Bol som detský špión
Jozef Kollár
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101459/bol-som-detsky-spion-101459.jpg
3
28
28
Strhujúci príbeh detí vycvičených a nasadených na špionáž, napísaný podľa skutočných udalostí, je smutným svedectvom o praktikách totalitného režimu. Dnes už päťdesiatnik Pavel K. sa v spomienkach, ktoré vyrozprával autorovi knihy, vracia do svojho detstva na juhu Slovenska a do čias, keď si ho ako chlapca vyhliadla kontrarozviedka Ministerstva obrany ČSSR za účelom špionáže. „Otcom“ zvrhlej myšlienky detských agentov bol pražský psychológ, ktorý tvrdil, že na sledovanie a odpočúvanie vládnych špičiek sú deti vo veku od 9 do 14 rokov najlepší materiál. Operovali doma i v zahraničí. Výcvik sa skončil až v roku 1985 kvôli nedostatku peňazí. Po Nežnej revolúcii sa všetky materiály týkajúce sa výcviku detí skartovali. O tom, či detskí agenti skutočne boli, sa nezachoval dôkaz, ale to ešte neznamená, že ak nie je dôkaz, nič sa to nestalo.... celý text
Přidat komentář
Nechápu, proč si někdo dá na obálku "skutečný příběh", když ho nemá podložený žádnými fakty. To z toho dělá pouhou pohádku, která mě ani příliš nebavila. Nebavila asi ani pána, který dělal korektury, protože kniha je plná chyb.
Zajímavé téma, věřím že takové věci se děly, jen se o tom nemluví.
Autor upustil trochu více fantazie (na můj vkus až moc) a proto je příběh spíš pohádkou, než literaturou faktu. Chtělo by to uvést zdroje a nedělat z toho takovou senzaci. Takové rodiče, které by nechali dítě v sanatoriu co chvíli na několik měsíců a nebylo jim podezřelé nic bych chtěla poznat! Možná kdyby napsal - děti ulice byli špióny, ale děti z chudých rodin ?!
Kniha se mi líbila, jen místy mi přišel děj až moc jako sci-fi, každopádně je zajímavá myšlenka, zda se děti opravdu někdy (nejen za socialismu) cvičily jako tajní agenti.
Netroufám si hodnotit, jestli byla kniha podle skutečných událostí, nebo nikoli, každopádně byla beletrizovaná, čímž se autor netají. Téma zajímavé, i pro mě těžko uvěřitelné, zejména s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o politické zneužívání dětí, a přesto se podařilo vše udržet v tajnosti? Neumím si představit, že by malé dítě udrželo tajemství, že by si rodiče ničeho nevšimli. Pokud hodnotím knihu jako příběh, je to průměrný román, který neurazí, ani nenadchne, některé pasáže mě celkem nudily.
Bohužel - nebo snad naštěstí - mě autor nepřesvědčil o pravdivosti svého vyprávění... Nicméně námět zajímavý, ač v tomto podání těžko uvěřitelný....
Kniha mě dost zklamala. Ať už stylem, který připomíná naivní vyprávění Káji Maříka, tak i obsahově. Příběh je dost přitažený za vlasy. Autor prý nikomu nevnucuje, že to pravda je, což potvrzují i hloupé argumenty, o něž pravdivost příběhu opírá: svědectví jednoho z dětí, dále kraťoulinký mailový rozhovor s jakýmsi nejmenovaným plukovníkem kontrarozvědky (jiný kontakt se mu prý na něj sehnat nepodařilo - čili velmi důvěryhodné), a konstatování že veškeré dokumenty byly po revoluci skartovány. Dle mého názoru je to jen tah jak fantastickým příběhem vydělat peníze, jelikož pokud by chtěli skutečně osvětlit pravdu (i z úcty k dotyčným dětem a jejich rodinám), takovýmto stylem, nepodložené, bez jakékoli odborné historické práce, to nemá smysl a vše se míjí účinkem.
Každopádně radím, vyhledejte si komentáře historiků, které doprovázely vydání knihy.
Téma velmi poutavé, jsem přesvědčená, že to není žádný výmysl (tedy až na "řecké dobrodužství", které je i dle mého názoru trochu přitažené za vlasy), zpracování je však již méně zdařilé, spíše v duchu literatury pro děti.U knihy jsem postrádala také "náboj. Prostě jsem očekávala více, nejspíš však není možné psát o obdobných věcech zcela otevřeně.
Kniha je napísaná pútavým, ľahko čitateľným štýlom. Spolu s historikmi, ktorí knihu čítali, však k obsahu pristupujem skôr skepticky. Nie je nič ľahšie ako vyhlásiť: dokumenty boli skartované, všetci sú utajení, dôkazy nie sú............ a grécke dobrodružstvo pôsobilo až príliš nereálne.
Štítky knihy
děti a válkaAutorovy další knížky
| 2017 |  55 minut mezi životem a smrtí - Odvážné útěky za železnou oponu |
| 2002 | Meky |
| 2011 |  Bol som detský špión |
| 2009 | Miniromány |
| 1997 | Dúšok jedu |
(SPOILER) Skutečný příběh? Jak je uvedeno na obálce je dále údajně inspirován osobou Pavlem K., ale vyprávění je nevěrohodné a s chybama. Bratr špiona na začátku, před jeho výcvikem ve vojenské rozvědce, už byl v emigraci v NSR, přitom v půlce příběhu po návratu špiona z řecké akce byl na narozeninách s dodatkem, že emigroval později. A ty storky z řecka, tak to je taky úlet. Cesta do Athén trvala v sezoně v šedesátých letech přes x hraničních přechodů a tehdejší silniční sítí jeden den na jeden zátah, desetiletí smradi se tam mezi lůzou z ulice domluvila lámavě řecky, měla neustále balík bankovek k uplácení a ta špionáž? Opsání značek aut před vjezdem do ambasády a běžné sledování tureckého obchodníka po městě. Určitě na tyhle "složité" věci bude ČSSR nasazovat tři děti, co budou přemýšlet jako dospělý člověk a určitě se budou poflakovat v noci po Athénách a vypadat nenápadně, obzvláště ten tlusťoch. Rodiče si ničeho nevšimli, dítě drží mlčenlivost, dítě se nezajímá o ostatní z party, přesto si pak dohledá rodiče mrtvého dětského kolegy po x letech.
Autor si vymyslel nedůvěryhodný příběh, na obálce uvedený jako skutečný příběh, který je pak na konci knihy doplněný údajný emailový rozhovor s údajným plukovníkem MV, bez jakéhokoliv ověření.