Bohyně malých vítězství
Yannick Grannec
Institut pokročilých studií, Princeton, 1980. Ředitel pověří mladou dokumentaristku Annu Rothovou, aby získala archiv Kurta Gödela, nejuzavřenějšího a nejuhrančivějšího matematika 20. století. Anna se proto musí spřátelit s ovdovělou Adélou Gödelovou, známou fúrii, která archiv, vědecky neobyčejně cenný, odmítá vydat; zřejmě proto, aby si vyřídila staré účty s princetonskou vědeckou komunitou. Hned při prvním setkání Adéla Anniny úmysly prohlédne. Proti očekávání ji nevyhodí, ale určí pravidla hry. Stará paní ví, že brzy zemře, a potřebuje vyprávět příběh, který nikdo nechtěl slyšet. Od zářivé Vídně třicátých let po poválečný Princeton, od anšlusu po maccarthismus, od konce pozitivistických ideálů po nástup nukleárních zbraní tak Anna objevuje životní dráhu génia, který neuměl žít, a ženy, která uměla jen milovat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
La Déesse des petites victoires, 2013
více info...
Přidat komentář
"Prozradím Vám první větu Adélinu. V lásce se jedna plus jedna rovná všechno a dva mínus jedna se rovná nic."
Co říci- silný až neuvěřitelný příběh obdivuhodné, silné a velmi statečné ženy a jejího geniálního a naprosto šíleného manžela. Přesto se mi to líbilo, ale nedá se to číst jedním dechem. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých informací, které jsem nevěděla o významných postavách vědy.
Ještě před dočtením knihy jsem si zjistila, že je pořád ještě v prodeji - už tohle je důkaz, že mě tento příběh na pomezí reality a fikce velmi zaujal. Smekám před autorkou, která dokázala vytvořit úžasné dílo plné odkazů na vědecká bádání, aniž při tom rezignovala na čtivost a hloubku svého literárního projevu!
Jak už tady někdo napsal, kapitoly z Adélina života jsou mnohem hutnější a zajímavější, což je určitě zcela pochopitelné. Autorčiny všeobecně platné úvahy, o kterých mluví ve svém komentáři soukroma, jsem pročítala znovu a znovu; žasla jsem nad jejich přiléhavostí a nadčasovostí. Díky již zmíněnému komentáři jsem si také pozorněji prohlédla obálku a děkuju za upozornění na to, co bych já sama určitě přehlédla. Je skvělé, že si někdo dal tu práci a že dokázal tohle výjimečné dílo takto trefně ozvláštnit! O to víc mě mrzely občasné tiskové chybičky, ale všichni jsme jenom lidé, a naštěstí jich nebylo moc.
Úplně na závěr připojím udivený postřeh zapálené květinářky: možná už více než 10 let pěstuju červeně kvetoucí kamélii (tedy květinu, kterou Adéla měla tak ráda) - ani ne tak pro květy jako pro krásné, sytě zelené a tuhé listy. Nikdy jsem však nepostřehla vůni jejích květů, na rozdíl třeba od gardénie, která voní naprosto úchvatně. Takže při dalším kvetení téhle exotické, původem japonské krásky z čeledi čajovníkovitých to zkusím napravit!
Mimo jiné jsem autorce vděčen za to, že mně přiblížila duchovní klima poválečného Princetonu. Bez všech těch Oskarů Morgensternů, Johnů von Neumannů, bez jejích myšlenkových úsilí (tak pěkně zvěcněných v poznámkovém aparátu) by na mě kniha nezafungovala tak dobře. Jednoduše řečeno, bez té vysoké vědy bych si to prostě tolik neužil. K tomu ještě dodávám, že byť to pro mě bylo místy složité čtení, za sebe bych vyzdvihl hlavně ty pasáže, ve kterých se společně objevují Gödel a Einstein. Setkání těch dvou je prostě zárukou nejvznešenějších debat. Docela Adéle závidím, že toho mohla být účastníkem.
