Bohuslav Ečer - Český lovec nacistů
Michal Dudáš
Životní příběh českého právníka Bohuslava Ečera je zatím takřka neznámý, přitom právě on reprezentoval Československo v průběhu poválečných norimberských procesů a svou prací významně přispěl k formování moderního mezinárodního trestního práva. Po skončení procesů s nacistickými zločinci se dostal do hledáčku StB a byl proti němu připravován vykonstruovaný politický proces.... celý text
Přidat komentář
Kniha je určitě přínosná. Autor velice málo kombinuje různé druhy pramenů od různých původců, dost často přepisuje celé dokumenty, aby rozšířil délku textu, bez zhodnocení jejich obsahové hodnoty pro text jako celek. Jako absolventská práce velmi dobré, ale na vydání by to chtělo více doplnit, analyzovat fakta, použít další literaturu a diplomové práce k problematice procesu, obsahově je to dost často plytké.
Bohuslav Ečer, člověk, o kterém se na Západě učí, jehož jméno se uvádí v právních spisech o norimberských procesech mezi prvními, který zásadně ovlivnil mezinárodní právo a kterého komunisté vymazali z československé historie takřka dokonale. Snad ho do české historie (a dějin práva) vrátí výzkum Michala Dudáše. Doufám, že dojde na podrobnější práce, zvlášť odborné, o Ečerových aktivitách, byla by škoda skončit u jedné tenké knížky (jakkoliv záslužné), která se povšechně věnuje všemu, ale do hloubky ničemu.
Jen na české stopě v Norimberku by se, věřím, uživila třikrát delší publikace než Český lovec nacistů. Ostatně ten název poněkud nevhodně sugeruje akci a boj, ale Ečer nebyl žádný agent Mossadu, naopak důsledný právník a autor zákonů, který nepochybnou osobní odvahu a neuvěřitelnou energii vložil do přesvědčování zbytku západního světa, že nastal čas přepsat mezinárodní právo.
Když před komisí OSN navrhl ve jménu všeobecných lidských práv soudit nikoliv válečné zločiny (činy proti rozkazům a konvencím), ale 1) soudit samotné zahájení útočné války, 2) soudit Hitlera a nejvyšší představitele Třetí říše, 3) soudit konkrétní organizace, které se trvale a organizovaně dopuštěly zločinů, jako byla SS, SA aj., jakož i všechny osoby, které do nich dobrovolně vstupily, 4) trestat násilí proti rase, víře nebo přesvědčení, přestože se dělo na území samostatného státu a podle zákonů tohoto státu; postavil Ečer dosavadní právní zvyklosti na hlavu. Význačný britský právník, kterého komise požádala o vyjádření, v podrobném elaborátu doložil, že nelze trestat státní představitele ani činy, které v době spáchání nebyly de iure protizákonné (ostatně nemálo západních států by se svou koloniální historií mělo máslo na hlavě). Komise Ečerovy návrhy zamítla. Dvakrát, protože se odvolal. Místo ke komisi šel tedy do britského parlamentu - a přesvědčil lorda Wrighta, soudce, který svým vlivem a projevy na Ečerovu podporu přesvědčil všechny ostatní. Zbytek je historie, chtělo by se říct. Jak to komentoval sám Ečer, jinak by právo zabilo spravedlnost.
Vzhledem k tomu, že jsem se již dříve o genrála Ečera zajímal a navíc jsem četl i jeho knihu, moc jsem se tady nového nedozvěděl. Přesto se mi styl vyprávění autora líbil.