Bonaparťačka
Thea Schejbalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333165/mid_bonapartacka-AXS-333165.png
3
16
16
Píše se rok 1970, v zemi probíhá tuhá normalizace a pražská patriotka Eva Formánková nese aktuální politické klima těžce. Je nepřehlédnutelná - vysoká, blonďatá, okouzlující (zúčastnila se dokonce soutěže Miss Praha). Miluje společnost mladých umělců a hospodu U Bonaparta, kde každou středu a sobotu zasedá. Nálada u stolu je nejen avantgardně umělecká, mimo jiné zakládají spolek Pohodlí, ale i silně protikomunistická, následkem čeho se zaplétá do politické potyčky a skončí v Ruzyňské věznici. Co ovšem hlavní hrdinka netuší je, že ty nejtěžší časy ji čekají teprve v manželství …... celý text
Přidat komentář
Exkurze do životů bohémů a intelektuálů v časech před sametovou revolucí. Bohužel, pro mne kniha příliš čtivá nebyla.
Není to žádná romantika, jak by se podle obalu mohlo zdát, zajímavé téma, ale ne úplně dobře se mi to četlo. Trochu přeskakování v ději, občas jsem se trochu ztrácel...
Kdo z nás tyto časy nezažil, zřejmě nepochopí, jak moc museli být všichni opatrní. A právě tenhle pocit vám dokáže navodit Bonaparťačka. Pokud máte rádi příběhy z časů, kdy Češi a Slováci tvořili jeden stát, bude se vám líbit i tahle kniha.
Titul a přidrzle ukradený podtitul knihy svádí k dojmu, že jde o další tzv. román pro ženy. Naproti tomu zadní přebal nabízí šanci, že jde i o něco víc, než osobní zpověď utrápené ženy, a že bude děj zasazen do dobových reálií a širších společenských souvislostí. Autorka mi z krátkého portrétu na přebalu taky připadala sympatická. A tak jsem se zvědavě do knihy začetl a poctivě ji celou přelouskal.
Neřekl bych, že mne kniha zklamala. Brzy jsem totiž pochopil, že toto není kniha, která by mohla plně uspokojit čtenářky (a čtenáře) oněch románů pro ženy, ale ani čtenáře (a čtenářky), dychtící po syrovém obrazu oné doby. Jako je hlavní hrdinka povrchní osobou, stejně tak povrchní je bohužel celé vyprávění.
Co se týče formální stránky, kniha by se o něco lépe četla, kdyby text prošel kvalitní editací. Některé větné vazby by si zasloužily upravit a např. s batožinou se v češtině taky nesetkáme.
Příběh je pojatý tak, že hlavní postava je vypravěčkou příběhu, včetně toho, že se místy obrací přímo ke čtenáři. Pak by ale mělo být obsahem jejího vyprávění jen to, co sama zažila nebo jí alespoň někdo sdělil. Vsunutí kapitoly o zážitcích jiné postavy však do tohoto konceptu nezapadá...
Pokud jde o postavu Evy a její osudy, možná se v ní někdo zhlédne, ale z mého subjektivního pohledu je to pozérka, která si v životě nedokázala vytvořit hlubší vztah a bezcitně parazitovala na ostatních. A protože si toho byla částečně vědoma, přijímala trpně násilné chování svého partnera...
Když jsem se do knížky pouštěla, čekala jsem spíše oddechovku, a to i přes dobu, ve které se děj knihy odehrává. Nuže, mohu potvrdit, že chvílemi se o oddechovku jednalo, ale pak se příběh celkem hodně zvrhl Což není úplně špatně, avšak největším problémem této knihy je styl psaní a čtivost. Ačkoli příběh nabral jisté obrátky, asi po polovině knihy mě některé dějové linky vůbec nebavily. Přišlo mi, jako by knihu po určité době začal psát někdo úplně jiný. A bohužel to nebylo k dobru Navíc, některé pasáže tam byly nedovysvětlené, a to nemám na mysli historické události, nýbrž záležitosti v životě postav. To mi připadá jako velká škoda.
Celkově bych knihu zhodnotila jako spíše podprůměrnou. Pokud jste nenáročný čtenář, pravděpodobně vás nijak neurazí, možná se vám bude i líbit. Já ji však příliš doporučit nemohu.