Bolest
Vladimír Holan
Druhé, definitivní vydání básnické sbírky navazující na Holanovu dvoudílnou knihu lyriky Ale je hudba (verše z let 1939-1948). Svým charakterem je jakýmsi deníkem myšlenek a citů, jak šly básníkovou myslí a srdcem v letech 1949-1955 a vynutily si umělecké ztvárnění. Toto vydání zahrnuje navíc v chronologickém sledu třiadvacet básní, které byly v prvním vydání vyřazeny vzhledem k charakteru edice (Klub přátel poezie).... celý text
Přidat komentář
Je taková tíha
že mezi padajícími jsi už spadlý.
A je takové ticho,
že je musíš vyslovit:a to ty ,právě Ty!
Děkuji, že někdo uměl popsat svý pocity,právě tak.
Sníh začal padat o půlnoci. A je věru pravda,
že se nejlíp sedí v kuchyni,
i kdyby to byla kuchyň nespavosti.
Je tam teplo, vaříš si něco, piješ víno
a hledíš oknem do důvěrné věčnosti.
Co by ses trápil, zda narození a smrt jsou
jenom body,
když přece život není přímka.
Co by ses mučil pohledem do kalendáře
a staral se, kolik je ve hře.
A co bys doznával, že nemáš
na střevíčky pro Saskii?
A pročpak by ses holedbal,
že trpíš víc než jiní.
I kdyby na zemi nebylo ticha,
to sněžení je už vysnilo.
Jsi sám. Co nejmíň gest. Nic na odiv.
Kniha poezie je jako jezero, z kterého se můžete napít, ale celé ho naráz nezdoláte. Knihu jsem měl dlouhá léta v přihrádce poezie, ale častěji jsem do ní zavítal po smrti mé ženy... I Holan se seznámil už v dětství se smrtí a jak už tu bylo řečeno, verše ze sbírky Bolest psal v letech po komunistickém převratu, kdy nesměl publikovat. Tehdy vyjádřil své pohrdání a zoufalství v básni Nepřátelům (1949):
„A už mám dost vaší sprostoty, / a nezabil-li jsem se ještě, pak jen proto, / že jsem si nedal život/ a že kohosi miluju, protože miluju sebe... / Můžete se smát, ale orla napadne jen orlice / a raněného Achilla jen Briseovna. / Být není lehké... Lehká jsou jen hovna..."
Rozumím ti, básníku, i tvé bolesti, cítil jsem ji také.
Porozumět některým básním je obtížné, místy i nemožné. Z rychle pádících myšlenek, nápadů a úvah pero stihlo zachytit jen některé. Není však třeba snažit se chápat vše, o čem básník přemítal. Stačí sdílet s ním jeho poklidnou odevzdanost a obdivovat osobité vyjadřování.
Umírající básník
Ruka s nehty obarvenými mojí krví
drží v dlani kámen vašeho srdce.
Komu ten dar, když to není léčivý bezoár?
A čí je ta ruka, těžce pralehounká?
Jen tuším… Vždycky jsem jen tušíval
a také myšlenka byla jen obraz
a cit jen podobenství… Ovšemže byl tu také proud,
stále však ještě bez hladiny… Za cenu života
jsem chránil svobodu, já toužíval a žasl,
a i když jsem snad míval vidění bez zjevení,
byl jsem tak věrný, že jsem se stal svědkem…
Po chvíli jsem se rozhodl, že tu smažu hodnocení, s poezií mám víc než malou zkušenost a na hodnocení Bolesti si nepřipadám zdaleka kvalifikovaně. Pár poznámek si snad můžu dovolit: název sbírky nemůže být výmluvnější. Šílená doba, kdy básně vznikaly, je opravdu hodně znát. Některé básně byly opravdu těžko uchopitelné (protikladná tvrzení, cizí slova...), krátká zamyšlení, jejichž smysl mi často unikal; rozhodně bylo třeba si každou z nich přečíst několikrát. Občas jsem se na Holana vůbec nemohl naladit a verše jsem rychle proletěl, a sem tam si označil báseň, která mne zaujala. Třeba tato (Za noci):
Ta krásná amrhélová alej, kterou teď kráčí sedlák,
mající půl kopy raků v pytli,
je pro něho prosvícena
polucí mléčné dráhy peněžitou...
Někdo jiný jde současně pustou cestou úvozovou,
a třebaže je měsíc ve staře,
octne se brzy pod pahorkem a řekne si:
"Už málokde uvidíme Kalvárii se třemi kříži.
Bývá to už jen jeden kříž s Pánem Kristen,
neboť ty dva lotry po jeho stranách
zastanou kteříkoli dva z nás..."
Jeden z nejsložitějších českých básníků. Kdybychom Bolest nerozebírali na literárním semináři v rámci interpretace textu, je dost možné, že bych se k němu nedostal a skončil u plytkého veršování Nezvala, Seiferta a Hory (myšleno v kontextu Holana, samozřejmě).
"Mnoho je přijít, ale čekat je víc." (z básně Ona). Přikláním se ke komentáři uživatele puml. I pro mě je tato Holanova sbírka jednou z nejlepších a pro seznámení či připomenutí Holanova díla doporučuji právě Bolest a pokud vám to zanechává to známé duševní chvění při čtění poezie, zkuste ještě sbírku Když růže přestaly chrlit krev.
Nejosobnější, nejpřístupnější a dovolím si říct, že nejtemnější sbírka Vladimíra Holana. Pokud bych měl vybrat nějakou Holanovu sbírku jako ideální uvedení do poezie Vladimíra Holana, tak bych vybral asi právě tuto. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Noc s Hamletem |
| 1944 | Terezka Planetová |
| 1966 | Bolest |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1954 | Domove líbezný |
Nejkrásnější a nejsložitější sbírka básní, jakou jsem kdy četl.