Bojovnice za lásku
Glennon Doyle
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449045/bmid_bojovnice-za-lasku-mkJ-449045.jpg
3
16
16
Glennon Doyle Melton napsala ohromující autobiografii, ve které odhaluje, jak ženské a mužské ideály znemožňují, aby se žena a muž doopravdy poznali. Zachycuje i krásu vzniklou poté, kdy se partneři zaváží oprostit od všeho, co se naučili, čímž se konečně mohou, po třinácti letech manželství, skutečně zamilovat. „V deseti letech jsem si uvědomila, že jsem buclatější, neupravenější, jakoby mastnější než jiné dívky. Ztratila jsem sebevědomí. Začala jsem své tělo pociťovat jako oddělenou, cizí věc a připadalo mi divné, že mě lidé zkoumají a soudí podle toho, co vidí, protože to nemělo moc společného s tím, kdo jsem skutečně byla. (...) Na veřejnosti jsem se cítila obnažená, vystavená všem na odiv, totálně zranitelná. A tak jsem začala své tělo nenávidět. Nejen jeho tvary, přestože jsem si ošklivila i je. Nenáviděla jsem skutečnost, že vůbec mám nějaké tělo. Znemožňovalo mi být úspěšná jako dívka. Vesmír mi předložil velice jasná pravidla ženskosti: buď malá, tichá, křehká a stoická, éterická, uhlazená, a nesmíš prdět, potit se, krvácet, mít nafouklé břicho, být unavená, hladová nebo po něčem prahnout. (...) Ale místo abych pochopila, že se světem je možná něco špatně, usoudila jsem naopak, že je něco špatně se mnou.“ Bojovnice za lásku je srdceryvná a inspirující autobiografie, která sděluje, že všichni jsme rození bojovníci: silní, stateční, schopní unést tíhu naší bolesti a že láska existuje pro nás všechny. Příběh Bojovnice za lásku je určený pro ty, kteří touží po hlubších a pravdivějších vztazích, a také po bohatším a autentičtějším životě.... celý text
Přidat komentář
Neumím si představit, kolik síly musela Glennon Doyle vynaložit na vylíčení tak silného příběhu! Autorka nám zde ukázala všechny své démony a strasti, se kterými se během života musela potýkat a mě nezbývá nic jiného než vzdát hold. Příběh má obrovský přesah, je fantasticky napsán a čtenáře donutí se zamyslet, zda není tento svět dosti pokřivený co se týče představ o kráse. Knihu bych doporučil všem (i mužům), protože si myslím, že se aspoň v jedné části najdou.
Přesto, že jsem neměla velká očekávání, kniha se mi moc líbila. Je to vlastně autobiografický román, ve kterém autorka popisuje svůj život od raného dětství až po dospělý život. Je to příběh o hledání sama sebe a o tom, jak je těžké naučit se mít ráda. Myslím, že se v knize najdou hlavně ženy a dívky, ale přínosná určitě bude i pro muže. Obdivuji Glennon Doyle za to, čím si prošla a jak otevřeně je schopna o svých problémech psát. Věřím, že tím může pomoci spousty lidem v podobné situaci a ukázat, že nikdy není pozdě na to, začít být šťastná.
Silný příběh ženy, která k sobě našla cestu i přes četné problémy. Hledá sílu sama v sobě, i když se upíná v průběhu knihy k Bohu (což bych neřekla, že by nějaké čtenáře mělo odradit). Řeší rodinné a manželské problémy, vztah ke svému tělu a svému nitru. Je vidět, že si autorka prošla během knihy změnou jako románový hrdina. Jde vlastně o příběh rozechvělé bojovnice :)
Nevím proč ale čekala jsem něco na způsob Amandy Lovelace, čehož se mi moc nedostalo. Knížka je rozdělená do tří částí, které mají bohužel trochu sestupnou tendenci. V první části poznáváme autorku a její teen život, což mě bavilo a přišlo mi to fajn. V druhé části sledujeme její manželství, těhotenství a pocity kolem toho. To mě bavilo, ale už ne tolik jako první část. A třetí část za mě byla bohužel nejslabší, na mě moc pobožná. Knížka je ale originální, jinak napsaná a popisuje věci z jiného úhlu. Pokud máte rádi náboženství v knížkách, tohle by se vám mohlo líbit.
