Ocelové žezlo
Juraj Červenák
Bohatýr (Wales, trilogie) série
1. díl >
První část trilogie Bohatýr. Píše se rok 965 a mladý kníže Svjatoslav se ujímá vlády nad Kyjevem a Novgorodem. Nehodlá však spravovat zemi z vladařského stolce, nýbrž ze sedla válečného oře. V žilách mu totiž koluje divoká krev varjažských předků a on chce sjednotit blízké i vzdálenější kmeny pod železnou rukou a udělat z knížectví největší mocnářství široko daleko. Jeho první dobyvační tažení směřuje na východ, k říši Bulharů na řece Ityl… Mezitím ve vesnici Karačarovo na území kmene Muromců žije mladík jménem Ilja, odvrhnutý vlastním rodem, slabý, neduživý, napůl chromý. Když osadu jednoho dne vypálí krutí nájezdníci, jedině Ilja přežije a musí se postarat o mrtvé. Právě tehdy zavítají do vesnice tři tajemní žebráci. Ti se nad chromým mladíkem slitují a sejmou z něj kletbu, která jeho nemoci způsobila. Ilja v sedle věrného Buruška vyráží na cestu za pomstou a jeho osud se brzy protne s osudem Svjatoslavovým. Oba totiž upírají svůj zrak k zlověstné Dračí věži v bulharském městě Suwaru… Juraj Červenák po fantasy sérii Černokněžník, ověnčené Cenou Akademie sci-fi, fantasy a hororu v kategorii nejlepší původní kniha za rok 2005, přichází s dalším epickým příběhem inspirovaným slovanskými mýty. V trilogii Bohatýr (která příští rok pokračuje romány Dračí carevna a Bílá věž) se ruské byliny spojily s historií válečných tažení kyjevského knížete Svjatoslava a vytvořily tak dílo, které uspokojí nejen příznivce fantasy, ale i milovníky historicko-dobrodružných příběhů.... celý text
Romány Literatura slovenská Fantasy
Vydáno: 2006 , WalesOriginální název:
Oceľové žezlo, 2006
více info...
Přidat komentář
Fantasy kniha s historickými prvky nebo historická kniha s fantasy prvky? Od každého asi tak nějak trochu.
Pokud vám alespoň trochu něco říkají ruské byliny, tak jste doma. Ilja Muromec je jejich ústřední postavičkou, stejně jako tomu je i v této trilogii. Autor si ho jen zkrátka a dobře ohýbal více podle sebe a do cesty mu přihrál fantasy prvky.
Pokud se zde fakt něco povedlo, je to vytvoření atmosféry starých mýtů, které se zde opírá o poetičtější slovní obraty a skladbu věty. Popisy prostředí a atmosféry tomu jdou hezky naproti. A ono to funguje. Celá kniha je neskutečně dynamická, akční, syrová, drsná a atmosferická. Jo, tohle mi sedlo v mnoha směrech, měla jsem trochu problém sžít se s postavami, které se mě až tak nedotýkaly, ale ono je to nakonec jedno, protože všechny ostatní aspekty této knihy mi to vynahradily.
Tak u dvojky.
Dielo Juraja Červenáka poznám už dávno, len som sa vyhýbal jeho historicko fantasy ságam. Ani neviem prečo. A keď som túto knihu uvidel v miestnej knižnici, siahol som po nej. A dobre som urobil. Skvelé čítanie, dobre napísané, pútavé, zaujímavé, dej na pozadí skutočných historických udalostí a medzi postavami sú aj osobnosti, ktoré skutočne v danom období žili. Dobrodružstvá bohatiera Iľju Muromca. Autor má evidentne dobre zvládnutý výskum. Prečítal som to rýchlo a ľahko. Chcem aj pokračovanie.
Nádherné historické fantasy, po jehož přečtení jsem Juraje Červenáka ihned zařadil mezi mé oblíbené spisovatele. Jedná se o poměrně akční příběh, kdy je historická linka jednotlivých válčících kmenů protkána fantasy prvky, přičemž vše působí naprosto přirozeně. Příběh se opírá o několik hlavních postav, které napříč knihou rozsévají smrt nalevo i napravo, v naprosto uspokojivém množství. Narozdíl od autorova Bivoje kniha postrádá dlouhé nudné pasáže, kdy se nic neděje.
