

Proč je to vlastně druhý díl? A proč je třetí? Mohlo to klidně celé vyjít jako jedna kniha. Nedochází k žádnému zlomu, změně v ději nebo ukončení nějaké části příběhu. Vlastně jsem měl pocit, že stále pokračuji ve stejné knize. Způsob členění a vyprávění jednotlivých kapitol z pohledu různých Bobů mě hodně baví. O hvězdičku méně dávám jenom proto, že tato část mě ničím extra nepřekvapila. Ale stále je to stejně pohodové čtení :-)

Podle mě skvělé pokračování. Na začátku jsem si říkal, super že je na konci rodokmen. Postupně se ukázalo, že nemá smysl všechny Boby sledovat, takže jsem to přestal řešit a spíš jsem se soustředil na jednotlivé kolonie. Kterých značně přibylo a na rozdíl od jedničky se tady víc začínají projevovat Druzí. Každopádně mě kniha bavila stejně jako první díl a jdu hned na trojku.

Pořád dobrý nápad a zajímavě podaný, nicméně mi začíná dost vadit rozložení knihy, jak skáče z jedné postavy na druhou a kapitoly se tak (dokonce nechronologicky) prolínají. Příběhu to sice moc neuškodilo, ale s přibývajícími kopiemi Bobů v tom začíná být dost zmatek.

Slabší a nudnější než první díl, děj příliš rozbitý příliš krátkými náhodnými skoky mezi různými "Boby". Přečíst šlo, ale víc než 3/5 tomu nedám.

Bobova dobrodružství pokračují druhým dílem a nezdá se, že by Dennis E. Taylor přicházel o dobré nápady. S entuziasmem nadšeného fanouška dál komplikuje život hrdinovi i všem jeho nakopírovaným verzím. Naneštěstí vyprávění tříští do tolika dějových linií, že se zákonitě nezvládá plnohodnotně věnovat všem, přičemž na ty nejpodstatnější mu zbylo paradoxně nejméně prostoru. Alespoň takový pocit jsem si z toho odnesl.
Jsou zde detaily, které mě bavily ohromně, a těch takřka čtyři sta stran se čte prakticky samo. Celkově však převládá nejistota, kam že to autor chce trilogii dovést. Protože tak, jak jsou karty rozdané, by za a) mohl pokračovat do nekonečna, za b) jeho spasitelský komplex začíná být extrémní. Jako jo, má na to věk, ale dělat z počítačového nerda poloboha kosmických rozměrů, který si jako jediný dokáže poradit s nástrahami nekonečna, to se mi tráví těžko. Přičemž lidstvo tady figuruje jen proto, aby odhalovalo svou temnou tvář, a v tomhle ohledu už to začíná být docela nuda.

Pecka. I druhý díl si udržuje vysokou kvalitu jako díl první. Především situace ohledně Druhých je zajímavá a jsem trochu ráda, že se upustilo od kolonizace vesmíru. Jsem zvědavá, jak to dopadne.

V tomto případě autor navázal na to lepší z 1.dílu a ještě to dokázal dále rozvíjet. Paráda. Jen jsem měl asi počkat až vyjde 3.díl a číst to v jednom tahu. Už takhle začíná být v Bobech guláš a než se k němu dostanu, polovinu věcí zapomenu. Genealogie v příloze by nebyla na škodu.

Výtečné pokračování první knihy. Skoro nepřetržitá akce a plno humoru. Nelze taky opomenout problém s Druhými. Už se moc těším na pokračování