Génius a jeho oběžnice, velký mozek a jeho žena, malý muž a velká žena, nemocný muž a ošetřovatelka = Gödelovi, Kurt F. 1906-1978 a Adéla T. 1899-1981. To jsou fakta, ale tahle kniha mnou hodně pohnula z jiného důvodu - tolik života, neštěstí, lásky, utrpení a samozřejmě matematiky dohromady... (nebýt to génius a slavný vědec, byl by asi skoro celý život internován v psychiatrickém ústavu; jen díky podpoře své ženy mohl pracovat a sdělit světu své užitečné myšlenky).
Naprosto skvělé, až do hořkého konce. A na konci to autorka také skvěle shrnula:
"Adéla ten svůj úkol přijala: Bůh ji stvořil proto, aby zabránila géniovi odejít ze světa příliš brzy. Byla kompostem, z nějž vyrůstala ušlechtilost; bez masa, bez chlupů a bez lejn mysl neexistuje. Byla nutnou, nikoli však postačující podmínkou; svolila, že bude jen článkem řetězu; že navěky bude tou dobrou tlustou nevzdělanou Rakušankou. ... /ovšem/ v kontinuu zetlelých těl a zapomenutých duší jsou si všechny životy rovny. Všichni jsme jen článkem řetězu. Nikdo z nás nemá zde na zemi žádný úkol. Adéla milovala Kurta; nic důležitějšího neexistovalo."
V té knize je prostě všechno ("všehomír"), našla jsem v ní spoustu moudrých, výstižných, vtipných, osvěžujících a platných postřehů, i poučení, které povětšinou putovaly do citátů, abych je měla po ruce. Tentokrát (sobě vlastně atypicky navzdory) jsem spíš prožívala život protagonistů než vstřebávala jak houba pár matematických, logických a filosofických disputací a informací o světových celebritách. Informační hodnotu, byť vysokou, v tomto případě překonal život sám - jak jej skvěle zobrazila mladá francouzská autorka, vybavena důkladnou znalostí Gödelova díla a života, historických faktů a skvělou logikou, s níž mohla vyplnit bílá místa a dát příběhu čtivý románový kompletní tvar.
Vynikající, moc jí za setkání s její knihou děkuji.
Doporučuji každému, kdo má rád romány o životě, o době 20. století s anšlusem, jejími dvěma válkami, atomové bombě a "amerických" vědcích, Einsteinovi a jeho největším příteli, géniích naší doby, psychických nemocech a jejich léčbě... - skutečnost totiž zase předčí cokoli, co by si kdo mohl vymyslet.
P.S. Adélina věta - "Jsi úžasný..." - je neporazitelná a věčná :-)
P.P.S. Obálka se mi líbila tím víc, čím jsem se víc dozvěděla o hrdinech. Stylizovaně naprosto přesně ty dva vystihuje. Teprve později jsem pohmatem zjistila, že je na ní ještě něco okem neviditelného (na zdejším obrázku to tedy vypadá jako špína, rozsypaný čaj) - co to ve skutečnosti je, to si každý račte zjistit sám ;-) Ve výsledku musím obálku vysoko ocenit, což dělám jen zřídka (nebývá pro to sebemenší důvod).
Túto knihu som mala v merítku dlho-predlho. Nakoniec hodnotím priemerne, pretože tie dialógy boli úplne nereálne, bola to poučka, ktorá nás mala zoznámiť s myšlienkami tohto logika. Dej takisto prezieravý, nič moc teda.
Kniha tematicky určitě zajímavá, střídají se v ní dvě časová období - přičemž vyprávění Adély z doby jejího mládí a později společného života s Kurtem je poutavější. Ani jedna z postav mi však nebyla nijak zvlášť sympatická, i když se jednalo o génia a jeho soužití se ženou, která byla ve srovnání s ním diametrálně odlišná. Kniha je dobře napsaná, ale místy zdlouhavá - a za to jednu hvězdičku strhávám ;-).
Grannecová chtěla svým románem sdělit především to, že obyčejná ženská se smyslem pro realitu je pro světově uznávaného vědce neocenitelnou oporou. Avšak na to, jaký měl námět knihy potenciál, je Bohyně malých vítězství zklamáním. Příběh působí prvoplánově, o matematikovi se nedozvíme nic převratného, zášť hlavní hrdinky je spíše otravná a předvídatelný konec románu ještě uškodí...