Knihu nehodlám hodnotit, protože jsem ji nedočetl. Dal jsem dle čtečky 15% a pak jsem si uvědomil, že se s tím akorát jenom trápím. Osud lidí mi tam byl lhostejný, obzvlášť hlavního hrdiny. Nebyl jsem dostatečně nabuzen a namotivován. Styl psaní mi také moc nesedl, ačkoliv se mi líbilo "gore", které mi zase v jiných knihách chybí. Docela mě to mrzí, na knihu jsem se těšil...
Četla jsem už podruhé a on je ten Bohatýr pořád stejně skvělý. Červenákův styl psaní je velmi čtivý, nenudila jsem se ani chviličku. Ďuro umí perfektně jak dialogy, tak popisy. Co ale miluju na jeho knihách nejvíc, jsou postavy. Vytváří nezapomenutelné charaktery, kvůli kterým mám pak dost zajímavé sny. Ehm... :-D Ale není to jen o tom si něco načmárat na papír. Je to historická fantasy, takže z části postavená na skutečných událostech. Smekám tedy před autorem, jak umně dokázal skloubit reálie a svou vlastní fantazii. Ne vždy se to totiž spisovatelům tohot subžánru povede tak dobře.
Nie nie...nechcem čítať Červenáka....Oslovil ma len Karika...však kto iný na slovenskom knižnom trhu stojí za zmienku ? Aký som starý taký som sprostý ! Samá náhoda ( ktorý boh ? ) mi podstrčil do rúk knihu Oceľové žezlo ktorá je len prvý diel zo zatiaľ trilógie ktorá nesie hrdé meno - Bohatier. Všetci tu už opísali všetko dobré a aj toho málo zlého čo kniha má. Príde mi to ako nosiť oslov a somárov do parlamentu. Červenák presne trafil štýl kedy fiktívne postavy žijú v skoro reálnej dobe a v skoro reálnom prostredí ..no fiktívne ako fiktívne, knieža Svatoslav je samozrejme reálna postava histórie. S určitosťou môžeme ale povedať,že mu nad hlavou nelietal drak a ani nemal v družine mocného mága ktorý za pomoci čarov a mocných zaklínadiel dokáže chrániť ale aj trestať. Povedzme si na rovinu ale vadí to niekomu ? miesto suchej historickej báchorky tú máme brutálny mix fantasy a histórie slovanstva a iných kmeňov a národov ktorá kedysi žili približne na území dnešnej Volgy. Autor nešetrí akciou, napätím, dejovými zvratmi. Nechodí ďaleko pre sprosté slovo, opisy bojov to je priam rozbor chirurgie v kocke...krv, črevá, kostí to všetko tu lieta vzduchom spolu s blatom, ihličím alebo hovnami...postavy sú zaslepené túžbou po krvi...triasť zadkami medzi stehnami žien,koristi všetkého druhu...strach neznámy pojem..jedine ak pred sto a jedným bohom / bohmi...strach z toho,že zlyhajú a nezabijú dostatočné množstvo nepriateľov..alebo strach,že vôbec boj nebude. Sledujeme jednu krvavú cestu ktorá ale nie je samoúčelná a ani sa v tom nejak nevyžíva..skôr je to cesta na ktorej si nájdeme určite niekoho komu budeme fandiť...koho budeme obdivovať alebo koho budeme od srdca nenávidieť.Sú tu strigy, zmejovia a iné bytosti z bohatých mýtov a legiend Slovanov. Postavy sú pestré a žiadna nie je vyložene taká jednostranná.V tej dobe človek ak chcel prežiť 20 rokov tak musel sekať a rúbať okolo seba ináč sekali a rúbali do neho.Kniha je dospelá, nie je síce zložitá ale je zrozumiteľne napísaná ľahkým perom. Páči sa mi prítomnosť nezvyčajných slov..slovných spojení..odvahu namiešať historický epos s hard core fantasy prvkami..vznikol z toho zaujímavý a hlavne čitateľný príbeh.
Len či sa dostanem k ďalším dielom ? ani bohovia nevedia...
Prvá kniha trilógie, ktorá ma diel od dielu viac a viac prekvapovala. Bohatierske byliny ako drsná akčná fantasy s prepracovaným príbehom a charaktermi. Kto pozná legendy o ruských bohatieroch, ten si to užije ešte viac...
Další kniha pana Červenáka po které jsem sáhl. Pěkně napsaná kniha o hrdinovi, kterého já a mí soukmenovci známe jako své boty. Přesto mě příběh zaujal a dobře se mi četl. Těším se na pokračování. Doporučuji čtenářům fantasy.
Pohádka pro dospělé na podkladě historie. Čtivé, velmi čtivé, určitě si přečtu další díly, ale až po nějakém čase. Jsem přesvědčený, že autor svého času pilně načítal i Sienkiewicze.