Tohle je kniha, která má obrovský přesah. Neměla jsem žádná očekávání a o to víc jsem z ní nadšená. Je to citově náročná kniha s hlubokým poselstvím.
Vážím si autorky za to, že se otevřela a ukázala se světu taková, jaká je, jak vnímá svět a jaké jsou její pocity. Musela v sobě najít obrovskou odvahu, není lehké vyjít na světlo se svým pravým já se všemi osobními, rodinnými či manželskými problémy.
V knize nalezneme několik vážných témat, a to bulimii, alkoholismus, depresi a mnoho dalších. Ale také cestu k sebe sama přes psychology, psychoterapeuty, pastory až k pochopení, že musíme hledat především v sobě, ne u jiných. Jiní nás mohou maximálně nasměrovat, ale tím to končí.
Příběh na čtení lehký rozhodně nebyl, ale v tomto případě je to dobře. Tohle je kniha, kterou je nejlepší si dávkovat, odkládat a přemýšlet nad ní. Ale stojí za to, vystihuje problémy každé ženy, která se sebou není spokojená. Dovíme se co vůbec znamená být krásná, být hezká, být sexy. Připomeneme si, co je opravdu důležité. A uvědomíme si, že každá situace má mnoho řešení a je jen na nás, jaké si vybereme.
Rozhodně doporučuji všem ženám, ale i mužům, protože ti se v ní také najdou. A rozhodně nemusíte být věřící, jak se jistě v jiných recenzích dočtete. Mě se kniha velmi líbila, bude součástí mé knihovny a ráda se k ní zase znovu někdy vrátím.
Bohužel mě příběh moc nezaujal, čekala jsem trošku větší přesah, postavy mě moc nebavily a i tlachání o Bohu nebylo úplně pro mě.
Tohle bylo citově náročné. Neuvěřitelný příběh. Mně se to celkem líbilo, i když mě autorka místy štvala ve svém jednání a Craig se mi nelíbil v první polovině knihy.
Bojovnice za lásku
kniha obsahuje několik dobrých myšlenek: třeba popis
toho, jak se všichni snažíme tvářit, že máme bezva životy a v soukromí pak trpíme tím, že jsme horší než ostatní lidé. zároveň mi ale přišlo, že autorka jen vyměnila jednu "vyslankyni", která se právě snaží o zachování dekora, o další, která na sebe řekne úplně všechno od bulimie, závislostí po třeba sexuální problémy. proto jsem neměla pocit, že čtu autentické vyprávění od srdce, ale jen jiný typ performativního, sebestředného a v lecčem manipulativního textu.
například problémy v manželství Glennon Doyle hází bez zaváhání na manželovu hlavu, aniž by aspoň jednou připustila, že na nich také má svůj podíl. podobná dospělá sebereflexe se v knize zkrátka neděje. scénka u terapeuta mi nepřišla jako vzpoura ženy utlačované patriarachátem, ale jak hysterák malého dítěte. a to měřím o pět čísel méně než autorka a mám víc než bohaté zkušenosti s příliš vysokými židlemi, z nichž nedosáhnu nohama na zem.
taky mi chyběl hlubší kontext. proč Doyle začala řešit svoje tělo, proč pila a utápěla se v sexu, proč nebyla schopna inimního citového propojení? tyhle věci mají hluboké kořeny, a stejně komplexní bývá i cesta k jejich vyléčení. to ale v knize chybí, autorka nehledá souvislosti, ale vytváří pohledné věty. rodiče a sestra jsou prima, další roviny nejsou důležité. celkově mi přišla signifikantní báseň, kterou Doyle na tomto světě přivítal její tatínek. ať už se v knize ničí, cvičí jógu nebo drží nesmyslné přednášky svým malým holčičkám, zůstává egocentrickou princeznou, která hlasitě žádá dodržování práv - ovšem vůči druhým lidem toho není schopna.