Z tajností žižkovského podsvětí
Jaroslav Žák , Vlastimil Rada
Bohatýrská trilogie série
< 3. díl
Humoristický román, detektivka odehrávající se v dávných dobách v drsném Žižkově.
Přidat komentář
Parodie na šestákové detektivky, která možná nenadchne každého, ale pokud si k ní najdete cestu, vždycky vás zahřeje u srdce.
Miluju dobré parodie. Na první stránce, a už jsem měla úsměv od ucha k uchu.
Tato gansterka je plná žižkovských reálií, slangu a hlášek.
Cituji:
"Když už máme tu sochu Svobody, je nutné, abychom také zavedli prohibici."
"Mozart, jenž je předchůdcem samotného Kmocha."
"Čin velikej a mužnej, jakýho je schopna jenom žena."
Jen mi vrtá hlavou zvlčilý žák Emil Seifert. Je to snad nezvedený bratr Jaroslavův? V poznámkách jsem se poučení nedočetla!
...Sychravý podzimní večer rozprostíral svá šerá chapadla nad Spojenými státy žižkovskými. Hustá a neproniknutelná mlha, pověstná mlha žižkovská, sestupovala ze skalistých úbočí Židovských Pecí a ploužila se hýřícími boulevardy i zatuchlými uličkami, dosahujíc až k západní hranici žižkovské republiky, k viaduktu `U Bulhara`, kde z ní vyčnívala toliko bronzová, hrdě vztyčená socha žižkovské Svobody, stojící na rozhraní mladé republiky a dohasínající západní civilizace..." :-) 100%
Třetí díl se malinko liší od předchozích. Jde o humoristickou detektivku, která se čte sama.
Ne tak však ďábelský syn Záhadného Východu. „Ó spravedliví, ó slunéčka vzdělanosti západní, ó velicí, jimž moudrost kane s vousů na břicha otylá učeností,“ ševelil úlisně prohnaný Jap, „nechť Věčný Buddha sešle na mne stokrát šest tisíc rudých blesků a promění mě v špetku žlutého prášku, provinil-li jsem se něčím proti moudrým a vznešeným zákonům této kvetoucí země. Pakli se však přece tak stalo, tu při sakurách roztockých přísahám, že to bylo z neznalosti zdejších obyčejů, neboť není vše dobré pod Žižkovem, co je dobré pod Fudži-Jámou.“ „V hrdlo lžeš, bídný žluťase!“ zahřímal Bidlo, tyče se jako bůh pomsty na svědecké lavici, „chceš se vymlouvat na neznalost zvyků bílých lidí, an jsi renegátem bílé rasy?“ „Ano, krajané,“ pokračoval obrácen k posluchačstvu a míře prstem na zděšeného Mi-Kotu, „tento zločinný žlutý padouch se nenarodil pod Fudži-Jámou, nýbrž pod Jámou za Karlovým náměstím a náležel k bílému plemeni až do třinácti let, kdy se přejedl tlustého od šunky a dostav žloutenku desertoval hanebně k mongolské rase!“
Bohatýrská trilogie má díly tři, proto: perla, perla, perla české humoristické literatury, která ani po století od dob první republiky neztratila nic ze svého lesku.
Kniha, kterou v dnešní době už asi málokdo pochopí. Z mladších ročníků snad jen ti, kteří se zabývají dějinami každodennosti v raném 20.století. Pro naše dědečky to byla kniha ohromně vtipná a rozuměli í víc, než my. Stejně ale stojí za přečtení. Je to vtipná kuriozita.
Tak jestli jsem dala předchozímu dílu pět hvězdiček, tady to bude pět a jedna hvězdička navíc. :) Perfektní, perfektní, perfektní.
Za mě pecka, autorův rukopis se nezapře a jako parodie na všechno možné je to fakt ústřel.