Vynikající příběh z dob, kdy ještě autor psal nadšeně a necpal tam samoúčelové zvrácenosti, což mi brání v dočtení celé řady jeho novějších knih.
Vzhledem k tomu, že "Selský syn Ivan a saň" byla má nejoblíbenější pohádka, hodně mi Ivan splynul s Iljou. Zjistila jsem, že má v sobě kus slovanské mytologie a taky, že ta pohádková "Rybízová řeka" je vlastně opět špatný překlad, protože je to Smorodina (v ruštině souznělé s rybízem). Ovšem ve vysvětlivkách knihy je také krpa. Vlastně dvě. Styx je jméno bohyně dané řeky a proto je adekvátní ženský rod. A pak jsem také neváhala a rychle hledala všechny odborné informace a etymologicky smorodina není od "smrdět", alebrž od "smaga" = "ohnivé plameny". Tudíž šlo zjevně o plamennou řeku.
Nicméně opakuji, že jinak je kniha velmi zajímavá, čte se sama jedním dechem a člověka potěší i to, že hrdina mohl být ještě blonďatý klaďas :-))
Úvodní díl mé oblíbené trilogie Bohatýr. Na prostředí starých Slovanů a Varjagů mám holt slabost :-) Osobně mám Bohatýrskou ságu raději, než např. autorovi Roganovky. Tohle sice také není literatura vyloženě "na výši", ale je to čtivě napsané a je tam mnoho historických reálií, s jejichž dohledáním si autor rozhodně musel dát práci a to se cení.
Skvelá kniha. Číta sa naozaj dobre, žiadne nudné pasáže. - odporúčam prečítať!
Pán Červenák je naozaj Spisovateľ s veľkým "S".
Ide sa na dračiu cárovnú. :)
Moje první setkaní s mistrem pera pánem Červenákem. To je vážně už dávno od té doby jsem koupil a přečetl všechny jeho knihy , které zatím vyšli. První díl trilogie Bohatýr mix historické fantasy a ruských bylin. Dobrodružství Ilji Muromce a jeho družiny, patří mezi moje nejoblíbenější knihy od Juraje. I když kapitán Báthory není vůbec špatný. Nejlepší slovanská fantasy jakou kdy kdo napsal. Prodejnost jeho knih u nás mluví jasně , vždy když vyjde nová kniha je to pecka. Můžete psát co chcete , takového spisovatele můžeme Slovákům tiše závidět. Kolektiv autoru české fantasy nedosahuje ani polovičních kvalit pana Červenáka. Pokud se to nikomu nelibí , tak at to nečte.
Čo sa týka slovanskej fantasy, tak tu sa J. Červenákovi podarilo napísať nielen dobrú fantasy, ale jemu sa podarilo napísať kvalitný historický román. Bohatýr už nie je iba o rúbačke Slovanov so Slovanmi, Avarmi či inými. Nie, autor nám tu začína vykresľovať situáciu na Rusi za vlády Svjatoslava. Do toho sa plynulo vložili bohatierske byliny a kopec kočovníckych plemien. Výsledok? Výpravný epos kaliku Ilju za jeho slávou, ktorú získava na pozadí Svjatoslavovho ťaženia. Za mňa skvelé (a nech si kráka kto chce, čo chce).
Nedočteno, ač jsem se snažila. Podle mě kniha není napsaná vůbec dobře, přirovnání jsou k smíchu, dialogy se mi také ani trochu nelíbily, hlavní hrdina je ufňukaný, nemotorný a není na něm v podstatě nic zajímavého, nejsympatičtější byl na úplném začátku. Za mě zklamání.
Oceľové žezlo, podobne ako väčšina fantastických románov Juraja Červenáka, pracuje nielen s dobovými postavami, historickými reáliami, ruskými bylinami (vzhľadom na obdobie, v ktorom sa príbeh odohráva), ale aj s netradičnými archetypmi. Práve nevyváženosť fiktívnych charakterov, ich zlozvyky, menej hrdinské móresy, drsný až takmer nepríťažlivý zjav alebo podrezaný jazyk, harmonicky ladia s epochou, v ktorej spolu s hlavným hrdinom prežívate jedno dobrodružné ťaženie za druhým.
