Bohové Atlantidy
Ludvík Souček
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352212/bmid_bohove-atlantidy-Oev-352212.jpeg
4
135
135
Ludvík Souček naaranžoval setkání českého lékaře s anglickým lordem – fyzikem, jemuž se podařilo zkonstruovat „chronokomunikátor“ – zařízení, v němž se lze pohybovat proti proudu času. Souček přirozeně nemůže vynechat příležitost, aby nezamířil ke svému nejmilejšímu tématu – záhadám minulosti. Lord Stanhope se stejně jako autor domnívá, že v naší minulosti už někdo řádil: postavil gigantickou terasu v Baalbeku, zapomněl v dávném Turkestánu opasek z čistého hliníku a v Turecku galvanický článek. Lorda Stanhopa však předem láká záhada zničení Atlantidy, a proto se oba přátelé vydávají nazpět propastí času. Souček poutavě mísí dávný příběh ztracené kvetoucí civilizace se současností a opět přesvědčuje o svém zcela mimořádném vypravěčském talentu.... celý text
Přidat komentář
Jako poslední knihu roku 2022 jsem dočetla toto zábavné dílko od jednoho z nejoblíbenějších autorů mého dětství. Ještě teď vzpomínám se slzou v oku na chvíle, kdy jsem se krčila na nízké židličce dětského oddělení knihovny a pořád dokola četla Velké otazníky, protože už mi bylo hloupé, si je neustále znovu půjčovat. A pak přišly další a další knihy a musím říct, že mě autor nikdy nezklamal.
Souček měl ve zvyku propojovat děj svých knih s různými záhadami, z nichž valná většina ještě ani dnes není dostatečně objasněna. A že přitom využívá zdrojů i od jiných autorů k tomu se zcela nepokrytě přiznává. Ovšem zapojení těchto záhad do děje je originální, vtipné a navýsost čtivé. Nejinak je tomu i této knížce, kterou jsem si i po těch mnoha letech opravdu užila.
Pěkná sci-fi knížka s hlavním motivem okolo Atlantidy. Celkové hodnocení dle mě neodpovídá skutečnosti.
(SPOILER)
Dárek od Národní knihovny , E-kniha zdarma. Moc hezky se čte. Mám ráda záhady a jsem zvědavá, jak na to šel autor. Určitě se pustím do další.
/V bazaru široká možnost dobře nakoupit/.
Nedávno jsem se všímala informací, jak mizí ohromná jezera např. v Iráku, Číně, Rusku atd. během několika let voda není... Také se ke mně dostala informace, že vědci popisovali podivnou hmotu, z hlubinných vrtů, něco jako houbu, která má schopnost nasáknout, neuvěřitelně mnoho vody. Prý je možné , vypudit akumulovanou vodu najednou, ta způsobí vysokou vodní stěnu, několik stovek metrů vysokou a ta může spláchnout ostrov, jak při biblické potopě. Tak nevím, ověřovat to nebudu, ale voda údajně nemizí jen mění skupenství, ale může nás hodně překvapit.
Příroda je čarodějka, údajně se Sahara zazelená...
Nad stránkami od českého spisovatele Ludvíka Součka mi bylo dobře a doporučuji.
(SPOILER) Český Däniken - Ludvík Souček nás seznámí s dvěma hlavními protagonisty příběhu a vzápětí nás přenese v čase do dávné historie, kde nám nabízí svůj pohled na jednu z největších dosud uspokojivě nevysvětlených záhad lidstva. V průběhu děje si čtenář uvědomuje, že si některé záležitosti vypůjčil u jiných autorů své doby. Při čtení je třeba mít na zřeteli dobu, kdy jeho sci-fi díla vznikala, protože dnes mohou působit poněkud naivně. Moc se mi líbil doslov Ondřeje Neffa. Poslouchala jsem jako audio verzi natočenou v roce 1984 zdařile načtenou Richardem Honzovičem.
