Boje o zítřek
František Xaver Šalda
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427927/bmid_boje-o-zitrek-kNP-427927.jpg
4
35
35
Boje o zitřek. Meditace a rapsodie.
Přidat komentář
Souhlasím s komentáři níže. Je škoda, že se těmto kritickým esejích nevěnuje ve škole více pozornosti. Přiznám se, že mě i trochu zarazilo, kolik lidí našeho nejvýznamnějšího kritika vůbec nezná. Texty jsou opravdu těžké a mnohdy jsem měla problém udržet řádkům pozornost. Určitě to není žádné odpočinkové čtení u vody.
Hloubku některým Šaldových myšlenek jsem si musela poznamenat, s jinými zásadně nesouhlasím (viz postoj k ženám-spisovatelkám). Líbilo se mi, jak Šalda - jako vždy velice květnatým a zároveň odborným jazykem - dokázal rozlišit spisovatele, umělce i básníka. Také oceňuji jeho poznatky k novější době a k dílům, která se postupně stávají archaickými. Konec knihy mi dělal problém a možná jsem nepochopila pravou myšlenku kapitoly. I z tohoto důvodu si možná ještě někdy kritiku přečtu znova a uvidím.
škoda že se dnes ve škole věnuje tak málo pozornosti kritice umění, Šaldovy eseje vypovídají mnohé nejen o literatuře, ale i o dobovém historickém a kulturním kontextu a o tehdejším estetickém světonázoru, viz třeba Hrdinný zrak, Tvůrčí činy nebo Nová krása: její geneze a charakter
Tohle je v podstatě zaprášená práce, navíc dost náročná četba a přemýšlím, kdo dnes ještě po takovémto díle sáhne (vyjma vš studentů českého jazyka a literatury), takovému člověku patří mé uznání. Je to škoda, spoustu zajímavých myšlenek, a to včetně těch s kterými nesouhlasím :)
Autorovy další knížky
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1986 |  Milostný listář |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1937 | Duše a dílo |
| 1948 | Boje o zítřek |
Eseje a přednášky nejvýznamnějšího českého literárního kritika minulosti F. X. Šaldy. Vydané poprvé v roce 1905, v době, kdy bylo Šaldovi 38 let.
Je zajímavé, na jaké jazykové výši Šalda byl. Velmi květnatým jazykem popisuje vždy na několik stran jak pocity, tak myšlenky, které v něm díla vzbuzují, či by teoreticky vzbuzovat měla. Možná proto, že samotného kritika považuje za umělce.
Jako zásadní myšlenku bych vyzvedl, že umělec musí být autentický a čerpat ze sebe, bez úprav očekávání okolí, bez ohledu na to, zda ho lidé pochopí. Dále také kritiku národního stylu, kdy považuje zpracování historických témat v literatuře jako plytké, ploché a kýčovité. K národní látce má umělec přistupovat kriticky a podrobovat ji přezkumu. A stejně tak kritik.
Je to těžké čtení, ale čtenáře odmění rozšířením jazykových obzorů v oblasti historie psaní o umění.