Krásný román - tak nesourodý a přece fungující pár: živočišná Adele a křehký a labilní Gödel. Příběh nemá hluchá místa, je čtivý a kromě vlastních příběhů se člověk dozví i pár zajímavostí z vysoké matematiky.
Adèle a Anna. První umírající stará dáma, která ač původně kabaretní tanečnice, strávila život po boku význačného matematika, v osobním životě však velmi komplikovaného, paranoami pronásledovaného člověka, Kurta Gödela. Anna, mladá, nevýrazná dokumentaristka z princetonské univerzity, která Adèle navštěvuje, nechává se od ní často nevybíravě urážet a to jen proto, že dostala za úkol, aby pro svůj institut získala Gödelovu pozůstalost. Postupně jsou odkrývány osudy obou žen, jeden z nich značně bouřlivější než druhý. Adèle svou uštěpačností a prostořekostí, kterou si neodpouští ani ve společnosti největších vědců té doby, připomíná Rózu z Himmlerovy kuchařky. Avšak její život, ať již v předválečné Vídni 30. let, či po emigraci v USA, se opírá o skutečné životní příběhy a činí tak z této knihy další jedinečný román postihující značnou část světových dějin 20. století.
Nedozvíte se fakticky o Gödelovi, natožpak o matematice či logice, nic zásadně jiného, než co stojí v rozličných monografiích či tematicky spřízněných sbornících. Román Grannecové ovšem ani takovou ambici nemá. Jde o poměrně dobře napsaný text, v němž se proplétají dvě linie nahlížející mužský svět vědy z pohledu dvou dosti různých žen - paní Gödelové a Anny, zaměstnankyně IAS, jejíž mise spočívá v tom, že má přesvědčit starou paní Gödelovou vydat Kurtovu pozůstalost do archivu věhlasného institutu. I když se mi významové spojení linií zdá trochu návodně vystavěné (hodnotu člověka nelze posuzovat tak, že je pro jiné prostředkem k jejich účelu), románu nelze upřít kvality spočívající v netriviálním uchopením tématu a pozoruhodném vhledu - autorka v širším kontextu rozprostřené studium zjevně neopomenula a na knize je navíc znát, že ji psala z osobním zaujetím, ne coby nějaký pragmatický projekt, na kterém by se chtěla umělecky zviditelnit. To, zda může kniha pomoci stavět most mezi humanitně a exaktně orientovanou společností, jak autorka naznačuje v jednom z rozhovorů, zůstává otevřenou otázkou. Fakt je, že oproti jiným beletristicky či třeba filmově zpracovaným životům "vědců" na mě Bohyně působila vesměs autentičtěji, ponořeněji a tudíž i zajímavěji, než jaká je obvyklá norma. Pro ukotvení: kdybych ji například srovnal s tím příšerným filmem Kód enigmy (The Imitation Game) o Gödelově současníkovi Alanu Turingovi, tak by to Bohyně vyhrála na celé čáře.
Kniha se má posuzovat podle obsahu, ne podle obalu...Příběh o matematikovi Gödelovi a jeho ženě Adéle je napsán velmi poutavě a čtivě. Pasáže vyprávěné samotnou Adélou vzpomínající na svůj vztah a manželství s Kurtem Gödelem, tu druhou pak se svižně střídají s částmi, v nichž se ocitáme v osmdesátých letech, kdy zestárlá Adéla již na konci svého života tráví poslední chvilky osamocena na posteli v domově důchodců. Zde ji pravidelně navštěvuje mladá pracovnice Institutu pokročilých studií Anna, která má za úkol od vdovy po vědci získat jeho veškeré jeho poznámky a zápisy z posledních let jeho života. Mezi oběma ženami se přes počáteční nevraživost a velký věkový rozdíl rozvine pozoruhodné přátelství. Na pozadí zásadních událostí 20. století se odehrává prostý, ale dojímavý příběh lásky dvou lidí, který určitě stojí za přečtení. Obal neobal:-)
Pro mě velké zklamání. Konverzace v životopisných kapitolách zněly jak kompilace z wikicitátů, Annina dějová linka by se hodila spíš do nějakého víkendového magazínu. Kniha okázale šermuje slovy, ale postrádá nadstavbu, která by těch čtyři sta stran vnitřně nesla a unesla. Dvě a půl hvězdy.