Bol som dlho preč
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297914/bmid_bol-som-dlho-prec-O8v-297914.jpg
5
2983
2983
Základnou tematickou líniou a z nej vyplývajúcim myšlienkovým konfliktom najpozoruhodnejšieho a umelecky najkvalitnejšieho románu Kena Keseyho: Bol som dlho preč je analýza človeka a jeho úsilia o uplatnenie svojej individuality v nerovnom boji proti neľútostnej gigantickej mašinérii spoločnosti, ktorá sa usiluje každého jednotlivca ovládnuť a potlačiť v ňom i najmenší pocit ľudskej dôstojnosti. Terčom autorovej kritiky sa tu stáva nivelizácia ľudských hodnôt a strata individualizmu tentoraz u pacientov v ústave pre duševne chorých. Hrdinovia románu — ľudia z rozličných príčin vyhostení spoločnosťou — reprezentujú pestrú galériu postáv rôznych vrstiev kapitalistickej spoločnosti. Veľmi úzko ich však spája spoločný údel podrobenosti, nad ktorým drží každodenne „ochrannú“ ruku Veľká Sestra. Charakteristickou kompozičnou črtou diela je výrazný symbolický podtext, personifikovaný hlavnými postavami (Veľká Sestra — nástroj násilia a zla, McMurphy — boj za slobodu ľudského jedinca, Náčelník Bromden — boj proti rasovému útlaku, Bibbit — rezignácia). Rozprávačom príbehu je Náčelník Bromden, dlhoročný pacient poloindiánskeho pôvodu. Navonok vystupuje ako hluchonemý, v jeho vnútri sa však skrýva bystrý pozorovateľ, prostredníctvom ktorého nám autor predkladá strhujúci vývin udalostí v ústave. Do tohto sveta, ktorým manipuluje Veľká Sestra, prichádza ústredná postava románu — McMurphy — človek, čo sa rozhodol vzoprieť a poraziť Veľkú Sestru. Po dlhom úsilí sa mu napokon podarí v istom zmysle pokoriť túto ženu, získať si pacientov a prebudiť ich z duševnej otupenosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , Tatran (Bratislava)Originální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Od té doby co jsem tuto knihu přečetl, tak když mě nějaký kolektiv či jedinec leze na nervy, pěkně od plic jim to řeknu.
Randle McMurphy je přesvědčen, že se mu právě povedl skvělý kousek a svou chytrostí vyzrál nad systémem, který ho chtěl napravit a zaškatulkovat. Netuší, že nástupem do ústavu pro duševně choré právě začal nejtěžší zápas jeho života - boj o zachování lidské důstojnosti a hrdosti. Síla mašinérie, proti které bojuje je ale příliš drtivá a boj předem marný. Naštěstí jeho poselství svobodné vůle a touhy po životě přežije. Divadelní představení, film i kniha – vše skvělé!
Dobrá kniha,napsaná poutavě, v mém obzoru s unikátním tématem, ale už bych se k ní podruhé nevrátila. Tato kniha zestárne, časově a místně je už teď příliš vzdálená.
Zážitek z knihy jsem měl doplněn Formanovým filmem, ale i divadelním představením, tuším v Trnavě. Speciálním představením, ze kterého byli asi vyvedeni i samotní herci. Mezi diváky patřili totiž z velké části lidé, kteří prošli léčbou alkoholismu a kteří měli tudíž bezprostřední zkušenosti z psychiatrické instituce. Bylo to naprosto úžasné. Již nikdy jsem se nesetkal s tak bezprostřední odezvou. Reagovali spontánně na každou repliku a tím, jak jich bylo hodně, vytvořili neobyčejně kontaktní masu a vlnu porozumění, jež se přelila i na herce, kteří nutně pocítili to pochopení, to prožívání, a mělo to neobyčejně pozitivní vliv na jejich výkon. Nezapomenutelný zážitek.
Výborná kniha, co dodat? Film jsem poprvé viděl už kdysi dávno a byl skvělý. Nedávno ho dávali znova a propásl jsem ho, ale aspoň jsem si připoměl, že byl vytvořen podle knihy. A tak jsem si ji přečetl.
Je psaná z jiného pohledu, než film, ale to vůbec nevadí. Jádro je stejné a tohle by si měl přečíst každý, protože dnes je kolem nás příliš mnoho těchhle velkých sester, které nám říkají, co a jak máme dělat a co dělat nemáme. Péčí o naše blaho se dá maskovat kdejaká lumpárna, která ve skutečnosti ničemu nepomáhá, pokud dokonce neškodí a proti tomu je potřeba se bránit. Takovýchhle McMurphyů by bylo potřeba mnoho.
Nacelnikuv styl vypraveni me hodne bavil. Obcas nudnejsi pasaze, ale ve vysledku je to velmi dobra, ctiva a zajimava kniha.