Napriek tomu, že isté zvraty v deji pôsobia až rozprávkovo, jazdu na koni po boku kniežaťa Svjatoslava a jeho družiny si užívate, pretože Juraj Červenák pomer žánrov, po ktorých siahol a ktoré vzájomne skombinoval, vyvážil pozoruhodne dobre. Príjemne sa vyhral i s pomerom fantastických (subjektívnych) a realistických (objektívnych) momentov, ktoré sú príznačné pre ľudovú prózu a v súčasnosti sú stále považované za znak kvality ľudového rozprávania, o ktoré v tomto románe nie je núdza. Ani prítomný motív nepredstavuje surový výsek skutočnosti alebo života, práve naopak. Juraj Červenák plasticky nahliada či už na zovšeobecňovanie, alebo typizáciu v medziach dobových zákonov krásy, a ponúka tak čitateľovi čo najmenej prikrášlený zápis najväčšej vojnovej výpravy všetkých čias.
Ocelové žezlo je silně nevyvážená kniha. Autor se zjevně nedokázal rozhodnout, zda se snaží psát moderní verzi ruských bájí a pověstí nebo krvavou středověkou fantasy. V první polovině jasně vidíte črty klasické pohádky - kráska a drak, tři kmotříčci, tři úkoly apod. Do toho čtete, jak z někoho vylétávají úlomky páteře smíšené s úlomky lebky a mozkomíšním mokem (úlomky lebky jsou mimochodem Červenákovými oblíbenci, protože se to jimi v knize jen hemží).
Ilja je postava silně nesympatická, nudná a permanentně ubrečená. Už i ten jeho kůň byl zajímavější.
Konec sice navnadil na Kostěje Nesmrtelného, ale budu se muset velice přemáhat, abych se do něj pustil.
Hledáte kvalitní fantasy? Jděte dál. Hledáte kvalitní středověký román? Jděte dál. Chcete si zopakovat odhadem asi pětsettřicetšest pohanských božstev? Tak v tom případě si Ocelové žezlo přečtěte.
První a nejlepší díl celé trilogie. Tamější prostředí společně se zběsilým tempem, které kniha nasadí vás nenechá vydechnout
Jak je těžké napsat opravdu dobrou, "pětihvězdičkovou", fantasy? Podle většiny knih, co jsem v poslední době četl, asi dost. A Ocelové žezlo mezi tu většinu naneštěstí patří. Napřed musím podotknout, že co jde Červenákovi ke cti, tak to, že se ze svého výtvoru nesnaží dělat něco víc, nějaký ohromně epický příběh. Celé to stojí na zdařilém propojení s historií a stylu psaní, na tom není moc co vytknout (až například na nešvar používání více jmen pro jednotlivé postavy). Samotný příběh je ale dosti předvídatelný. Ocelové žezlo tak zapadá mezi ostatní průměrné hrdinské fantasy, které se vleče od otřelého k otřelému.
Štítky knihy
slovenská fantasyAutorovy další knížky
2013 | Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
2009 | Strážcové Varadínu |
2006 | Ocelové žezlo |
2015 | Ohnivé znamenie |
2017 | Vlk a dýka |
Tak jsem tomu přece jen po letech dala šanci... Když jsem loni přečetla celého Báthoryho a byla naprosto očarovaná, manžel mi vyplnil přání a pod stromečkem jsem našla všechny zbylé knihy od Červenáka, které jsem svého času ignorovala a nebo se je rozhodla ignorovat. Bivoje už mám za sebou a konečně jsem se odhodlala i k Bohatýrovi. Jak jsem psala v prvním komentáři: první setkání s Iljou v Červenákově pojetí byla povídka v Pevnosti o Slavíkovi loupežníkovi. Ta se mi tehdy líbila moc, a protože jsem autora znala z Rogana, hned po vydání jsem si koupila i Bohatýra, který mne ovšem značně zklamal. Na druhé čtení už moje rozčarování nebylo tak veliké, ale pořád to nějak není ono...
Nejprve, co se mi líbilo:
* Červenákova práce s jazykem - začala jsem si toho pořádně všímat v Báthorym, ale Ďuro umí moc hezky v pár větách a souvětích načrtnout podobu krajiny, vykreslit atmosféru či popsat situaci, že se vše ve čtenářově mysli plasticky zhmotňuje. Příběh jsem před vnitřním zrakem viděla ubíhat skoro jako ve filmové podobě, ostatně ta by mu asi docela slušela.
Dobrá byla i jistá míra realismu - například tam, kde se Muromec zamýšlí nad tím, jaké je to cválat s knížecí družinou. Romantické představy berou za své ve střetu s realitou, kdy junák sedí celý den na koni v plné zbroji a ještě do něj pere slunce...
