Boj o Tichý oceán

04.01.2017

Sovětská propaganda, ale zároveň překvapivě kvalitně zpracovaná kniha pojednávající zejména o boji o moc v Číně v první polovině 20. století.

Sice se to v ní jen hemží "agresivními imperialisty" a podobnými výrazy, a každému z nich se podsouvá, že vše co koná, koná s hlavním cílem poškodit SSSR, ale z hlediska popisu událostí a situace totálního rozkladu v Číně za desítky let trvající občanské války a neefektivní snahy různých světových politiků nastolit mír střídavou podporou rozličných čínských hnutí, je to výborná kniha. Používané politické a diplomatické fráze, i ekonomické a vojenské prostředky působí velmi soudobě. Samozřejmě jakákoliv role SSSR je zamlčena. Sovětskou okupaci pobaltí zvládnou eufemisticky označit za uzavření smlouvy o přátelství atd. Celkově ale nejde o propagandistický blábol, jako většina tehdejší podobné literatury, ale o kvalitně a detailně napsané dílo, které má hlavu a patu a prezentuje sovětský úhel pohledu, který není v mnohémo nic méně neobjektivní, než úhel pohledu kterékoliv z jiných zemí. Informace nevhodné pro SSSR však buď uvádí v pro ně příznivém světle, bez jakéhokoliv důvodu je neuvádí nebo je uvádí v irelevantním kontextu. Je to dost nápadné v kontrastu s tím, jak v jiných ohledech je kniha precizně zpracována.
Kniha například bystře upozorňuje, na podstatu územních sporů mezi Čínou a Japonskem na Okinavu, ale vůbec je nezmiňuje u Sachalinu (Karafuta). Obdobně vymezení termínu "Japonské kolonie" jak je v knize použit působí, že vzniklo až ex post po druhé světové válce a autor za kolonie označuje jakékoliv území, které se rozhodl někdo jiný nárokovat, respektive za Japonsko ve smyslu Jaltské konference považuje jen 4 hlavní ostrovy. V Kapitole o vystěhovalectví tak podrobně rozebírá japonské "vystěhovalectví" mimojiné do "kolonií", které ovšem z Japonského pohledu nebyly žádným vystěhovalectvím do kolonií, ale jen přesunem v rámci Japonska, jehož byla dotčená území nedílnou součástí. Přitom u většiny z nich byly součástí japonska na základě mezinárodně všeobecně uznanávaných smluv, které nikdo před koncem WWII nezpochybňoval(str. 266).



Kniha je psána překvapivě komplikovaným jazykem. Termíny jako "půl druhého sta tisíc osob" patří k těm jednodužším a srozumitelnějším.

Je vemi zajímavé, že metody i diplomatická vyjádření západního světa jsou i dnes velmi podobné. A postupy, kterými se Japonsko snažilo získat vliv před válkou v jihovýchodní Asii jsou takřka totožné s těmi, které dnes uplatňuje Čína. Až na to, že ta je uplatňuje v mnohem větším množství států, některé i v ČR.

Jediná trochu srovnatelná kniha mě napadá "Žlutí nastupují".