Boha nelze vyhnat
Luděk Pachman
Autor, známý šachista, líčí svou složitou cestu od marxismu ke katolickému křesťanství. Popisuje výklad svého duchovního vývoje s věrným, střízlivě podaným obrazem politických poměrů u nás od doby válečné až po éru konsolidace, kdy byl nejprve uvězněn a pak donucen odejít z vlastí.
Přidat komentář
Vidno, že to napísal veľmi bystrý, inteligentný človek, je to premýšľavé a veľmi poctivé. Citát o dnešných obdivovateľoch socialistických ideí- "Stále si však myslím, že je určitý rozdiel medzi našou vtedajšou a ich dnešnou vierou. My sme vtedy jednoducho nevedeli, chýbali nám skúsenosti. Prešli sme práve obdobím despocie, a preto sme zákonite hľadali radikálne riešenie. Presvedčenie mnohých ľudí sa rodilo v nacistických väzniciach a koncentrákoch, u všetkých bolo ovplyvnené vojnou a hladom. Dnes je v pokojných a usporiadaných pomeroch k dispozícii obrovské množstvo informácií, faktov, skúseností historických i osobných. Mnohé veci sú známe každému, i školskej mládeži. Mnohé pravdy vyslovujú ľudia vo východných krajinách v situácii najvyššieho osobného rizika a plného nasadenia, to znamená v situácii, keď klamať ani nemožno. Napodiv dnešní prívrženci tejto čudnej viery toto všetko ani neberú na vedomie. My sme nevedeli, oni odmietajú vedieť."
Knížka poukazuje na zločinnou komunistickou nadvládu. Autor, který byl sám uvědomělý stranický kádr si dává dává otázku: „Proč jsme tehdy v podstatě všichni mlčeli?“ „Nevím, nedovedu si ani dnes tuto otázku jasně zodpovědět“, odpovídá sobě po letech. Byl to strach nebo slepá víra?
Z vydané brožury „Pravda o Československu 1973“: - V Československu je dokonalá demokracie pro 95% obyvatelstva a diktatura pro 5% bývalých vykořisťovatelů. Lidé, souzení v tak zvaných politických procesech v Československu, jsou vesměs bývalí vykořisťovatelé, kteří se dopustili vážných kriminálních činů -.
Úctyhodná, otevřená a upřímná zpověď člověka - úspěšného československého šachisty a nadšeného komunisty… z tragického životního omylu, naivity a vlastní zaslepenosti… přijetí spoluviny za prosazování v důsledku nelidské komunistické ideologie a její diktatury v naší zemi. Člověka, který zcela procitl až v okamžiku, kdy se stal režimu nepohodlným on sám: „Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současné utrpení miliónů ničím, kteří nenávist vydávají za vyšší lásku a násilí za vyšší svobodu, nadekretované formule za pravdu a mít vlastní odlišný názor za zločin.“
Útlá kniha je však nejen zpovědí a varováním, ale zejména radostným svědectvím původně přesvědčeného materialisty - šachového velmistra o jeho pochybách, hledání Pravdy a osobním setkání s Bohem. Je projevem jeho úžasu a vděku…
Takhle kniha je v tom dobrém smyslu doslova šílená. Přerod zapáleného marx-leninisty v hluboce věřícího katolíka, jehož vězní jeho někdejší soudruzi. To je příběh jako řemen. Četl jsem jedním dechem a kniha obecně (navzdory jejímu obsahu - marx-leninisté jsou pro mě stejně nebezpeční jako katolíci) mě hodně zaujala. Neboť i takové mohou být cesty lidským životem - v USA zatýkali a věznili (a často se při tom oháněli právě bohem) marx-leninisty, u nás marx-leninisté zatýkali a věznili aktivní křesťany.
Autorovy další knížky
2004 | Šach pro každého |
1990 | Šachové koncovky v praxi |
1996 | Moderní šachová strategie, 1. díl |
1951 | Theorie moderního šachu. Díl první, Otevřené hry |
1957 | Theorie moderního šachu IV |
Ukázka exilové literatury konvertity, jež se obrátil téměř z opačného pólu komunistického myšlení ke katolictví. O to je toto augustinovské vyznání cennější, ukazuje naději na obrácení, a pak je i slušným zápisem dějin Československa po Druhé světové válce do poloviny 70. let. Bez ohledu na svou laickou apologetickou linku, má kniha i roli dějepisnou, a to z pohledu ne historika, ale svědka, a nejen svědka, ale přímého aktéra pohnutých dějin naší země. Pachmana jsem neznal, šachy ani jejich historie mě nikdy nebrala. Ale jeho jméno po přečtení této knížky si už zapamatuji.
Rád bych vytáhl dva úryvky, jeden ukazuje onu historickou linku, která se až nebezpečně blízko stala naší současností, protože dějiny nejsou nikdy mrtvou, tj. odbytou, záležitostí.
"Od roku 1964 má sovětská politika při zachování svých cílů jinou strategickou linii, zdánlivě mírnější, ve skutečnosti však pro západní svět nebezpečnější. Sovětský svaz chce zachovat rovnováhu v nukleární výzbroji a zajistit si značnou převahu v konvenční výzbroji, která by umožnila eventuální úspěšné lokální konflikty (spravedlivé osvobozovací války) a kromě toho působila především na západní Evropu jako prostředek zastrašení, psychologického nátlaku. Hospodářská kooperace se Západem má sovětské hospodářství dostat z jeho dlouhodobých potíží a údajnými hospodářskými úspěchy učinit východoevropský socialismus přitažlivější a tím zvýšit jeho šance v onom rozhodujícím ideologickém boji." (s. 79)
Hlavní apologetickou (myslím laickou apologetiku, o apologetiku jako disciplínu křesťanské teologie se v pravém slova smyslu nejedná, na to neužívá patřičné teologické metody) myšlenkou je už samotný název knížky, který je také ostatně posledním odstavec knížky. Myšlenka, která dílo otevírá hned na obálce/titulním listu, je také uzavírá.
"Pokus o vyhnání Boha z našeho života končí vždy tragédií osobní i celých národů. Naštěstí je to pokus beznadějný, poněvadž nelze natrvalo vyhnat to, co je příčinou a vnitřní podstatou života, co život naplňuje a dává mu smysl. Zažil jsem sám, že Bůh je tak milosrdný, že se ani vyhnat nedá. Zažívají to i jiní lidé a prožije to i celé lidstvo v naplnění svých dějin." (s. 81)