* Cením si i badatelské práce, která psaní musela předcházet. Nepovažuji ji za samozřejmost a příběhu to rozhodně přidalo plusové body. Nemluvě o vysvětlivkách a poznámkách vzadu, ty mi v současných knihách velmi chybí.
* Styl vyprávění je relativně jednoduchý, takže čtení rychle odsýpá. Někomu to může vadit, já čtivost považuji za plus.
Co se mi naopak nelíbilo:
* V prvé řadě - překlad. Netuším, jak jsou jména uváděna v slovenském originálu, a jaká pravidla pro transkripci zde případně platí, ale proč jména nemohla být uváděna v české formě? (Na tu jsem ostatně zvyklá z výtisku Bohatýrských bylin, které máme doma.) Svjatoslav / Svatoslav, Svjatogor / Svatogor, Volch / Volha, Koščej / Kostěj... i Buruško je v české verzi Bylin psán jako Siváček (ale tomu jedinému bych to asi odpustila). A co Aljoša Kněžic? To byl a je přeci Aljoša Popovič! Aspoň, že Rurikovci nebyli Rjurikovci, jako v jedné z povídek...
* Nemohu si pomoct, ale to, co je pro Červenáka dosti typické, mi tady vadilo. To "archetypální" chlapácké pojetí hrdinů, kteří se neustále škorpí, ale neopomenou si odříhnout, prdnout nebo se jít vymočit (včetně popisu oklepání). A pokud to nedělají, tak o tom často mluví minimálně ve formě narážek (stojí za to prd / pšouk apod.). Svjatogor je tu za toho mrzouta a šéfa, který má poslední slovo, Mikula představuje takového toho jakože přihlouplého vtipálka, typického pro Ďurovy vedlejší mužské postavy, Ilja je vůbec černobílý a v podstatě nijak vykreslený (což je škoda, protože tahle literární postava je neskutečně zajímavá!), a to nemluvím o tom, co mi Červenák udělal s Dobryňou Nikitičem, který teprve přijde. V autorových knihách mi chybí nějaká hlubší psychologie i výraznější ženský charakter. Jistě, do hrdinského eposu ženská hrdinka moc nezapadá, ale Červenák se ženským vyhýbá i tam, kde by je napsat mohl - čekala bych třeba trochu víc od Dinary. Přece jen Iljova milovaná a vyvolená... a co o ní víme? Vlastně nic... (Co kdyby si tohle Ďuro vynahradil a napsal něco o kněžně Helze? To je postava jak víno!)
* Vyhřezlá střeva, létající kusy mozku a gejzíry krve opět nechyběly, to je tak nějak Červenákův rukopis, ale jak jsem teď přečetla víc jeho knih v krátkém časovém úseku za sebou, nějak se mi to zajedlo a přišlo mi to spíše samoúčelné. Stejně jako hrdinské stereotypy, že Ilja vše zvládne levou zadní, ostatní na poslední chvíli odrazí útok sekery zezadu, rozpoltí nepřítele od ramene po pás, a jen vedlejší a nevýznamné postavy to schytají šípem, kopím, popřípadě to dostane jejich kůň, svalí se na ně a hlasitě je pod sebou rozdrtí.
Příběh je relativně jednoduchý a kdo zná byliny, ocení ho víc, včetně oněch pohádkových prvků (tři muži, kteří Ilju vyléčili, nebo tři jeho cesty, postava Tugarina) či "nelogičností" (vyléčený celoživotní mrzák najednou disponuje nejen nezměrnou silou, ale ač byl většinou naložen v lihu /čti: medovině/, rozumem oplývá za dvacet jiných). Proto doporučuji před nebo alespoň po přečtení Bohatýra po ruských bylinách sáhnout, ledasco se pak třeba vysvětlí a čtenář třeba pochopí některé skryté žertíky a narážky. Pro neznalé bude Ilja působit spíš jako středověký ruský kapitán Amerika poté, co dostal Erskinovo sérum.
Nejlépe to za mne asi vystihl trudoš: Červenák tak nějak lavíruje mezi fantasy a historickým románem. Kdyby se rozhodl pro jedno nebo pro druhé a víc se vyhranil, zřejmě by mne to zaujalo víc. Takhle vlastně pořád nevím, co si o tom myslet. Navíc jsem opravdu ovlivněná "svým" vnímáním bohatýrů, jak je z nám z bylin. Jak pronesl můj otec: kdo má rád Bohatýrské byliny, ten Ďura obviní, že tím novým kabátkem, do něhož je oblékl, je zkazil. Možná, že bez této znalosti bych si všechny klady vychutnala podstatně víc.