Bonita Avenue
Peter Buwalda
Vzestup a pád Siema Sigeria – tak by mohl znít podtitul románu… Vzestup a pád bývalého šampiona v judu, později vynikajícího matematika, rektora technické univerzity a na vrcholu kariéry dokonce ministra školství. Sigerius, počestný, oblíbený, úspěšný muž, je však v díle postupně demaskován, fasáda dokonalého člověka se pozvolna drolí, a na konci nacházíme zoufalce, podvedeného otce a podvádějícího manžela, jemuž na rukou ulpěla synova krev a který končí svůj navenek tak úspěšný a šťastný život sebevraždou. Jeho příběh však není vyprávěn lineárně – o jeho sebevraždě se dozvídáme hned zkraje díla. Difúzní způsob vyprávění umocňuje také proměnlivá perspektiva, v každé podkapitole putující k jedné románové postavě a měnící se v několika časových rovinách. Struktura vyprávění dovoluje autorovi maximálně vystupňovat napětí, pozvolna dávkovat esenciální informace a především dokonale psychologicky prokreslit postavy. Bonita Avenue je vynikající román o „zdání a bytí“, o krásné fasádě a prohnilých útrobách, o chtíči, žárlivosti a lidské závisti.... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem se smíšenými pocity, popis a chování osob popisované s přebíháním z jedné na druhou mne tentokrát opravdu nenadchly.
Na knihu jsem četla několik nadšených komentářů a proto jsrm po ní sáhla. Mě osobně moc nenadchla. Děj se neskutečně táhne, vyprávění přeskakuje nejen mezi vypravěči, ale i v čase a něco se začne dít až asi tak v poslední čtvrtině knihy. K tomu dost nesympatické postavy a jako třešnička překlepy pomalu na každé druhé stránce. Touto knihou jsem se dost protrpěla.
Úvod a zaver knihy se mi celkem líbily, ale jinak se mi nečetla dobre. Postavy pro me byly nesympatické, nanicovate, jejich ciny neuveritelne, zvlastni. Navic byla v knize skoro na každé straně nějaká chyba nebo překlep.
Milujem Odeonky, vždy ma prekvapia úžasnou knihou a Bonita Avenue bola jazda, spočiatku som sa musela veľmi sústrediť kvôli štýlu písania, ale potom som to hltala. Neuveriteľne, že je to prvotina. Odporúčam.
Skvělý. Mrzí mě, že si o týhle knížce zatím nemám s kým popovídat a doporučuju těm, kdo mají rádi McEwana (téma) a Tarttovou (styl).
Díky téhle knize nad Odeonkami nelámu hůl a mám chuť si nějakou zase koupit. A to jen kvůli tomu, abych znovu zažila TEN pocit přesně jako u téhle knihy.
Jeden z nejlepších románů, který jsem v poslední době četl. Ani se nechce věřit, že se jedná o autorův románový debut. Přišlo mi to jako dílo zkušeného spisovatele. V knize je vše, co od dobrého románu očekávám. Vřele doporučuji k přečtení. Kniha podle mě zaujme i náročného čtenáře.
Nejlepší kniha jakou jsem minimálně za poslední rok četl. Kniha o všem temným spojeným s lidskou sexualitou, o čemž se ani v dnešní době nemluví. Ta skrytá síla, kterou nejde nikdy úplně uspokojit a která nás nutí dělat nebo alespoň přemejšlet nad věcma, kterejch se sami bojíme. O naprostym opaku racionality a strachu sama ze sebe. Za každou pornofotkou je nějaký příběh, všechny ty rozcapený kusy masa kdysi bejvaly holčičkama, kteý někde někdo miluje. A navíc je Bonita Avenue proklatě dobře napsaná a poskládaná tak, že nic nezamlčuje, jen vysvětluje po částech.
Prvnich sto stran je trochu zmatenych... kdyz se clovek ale zacne v romanu orientovat (neustale preskakovani v case i z osob, ktere pribeh lici), zacne se pred nim rysovat velice poutavy a neobycejny pribeh vcetne nekolika krasnych vypravecskych perel. kazdemu s kapkou fantazie bych knihu doporucil.
Nepochybně kvalitní kousek, který mě ovšem (právě díky difuznímu stylu vyprávění) tak nějak nevcucnul.
První polovina knihy byla velmi pohodová a příjemná. A pak se to "trochu zvrtlo" a chvílemi to bylo docela těžké a natahované čtení, až jsem si říkala, že to odložím. Dočetla jsem a nelituji.
Solidní debut, který si užije především ten, kdo má rád postmoderní literaturu. Mě úplně nesedělo to přeskakování mezi vypravěči a množství bizarních vztahových propletenců. Dost těžko se mi to četlo, je to dáno jak fontem písma téhle jinak velmi dobré odeonovksé edice a jednak fragmentárním stylem vyprávění, což je zpočátku celkem zajímavé, ale později mě to spíš vadilo a nudilo, příliš to vyčnívá, jako by chtěl Buwalda ukázat, jak úžasně dokáže propojovat události napříč časem. Mě to teda moc neohromilo a přišlo mi to na úkor děje, který na můj vkus až příliš čpí snahou o originalitu. Někde jsem četl, že původně měl román snad přes tisíc stran, které Buwalda krátil do současné formy; osobně si myslím, že se mělo krátit ještě víc, občas jsem měl pocit, že čtu nějakého průvodce.
Ale abych jen nehaněl. Hlavní postava Siem Sigerius je vystižená opravdu skvěle, se všemi protiklady, které si sebou nesou rozličná období a různé perspektivy pohledů na jeho život. To mi přišlo zajímavé, trochu mi to připomnělo film Občan Kane od Orsona Wellese. Taky stylově jsou tam pasáže až thrilerové a jednání jednotlivých postav je vystiženo s potřebným nadhledem a ironií. Přirovnání s Mulischem tak docela sedí, ale k W. F. Hermansovi to má hodně daleko, asi stejně jako Mulisch.
Rozhodně slušný debut a příslib do budoucna. Určitě budu sledovat, co dalšího Buwalda napíše.
PS - Buwalda prý začal psát na popud četby Temné komory Damoklovy od W. F. Hermanse a není sám. Vícero současných nizozemských autorů uvádí jako prvotní impuls k vlastnímu psaní právě Hermanse. Nevím čím to je, ale něco v sobě romány W. F. Hermanse mají, nějaké zvláštní "lynchovské" kouzlo (čemuž by se Hermans krásně vysmál), které nutí člověka vzít tužku, propisku nebo mobil a začít psát.
Štítky knihy
nevěra sebevražda nizozemská literatura rodinné vztahy psychologické romány podvody otcové a synové
Není to špatný příběh, jen jsme se nepotkali ve správný čas.