Bolest si věk nevybírá
Tamara Petkevičová
Může se čtenář v 21. století po kanonických dílech Solženicyna, Ginzburgové a Šalamova dozvědět o stalinských lágrech vůbec ještě něco nového? Kniha herečky a teatroložky Tamary Petkevičové klasikům lágrové prózy směle konkuruje. Angažovaný dokumentarismus Solženicynova Souostroví gulag či skeptický naturalismus Šalamovových Kolymských povídek doplňuje o vypjatý emoční náboj a z pekla gulagu přináší všemu navzdory letmý úsměv. Osud petrohradské rodačky Tamary Petkevičové, která v nesvobodě, v táborovém divadelním souboru, našla svou celoživotní profesi, je vpravdě románový – plný nečekaných zápletek a zvratů, zrady těch nejbližších, ale i pomoci cizích. Petkevičová jej ve své vzpomínkové próze představuje s neobyčejným citem pro detail a pointu. Její kniha nevypráví jen o táborových hrůzách a fungování toho zrůdného mechanismu, ale především o tom, jak se totalitní stát dokáže zcela a nelítostně zmocnit života nevinného člověka a jak mu jednou provždy vypálí svůj nesmazatelný cejch. Je to však také naléhavé svědectví o nekompromisním odmítnutí jakékoli diktatury.... celý text
Přidat komentář
Kruté svědectví o krutém místě, době i lidech. Mocenská zvůle z pohledu mladé ženy, které gulag ukradl část života. Začátek knihy mi přišel rozvláčný a hůř se mi četl - změť jmen chlapců i dívek, vzrušené debaty o všem možném a neustálé žádosti o Tamařinu ruku. Zatčením se ale čtivost příběhu znásobila a trvala až do konce. Překvapily mě neustálé transporty vězňů z lágru do lágru, bez logiky a beze smyslu, jen tak z libovůle, aby byl člověk v permanentní nejistotě (a hladu). Zároveň je to svědectví o laskavosti, lásce a lidské houževnatosti. Silná a důležitá kniha!
Jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších knih jaké jsem četla. Tamara Petkevičová měla úžasný dar schopnosti psát. Od knihy jsem se nebyla schopna odtrhnout a po přečtení jsem měla pocit prázdnoty ve smyslu - a co budu číst teď, co bude silnější …. a pokračuji Šalamovem :-)
Silná kniha. Místy jsem měla problém udržet nit, ale chytla jsem se. Jednu hvězdu ubírám za třetí třetinu knihy. Tam už jsem místy přeskakovala. Každopádně při čtení knihy si člověk uvědomuje co má, jak žije a kde žije. Přijde mi (můj osobní názor), že na koncetrační tábory tyto tábory "neměly", ale může to být jen osobním zaujetím. Nevím. Každopádně ať tak či onak, nikomu bych nepřála zažít ani jedno ani druhé. Lidská zvrácená vynalézavost, jak mučit nebo si jen najít levnou pracovní sílu, nezná mezí...
Autobiografie, která by svým obsahem vydala na deset životů. Nesmírně cenné svědectví oběti zvůle a krutosti totalitního režimu, který dokázal vyplenit téměř každou sféru lidského života. Na autorčinu touhu po životě a pravdě však nakonec nedosáhl!
Štítky knihy
gulagy 40.-50. léta 20. století Sovětský svaz vyhnanství političtí vězni pracovní tábory herečky
Skrýt reklamy
Nesdílím zase až takové nadšení, kniha mi přišla až příliš dokumentaristicky pojatá, kvantita jmen, událostí dle mého převážila nad hlubším lidským rozměrem. Měla jsem bohužel trošku větší problém s hlavní hrdinkou (autorkou). Zdálo se mi to, či ne, že nám příliš často podsouvá svou krásu, výjimečnost? A její hrdost, nebo spíše tvrdohlavost, navzdory radám "lidského" vyšetřovatele, mi připadala přinejmenším dětinská.