Bohém
František Gellner
František Gellner: Bohém Uspořádal Vladimír Justl Život Františka Gellnera byl plný kaváren a hospod,bohémského života a nečekaných zvratů včetně toho posledního, zmizení na frontě. Gellner byl chápán jako jeden z nejoriginálnějších autorů své doby a společně s S. K. Neumannem a Fráňou Šrámkem jako jeden z předních představitelů anarchismu v literatuře. Narodil se r. 1881v Mladé Boleslavi v rodině obchodníka. Po měšťance vystudoval gymnázium a již v tédobě psal verše a satirické povídky. Nedokončil vysokoškolská studia ve Vídni a v Příbrami. Po pobytu v Paříži (1905-1911) se vrátil do Čech a zakotvil v brněnských Lidových novinách. Psal veršované satiry a fejetony, v nichž vtipně útočil na politické strany, volební hry a na církev. Když přišla válka, Gellner sám narukoval a byl odvelen na haličskou frontu. Nevrátil se z průzkumné akce a byl prohlášen za mrtvého (1914). R. 1901 mu vyšla první básnická sbírka Po nás ať přijde potopa. O dva roky pozdějisbírka Radosti života. R. 1919 byla posmrtně vydána básnická sbírka Nové verše. R. 1912 vyšel i román Potulný národ a 1914 sbírka povídek pod názvem Cesta do hor. Nový výbor z poezie doprovázejí autorovy ilustrace. 1. vydání.... celý text
Přidat komentář
Náš češtinář nám kdysi řekl, že začal brát poezii vážně, když si přečetl Františka Gellnera. Tak jsem po něm tehdy sáhla taky a mému tehdejšímu bohémskému, nonkonformnímu pojetí života sbírka dokonale vyhovovala. Vracela jsem se k ní stále znovu a znovu. Mluvila mi z duše a mluvila k mému rozháranému srdci. Dnes už prožívám život jinak, ale hloubku jeho básní oceňuji i dnes.
Autorovy další knížky
2008 | Po nás ať přijde potopa |
1974 | Radosti života |
1983 | České humoresky |
1954 | Domove líbezný |
2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Souborné vydání třech sbírek. Osobně pro mě hodnota básní s každou sbírkou klesala. Po nás ať přijde potopa nejlepší a posmrtné Nové verše nejhorší. Hodnocení jistě subjektivní, ale přesto musím poznamenat, že minimálně pro první dvě sbírky je kvalita excelentní a hodnocení poslední sbírky je pod reflexí prvních dvou. Celkově bych hodnotil kvalitu rozhodně vyšší než většinu proletářské poezie, která vyšla v 50. letech. Každému bych ale doporučil i Šrámka. Podobnost obou autorů je takřka zárukou toho, že by měly verše najít své čtenáře mezi čtenáři jednoho či druhého.