Bolo nás jedenásť
Milan Lasica
Texty piesní k legendárnym inscenáciám L + S, ktoré zhudobnil Jaro Filip.
Literatura naučná Umění
Vydáno: 1985 , Československý spisovatel , Slovenský spisovateľvíce info...
Přidat komentář
V rámci Čtenářské výzvy pro rok 2018 u knihy od slovenského autora jsem chtěla zvolit něco krátkého, protože delšího textu ve slovenštině jsem se (ač ročník 77, tedy slovenštinu ještě schopná pojmout) přeci jen bála. (A oprávněně, po gůglovském slovníku jsem v několika případech sáhla: mláka, trieliť, klince, deťúrence, clivo, ligotavé, zhíkou, rozgniaviť.)
Říkala jsem si, že když Lasica + Satinský bývali častými hosty na obrazovkách české (československé) televize, tak třeba něco z výběru jejich písniček v této útlé knížce budu znát. No, znala jsem jen Čerešně, ale zkusím si některé najít na youtube a třeba s melodií poznám i jiné.
Ale texty byly krásné, hravé, zařadila bych je do stejného ranku jako ty od dvojic Suchý-Šlitr, Voskovec-Werich nebo Svěrák-Uhlíř.
„Chcel by som byť taký báči,
čo sa všetkým ženám páči,
aby na mňa stáli v rade
a bolo by po paráde.“
Milý pán Lasica,pre mňa ste aj budete najmilší báči na svete. Bodka.
p.s. ...a ďakujem veľmi pekne za tie Čerešne
Nie som veľmi na poéziu. Nerada čítam o subjektívnych bôľoch, nešťastiach a pesimistických názoroch na svet autorov, ktorým nerozumiem...
Po Lasicovej zbierke som ale siahla, keďže jeho a Satinského tvorbu mám rada. Nesklamala ma. Zhudobnených básní v nej som poznala iba niekoľko (Do batôžka, Ach, to by boli vojny, Čerešne, V našej obci, Keď som išiel, Za dedinou, Bolo nás jedenásť), zrejme tie chronicky známe. Pri nich som sa nevyhla Filipovým melódiám, čo mi hrali v hlave.
Lasicove básne v tejto zbierke sa vyznačujú neprešpekulovanosťou formy, ako i metafor a vyjadrovacích prostriedkov, priamosťou a jednoznačnosťou, ako i tým, že po ich prečítaní vám neostane nijaký pocit. Ani radosť, ale ani ťažoba, či, nedajbože, depresia.
Štítky knihy
slovenská literaturaAutorovy další knížky
1996 | L&S – 1 |
1968 | Nečakanie na Godota |
1987 | Medová žihadla |
1970 | Lasica, Satinský a vy |
2012 | Listy Emilovi / Na fašírky mi nesiahaj |
Roztomilá slovenská satirická poezie, čtená v pravidelných intervalech stále znova a znova již léta. Potěší, pobaví, vede k obdivu k autorovu intelektu, nesmírnému smyslu pro humor - a vůbec, miluju Lasicu! A keď kosiť pojde sa na lúky, ja nepojdem, veď budem bez ruky. Len si koste - a ja ako pán jednou rukou v krčme vínko popíjam!