Boj o právo

29.06.2024

Rudolf von Jhering patří mezi nejvýznamnější právní vědce vůbec, své doby pak rozhodně. Stojíme v době ovládané, dnes hanlivě právě po vzoru von Jheringa, tzv. pojmové jurisprudence, či chceme-li poněkud mileji, školy pandektistiky (a měli bychom chtít být hodní, tomuto učení, zlým slovíčkům Jheringa či třeba Melzera navzdory, vděčíme opravdu za mnohé). Tu vztyčuje se po Puchtovi jeho žák von Jhering a přináší nám něco neskutečného. Přináší nám do práva skutečnou revoluci, přináší nám účel.

Výklad práva jeho télem patří dnes k naprosto dominantním přístupům, Sobek jej v našem prostředí nazývá funkcionalismem. Nejedná se o nám o pojmy, tedy slova a jejich obsahy. Jedná se nám o právo coby praktický fenomén. Právo má v sobě dualitu smyslu (cíle) a prostředku k jeho dosažení a právě jenom v kontextu těchto dvou prvků je třeba právo chápat, abychom cobi orli nelétali myšlenkovým éterem oproštění reálného světa pod námi. Tomuto odtržení od praktického charakteru práva měl právě účel zabránit. Fascinující je, že ještě dnes ve společnosti rezonuje (ač naštěstí už jen zbytkově) spíše uvažování Kelsenovo a Weyrovo, kteří se svou ryzostí vzlétli v éterných výšinách snad nejvýše.

Stěžejní body svého myšlení přináší autor až později, ne v této knize, ale v Der Zweck Im Recht. Nicméně již Boj o právo obsahuje pojetí tohoto dualismu, překonává tak své dosavadní kolegy a nakopává vývoj práva, který nás přivedl až do dnešní jeho podoby.

Kniha je skvělá. Možná ve vlastní myšlence trochu nadbytečně dlouhá, pointa autorova je totiž poměrně prostá, ale stejně skvělá. Krásně se čte, von Jhering měl cit pro výraz. Přesvědčí vás přitom (nebo se alespoň pokusí), že je vaší morální povinností bojovat o právo, je-li narušeno. Je to právě taková nutnost ve smyslu mravním, jakou je nutností léčit se s bolestí v boku ve smyslu fysickém. Pokud rezignujeme na obhajobu svých subjektivních práv, rezignujeme na právo jako takové, selžeme v naší nutnosti, která nás v očích autorových takřka povznáší nad zvířata. Takže, přátelé, žádné ohlížení se na soudní poplatky. Nechcete-li, aby na vás jeden z největších právníků historie koukal jako na zvrhlíky, budete se soudit i o padesátikorunu (a soudy selžou, pokud vám to neumožní).

Sílu tohoto morálního citu pro právo pak demonstruje na literatuře. Což je krásné a jeho pojednání si v této věci velice vážím. Otázka umění v právu a práva v umění je velice aktuální a živá – je proto vždycky dobé vidět často opomíjený holistický přístup k lidské tvořivosti. Umění s právem spolu souvisí neméně, než právo se sociologií, či ekonomií. A Jhering si estetickou sílu umění a její význam pro legalistickou sílu práva uvědomoval.

Snad ještě jedna poznámka. Neustálý boj o právo (které je prostředkem k nějaké naší interesi a jehož ohrožení je tak ohrožením této interese) připomíná čtenáři ještě jeden strašně důležitý fakt. Inherentní a nedílné spojení práva s násilím (silou), které je po mém soudu jediným opravdovým a pevným středem práva, pro jehož zakrytí jako fíkový list používáme legitimační teorie.