Bolševikova slabina
Lorenzo Silva
V typické ranní dopravní zácpě v Madridu nabourá pětatřicetiletý protagonista auto před sebou. Jeho řidička je tak nesnesitelná, že se jí rozhodne pomstít a pořádně ji potrápit anonymními vtipnými, nemístnými či děsivými telefonáty (například se vydává za kontrolora z finančního úřadu). Při čmuchání kolem řidičky však narazí na její patnáctiletou sestru a bezhlavě se do ní zamiluje. Kniha, napsaná svižným stylem v první osobě, se zprvu jeví hlavně jako velmi vtipný humoristický román, komická španělská verze Lolity střihnuté chandlerovským drsným stylem, v naprosto překvapivém závěru se však nečekaně objeví i chmurný tón. Lorenzo Silva se narodil v Madridu roku 1966, je autorem řady románů ověnčených cenami, ale hlavně oblíbených u čtenářů. Bolševikova slabina vyšla r. 1997, po velkém čtenářském ohlasu pak byla r. 2003 zfilmována. María Valverde v hlavní roli získala španělskou filmovou cenu Goya pro objev roku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , GaramondOriginální název:
La flaqueza del bolchevique, 1997
více info...
Přidat komentář


Úsporná provokativní literární variace kultovního Schumacherova filmového Volného pádu s aluzí na Nabokovovu Lolitu, odcizení a vyprázdnění života moderního městského člověka a stres z betonové městské džungle vykrystalizovaný do kratičké úderné novely gradované chytře zvolenou ich-formou. Zkrat z automobilové zácpy spouštějící řetězec postupného vypínání superega. Cynismus maskující zoufalství prázdnoty života odstřiženého od přírody, Boha, smyslu... Španělský Chuck Palahniuk...


Cynický vypravěč, chytrý jak rádio, způsobí dopravní nehodu a tím se spustí sled události s nehezkým koncem. Po nehodě se začne chovat jak pošuk, nemístně obtěžuje poškozenou řidičku i její rodinu a do toho zahrnuje čtenáře svými rádobyvtipnými ujetými úvahami o fungování moderních korporací a utrousí i nějaké to překombinované životní intelektuální moudro, které by si klidně mohl nechat od cesty. Trochu se dá dohromady až po bližším seznámení s mladičkou Rosanou, ale pak se to stane...
str.140:
"Když je štěstí příliš velké, když někomu vyléčí příliš bolavou ránu, když je všechno příliš krásné, vyvstane v nitru rozumného člověka jediné tušení: něco půjde do háje."


prvnich 140 stranek se knizecka tvari jako klasicky lolitkovsky roman, kdy vas hlavni postava tak trosku stve, ale pak z niceho nic vse je jinak, z romantiky je drama s tizivym konce, plnym bezmoci a beznadeje
Příběh vohnouta z nějakého korporátního kanclu, kterému se infantilní pomsta poněkud vymkne z rukou.