Kdysi dávno jsem viděl film a teprve teď sáhl po knize. Film byl výborný, kniha velice zdařilá. Náčelník příběh z psychiatrické léčebny, které pevnou rukou vládne Velká sestra, vyprávěl příjemně, ale ztotožňuji se s názory těch, kteří tvrdí, že některé jeho pasáže (myšlenky) byly nezajímavé. Ale naštěstí jich nebylo moc. McMurphy byl vykreslen skvěle, jeho postava mi byla velice sympatická a blízká. Ve filmovém zpracování mi sestra Ratchedová přišla daleko zrůdnější, trošku mě zklamalo, že jí zde nebylo dopřáno víc prostoru. Náčelníkovo líčení ve spojení s mojí fantazií zafungovalo, proto jsem se při čtení několikrát od srdce zasmál. Konec mě mírně zklamal, přišel mi uspěchaný, škoda.
Rozhodně lepší než Formanova filmová adaptace. Náčelník Bromden je hrozně zajímavá postava a jeho vyprávění je dokonalé. Nepamatuji si, že bych takhle někdy prožíval knihu. Tohle si přečtu i v budoucnu.
Velice povedené dílo, které si budu pamatovat ještě dlouho po jejím přečtení. Příběh, odehrávající se v psychiatrické léčebně, je originální a uvěřitelný. A po smutném konci jsem měla pořádnou depku. Určitě zkouknu i film od Formana.
Přidávám se ke komentující menšině, která není z knihy stoprocentně nadšena... nemohla jsme se pořádně začíst a udržet pozornost, Náčelníkovy rozvleklé myšlenky a vize mě místy úplně ubíjely... Téma zajímavé a znepokující, silný závěr.
Já budu asi za kulturního barbara. Já jsem filmové zpracování neviděla - tedy dosud neviděla- protože to chystám napravit. Ale potom co o tom vím tak si myslím že kniha dosahuje a dosáhla mnohem vyšších kvalit, tedy ne že Forman na ně tak zcela nedosáhl. Klidně mě opravte. Kniha je " úžasná ". Jede to jako po drátku, dává to smysl a má to dostatečnou sílu aby vás to drželo při zdi. Vyprávění skrze Indiána byl úžasná věc, nápad který se osvědčil. 5/5
Chtěl jsem si přečíst knihu před tím, než se podívám na film - a dobře jsem udělal. Tím nechci říct, že Formanova adaptace je horší či snad dokonce špatná, to rozhodně ne. Ale jsem si jist, že kdybych na to šel opačně, přišel bych o jedinečný knižní zážitek. V knize je Ratchedová vykreslena mnohem věrohodněji (a o to hrozivěji) než ve filmu. To se dá říct snad o všem v knize. Přišla mi atmosféričtější a nějakým způsobem procítěnější. A po přečtení poslední stránky na vás čeká depka. Pořádná depka.
další kniha z psychiatrické léčebny, které řadím na úplný vrchol nejlepších knih.. velice kvalitní dílo.. smutný konec..
Divadelní inscenaci jsem viděla před dvěma roky. Musím uznat, že dle mého názoru, ji kniha několikanásobně překonala. Děj má spád, kniha se čte sama, dialogy a především psychologie postav jsou velmi dobře zapracované do kontextu. Při čtení vás obklopují vlny reálných pocitů - bezmoci, smutku, nespravedlnosti, zlosti, hrůzy, ale i štěstí, empatie, náklonnosti - závěr zůstává na subjektivním zhodnocení jedince. Opravdu mocný Kombajn vyhrává tuto bitvu?
Osudové setkání s nejodpornější literární postavou všech dob - vrchní sestrou Ratchedovou, dopadá pro člověka, který si je plně vědom ceny své svobody, jen jedním možným, fatálním, způsobem. Svázán na stole ve tvaru kříže, hlava „přizdobená korunou z elektrických jisker“ a po hlasitém „Prásk“ mozkem projede elektřina za pět centů - léčebná kúra - která z pětatřicetiletého muže vytvoří „slintajícího idiota“, který si močí do kalhot nebo „nemyslící organismus“, jenž dokola křičí: „Doprdele se starou“.
Psychiatrická nemocnice, ve které se bláznovství pacientů nedá srovnat s šílenstvím personálu a lidí mimo ústav, je peklem na zemi, jehož satanem je vrchní sestra, která se vyžívá v tortuře a ponižování svých svěřenců. Posednutá je vyhlazením člověka - uvnitř každého z těch, kteří se jí dostanou pod ruku. Její souboj s vtělenou svobodou a volnomyšlenkářstvím McMurphym je vrcholem nespravedlnosti a totálního pominutí, leč končí tragicky, slouží jako rozbuška pro ty, kteří ještě nezapomněli na to, jaké je to skutečně žít.
Ken Kesey to čtenářům nasázel bez patosu a klišé, bez sentimentality, s černou ironií, která dotváří prostor, kde je natěsnáno všechno absurdum světa. A do toho všeho vypravěč, který navzdory svým halucinacím působí jako poslední princip pořádku a smyslu v naprosto šíleném chaosu.
Kniha, jež si zaslouží deset hvězd z pěti.
