Borgiové - Rod s nejhorší pověstí
Mary Hollingsworth
Rod Borgiů v renesanční Itálii se stal synonymem pro pýchu, rozkošnictví, krutost, hrabivost, okázalost a intrikaření. Borgiové vždy vzbuzovali ve stejné míře znechucení a obdiv, podobně jako klan sicilských Corleonů, zpodobněný v románu Kmotr Maria Puza. Borgiové pocházeli ze Španělska a jejich vzestup se odehrál v Itálii v 15. století, v době, kdy světský sekularismus renesance pomalu vytlačoval středověký pohled na svět reprezentovaný všemocnou katolickou církví. Ačkoli Borgiové prosluli bezostyšnou a krutou touhou po moci, zapsali se do dějin také jako podporovatelé a mecenáši umění.... celý text
Přidat komentář
Titul Borgiové - Rod s nejhorší pověstí rozhodně nenaplnil moje očekávání - alespoň co se samotného textu týká. Jedná se o nákladnou publikaci, s bohatými ilustracemi, které hodnotím jako hlavní přínos knihy, za nimiž bohužel textová část značně pokulhává. Kniha je rozvržena chronologicky, do jednotlivých let a měsíců. Bez výraznějšího pojítka jsou zde vykresleny události příslušného roku a měsíce, v naprosté většině formou citací z literatury nebo pramenů. Naprosto mi chyběl jakýkoli autorský vstup, hodnocení nebo kritika dobových pramenů.
Zvolený přístup činí celkový vývoj událostí velmi nepřehledný (a v závěru na hranici čtivosti), navíc přehlcený množstvím jmen, která se v příslušných rodových liniích často opakovala. Na celkovém dojmu nepřidají ani občasné tiskové chyby. Jak už jsem zmínila na začátku, hlavním přínosem jsou především krásné ilustrace, které doprovází text na každé straně knihy.
Štítky knihy
renesance intriky Borgiové 15.-16. století italské dějiny nemanželské děti Lucrezia Borgia, 1480-1519Autorovy další knížky
2013 | Borgiové - Rod s nejhorší pověstí |
1993 | Architektura 20. století |
1994 | Umenie v dejinách človeka |
Kniha je úchvatná. Báječně vytištěná, se sbírkou prakticky všech uměleckých předmětů - obrazů zejména s náměty Borgiů. Z tohoto hlediska je kniha vynikající. Text je otřesný, obávám se, že "zásluhou" překladatele. Ale autor zřejmě si taky nedělal vrásky s nějakými důkazy.... jako na vědecký pramen na knihu zapomeňte. Ahistorismy jsou běžné, text předpokládá znalost problematiky. Jeden příklad za všechny: "Patnáctého června přiedla Lucrezia na svět další dceru, Isabellu Marii. ... Dalšího těhotenství se však Lucrezia nedožila, neboť po porodu opět onemocněla nebezpečnou horečkou omladnic , z níž se již nedokázala zotavit."... OMG: jasně, že když zemřete při porodu, tak těžko se dočkáte dalšího těhotenství - stejně jako se nedočkáte další menstruace, další večeře, dalšího úplňku, tedy kde čeho.. Informační hodnota nula - blábol. Dále: "horečka omladnic" byla takto pojmenována v 19. století - jedná se tedy o ahistorismus. Zcela bezpečně neměla paní historička umění k ruce žádné lékařské zprávy o Lucreziině smrti a navíc je evidentně zcela pitomá v jiných oblastech než dějiny umění renesanční Itálie, neb jinak by věděla, že z horečky omladnic se nedá vyléčit bez antibiotik... Takže doporučuji textem se příliš nezabývat a benefitovat ze soustředění množství soustředěných obrazových materiálů - i když i ty bych věděla doplnit, na příklad si myslím, že mezi obrazy měly být rozhodně zařazeny fresky z paláce Palazzo Schifanoia ve Ferraře. Celkově však kniha velmi přispívá k pochopení italské renesance, která byla, ať si o této věci myslíme cokoliv, skutečným základem a východiskem následné evropské vědecko-technické a industriální revoluce, která dala dnešní civilizaci její ráz.