(SPOILER) V průběhu jsem chtěla hodnotit i líp. Dobře jsem se bavila a přestože je to v podstatě vykrádačka, bylo to neotřelé a svěží. Jenže druhá část je zoufale odfláknutá, jako by Součka honil termín, a závěr až trapně předvídatelný. Daleko víc by se mi líbilo důstojné udržení tempa příběhu třeba pronásledováním Stanhopa nebo aspoň pátráním po Anně. Takhle je to poněkud slabé.
Potenciálně zajímavý námět totálně zpackaný nesmyslným a primitivním dějem a křečovitou snahou o humor v každé druhé větě...
Vůbec to nebylo špatné. Krásné propojení sci-fi a světových záhad působilo kompaktně a hlavně smysluplně. Jen začátek mě moc nebral a působil rozporuplně. Kdyby se hlavní postavy potkaly jiným způsobem a na jiném místě, bylo by to věrohodnější.
Součkova přiznaná variace na Wellsův stroj času, šmrcnutá jeho vlastní časovou verzí dänikenismu (místy dost vtipnou - třeba Enoch byl prý televizní celebritou!) . K tomu samozřejmě přidejte klasické součkovské propriety v podobě specifického mixu západu a východu jeho doby (zpravidla skupinka lidí z obou světů) a typické dost nevěrohodné květnaté rozmluvy aktérů navzájem. Vznikl z toho tak trochu pulpový guláš, který sice pobavil, ale trvalejší stopu asi nezanechal.
Čekala jsem trochu víc, sice zajímavý námět, ale zpracování mne vůbec nenadchlo, je příliš přímočaré, předvídatelné.
Dej je jednoduchý ako večerníček, autor sa polku knihy snaží motaním fyziky a histórie vytvoriť teóriu, ktorú vlastne ani nepotrebuje. Pekne načítané, ale už dávno prekonané socialistické sci-fi.
Můj oblíbeny spisovatel, který mě přivedl k sci-fi literatuře. Když jsem někdy v sedmé třídě byla doma nemocná, začala jsem s jeho Tušeními v jedné ruce a slovníkem cizích slov ve druhé. A touto knihou jsem nastartovala svůj pozitivní vztah k sci-fi a fantazy.
Příběh o cestovatelích v čase, kde se pracuje s teorií, jak by co mohlo být, ale nemuselo. Každopádně, záhad tu pár je. Děj je jednoduchý a odsejpá.Shrnutí na konci přišlo vhod. Průměrná zábava.
Cele je to nejake take... preplacane. Nemyslite si, Souckove knihy mam rad, vyrastal som na nich. Toto bol moj dlh, tesil som sa ze si to konecne precitam ako jednu zo zabudnutych veci. Ale, nepacilo sa mi to. On tam na kopu nahadzal snad vsetko co si zmyslel, cestovanie v case, Atlantidu, prajasteri a ani si nespomeniem uz co vsetko. Kym v "tuseniach" to funguje, lebo v podstate su takym kompendiom zahadologie povojnovych rokov, tu sa mu proste nepodarilo urobit z toho fungujuci pribeh. Dve postavy, skeptik a zasvetitel, konaju nelogicky, cesta casom by sama o sebe bola uzasnym objavom, je tak nastrelena a ide sa dalej. V inych knihach sa Souckovi vzdy podarilo zobrat nieco tajomne a postavit okolo toho az komorny tajomny pribeh objavovania. Toto mi pripominalo skor naivistickeho Matzala. Take, take, take, divne.
Tahle kniha mě dost zklamala, čekala jsem něco lepšího :-(. Každý den není posvícení, že?
Autorovy další knížky
| 1979 |  Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 |  Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
Chtěla jsem vyzkoušet Součka, ale nevím, jestli jsem sáhla zrovna po správné knize. Začátek, kdy se hlavní postavy seznámí a zoufale dlouho pořád jenom mluví a mluví a mluví, mě bohužel dost nudil. Naštěstí jsem zvyklá dočítat, takže jsem to nevzdala a zjistila, že dál už to je pro mě o dost zajímavější a celkem mě to i bavilo. Jenže pachuť ze začátku bohužel zůstala. Celkově to bylo zajímavé, jen bych prostě ocenila trochu jiné podání. Asi ještě zkusím nějakou další knihu, než si na autora udělám názor.