„Pro tebe taky nemůžu nic udělat, Billy. Však to víš. Nikdo z nás ti nepomůže. Musíš pochopit, že jakmile člověk někomu podá pomocnou ruku, vydává se tím všanc. Člověk si musí dávat majzla, Billy, to bys měl vědět, ví to přece každý. Co bych já pro tebe moh udělat? Nemůžu tě zbavit kaoktání. Nemůžu ti setřít ze zápěstí jizby po žiletce, ani ty cigaretové spáleniny na hřbetech rukou. Nemůžu ti dát novou mámu. A jestli po tobě bude sestra dál takhle rajtovat, strkat ti nos do tvé slabosti, dokud tě nepřipraví o všecku důstojnost, co v tobě zbyla, dokud se samým ponížením nescvrkneš do ztracena, ani proti tomu nic nezmůžu. U Anzia jsem viděl svýho kámoše přivázanýho u stromu jen padesát metrů ode mě, řval, že chce pít, obličej spálený sluncem. Chtěli na mně, abych mu zkusil jít na pomoc. Přeřízli by mě vpůli tam z toho statku.“
„Každá ta tvář jako by nesla nápis, podobně jako ty cedulky „Jsem slepý“, co si věšeli kolem krku harmonikáři v Portlandu, jenomže na těchhle stojí „Sem unavenej“, nebo „Mám strach“, nebo „Umírám na prochlastaný játra“, nebo „Jsem v moci strojů a lidí, co mě pořád někam postrkují“. Přečtu je všechny, i když jsou tím nejdrobnějším tiskem. Některé z těch obličejů se po sobě otáčejí a taky by si mohly přečíst, co je na těch druhých napsáno, kdyby se jim chtělo, ale k čemu by to bylo? Míjejí mě a zapadají do mlhy jako konfety.“
Pacienti na psychiatrickom oddelení trpia despotickou nadvládou ,,Veľkej sestry'', ich každodenný život je jednotvárny, pravidelný a bolestivý. Toto ale naruší výnimočný, nespratný a divoký, no absolútne príčetný McMurphy, ktorý sa sem dostal, pretože dúfal, že mu bude poskytnutá lepšia starostlivosť ako vo väzení. Onedlho medzi ním a hlavnou sestrou začína boj na život a na smrť. Veľa smiechu cez slzy. Ustavične vyčkávate, čo nové vyvedie a bojíte sa ČO sa mu môže stať. Pacienti sú stále šťastnejší a odvážnejší a McMurphy sa navidomoči stráca a bledne. Záver sa dá teda vytušiť, je bolestivý, ale dobro zvíťazilo. Postava náčelníka Bromdena a jeho smutného detstva dodáva príbehu odraz westernu. Film je výborný, chýba mi tam McMurphyho ranné pobehovanie v prvý deň na oddelení aj jeho opakované rozbíjanie skla, no inak som veľmi spokojná. Jack Nicholson podal úžasný výkon (môj obľúbený herec :D) a vlastne ho podal aj každý, kto sa vo filme len mihne. A, samozrejme, koniec v knihe je smutný, koniec vo filme je KATASTROFA, spôsobil mi záchvat plaču !
V podstatě odkazuji na svůj komentář ke knize "PAHOREK" - leč opomenul jsem pár věcí:
-geniální překlad zřejmě jednoho z nejlepších překladatelů z AJ, Jaroslava Kořána, vždyť on je (byl) o 1000 % lepší překladatel, než byl primátorem Prahy (sorry pane Kořáne),
-náčelník Bromden - zhmotněný až ve Formanově filmu, jím podaná story nemá chybu a je dobré, že si čtenáři uvědomí indiánskou moudrost,
- Mc Murphy odchází tam, odkud není návratu, ale jeho parťáci jsou o něco poučenější. Nejen, že na něj do smrti nezapomenou, ale z bezútěšné apatie v "blázinci" jim možná někde na konci tunelu prosvitne i sluníčko...
Velký náčelníku Bromdene - howgh !
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Bom zorno.
Tahle knizka je o tom, jak chlapek, kterej az podezrele moc vypada jako Jack Nicholson, dojde do blazince, kde se pusti do fajtu se sestrickou. Proc s ni mel problem vubec netusim. Sestricky obcas sleduji na vychovnem kanalu pornhub.com a vzdy vyjdou ve vsem vstric a nechaji si libit cokoliv. Asi jina doba.
Knizka byla docela vtipna, tedy hlavne protoze Randál MacMurphy byl vtipnej, ale obcas me opravdu stvalo, jak to ten nemej indian dlouze okecaval. Skoda, ze ani jednou nebyl v kuchyni, ja mam totiz tuze rad indickou kuchyni a to by bylo za 10/10. Na druhou stranu mi prisel konec strasne uspechanej, kdy se v podstate na 15 poslednich strankach udalo vic nez za poslednich 200. Trochu jako kdyz jdete kadit a ono to rychle vypadne, takze jste si ani nestacili poradne zahrat hru na zachode.
Celkove hodnotim osmi bludistaky.