Born to Run: Zrozeni k běhu
Christopher McDougall
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216142/bmid_born-to-run-zrozeni-k-behu-born-to-run-zrozeni-k-behu.jpg
4
799
799
Autor knihy se jako miliony jiných amatérských běžců nejméně jednou ročně vážně zranil. Po cyklech bolestí, injekcí a střídání nejmodernějších běžeckých bot chtěl na doporučení lékařů s běháním skoncovat. Místo toho se však vydal do rozpálených kaňonů v Mexiku, kde žijí Tarahumarové...
Literatura světová Hobby Sport
Vydáno:
2011
,
Mladá fronta
Originální název:
Born to Run: A Hidden Tribe, Superathletes, and the Greatest Race the World Has Never Seen, 2009
více info...
Přidat komentář
Nevím, jestli je to tím, že jsem dříve přečetla knihu Ti, kteří utíkají pěšky od Milana Daňka, ale nějak to tentokrát nebylo ono. Potěšila mě zmínka o Emilu Zátopkovi.
Zajímavá kniha, která mi v mnohém potvrdila, že běh má být radost a relax a k mé úlevě i to, že uběhnout maraton nebude potřeba :-))). Běh a pohyb jako takový si budu užívat i dál.
O běhu, lásce k běhu, indiánském kmeni běžců a historii vzniku jednoho ultramaratonu.
McDougall možná nelže, určitě však dodává svému vyprávění barvitosti a dělá jej zajímavější, takže nejen kmen Raramuri působí takřka myticky. Navíc předkládá i řadu teoretických poznatků, byť poněkud nekriticky a jednostranně. Celou knihu je tak potřeba brát trochu s nadhledem.
McDougall nastřeluje hned několik velmi kontroverzních témat z běžeckého světa. Sám jsem vášnivý běžec a k mnoha názorům, hlavně k běhání bez bot, jsem byl vždy velmi skeptický. Nicméně, autor nic nikomu nevnucuje a přesto, že jsem se snažil být objektivním čtenářem, musel jsem pár věcí po přečtení přehodnotit. Do toho jde o skvěle vyprávěný příběh s velmi zajímavými (i bizarními) osobnostmi.
O záživnosti této knihy svědčí fakt, že jsem ji s přestávkami poslouchala 3/4 roku a po doposlouchání jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou.
Nesporně tam jsou velmi zajímavé pasáže - Emil Zátopek, správná technika běhu, marketing s běžeckými botami, historie běhání, sonda do života kmene, o kterém jsem doteď neměla ani ponětí.
Přesto musím konstatovat, že většinu času mě kniha moc nebavila a mnohdy i nudila. Často jsem se cítila naprosto ztracená v ději. Částečně je to způsobeno nezáživnosti děje, ale také tím, že autor neustále přeskakuje z témata na jiné téma, tudíž je těžké udržet nit.
Nevím, co je tak přitažlivého na ožralých sockách kdesi v Mexiku, ani autorově křižáckému tažení proti výrobcům sportovní obuvi společně se zpochybňováním lékařů a jejich práce.
Abych však nebyl negativní a nevyvolával pesimistické nálady (od toho je televizní zpravodajství), doporučuji, pokud tedy skutečně hledáte inspiraci, tyto knihy:
Running With Lydiard - bohužel není v češtině
ChiRunning - netrpělivé upozorňuji na existenci dokumentárního filmu stejného názvu
Běh podle Pose Method - pakliže překousnete veškerou tu omáčku v podobě autorovy sebechvály, zjistíte, že jde o ChiRunning, jenom vysvětlované z hlediska fyziky
Já samozřejmě chápu, že pro někoho je Born to Run - Zrozeni k běhu právě tou "novinkou" a odhalením "tajemného tajemství" skrývaného před běžci zlými korporacemi a hloupými trenéry ruku v ruce s neodbornými závěry doktorů. Navíc, když to následně načetl coby audioknihu Jaroslav "Zastánce přírodna" Dušek, jedná se o tu správnou alternativní...hm, alternativu. Pokud vám ale skutečně jde o to začít běhat a případně se trochu nahecovat, avšak nikoli na úkor zdraví, skutečně trvám na výše uvedených třech titulech.
Skutočne inšpiratívna kniha. Až tak, že dokonca ešte aj zápecník, lenivec a obdivovateľ bezpohybovej filozofie Nera Wolfea akým som ja, si skúsil po jej dočítaní zabehať. Výsledok na seba nenechal dlho čakať! Neubehli (no pun intended) ani dva dni a ja som mal členok veľkosti steroidmi dobre napichaného pomaranča. Ďalší zhruba mesiac trvalo kým som prestal chodiť ako veľmi zlý cosplayer Dr. Housea. Po tomto incidente som sa svoju úspešnú kariéru bežca rozhodol zavesiť definitívne na klinec. Veď ako sa hovorí - v najlepšom treba prestať.
Občas si chodím ráda zaběhat. To byl jeden z důvodů, proč jsem si půjčila tuto knihu od kamaráda, který mi ji doporučil. Díky ní mi příjde, že jsem se posunula ve svém pojetí běhu jinam. Ačkoli kniha nebyla vždy úplně čtivá a ne vždy jsem se ponořila na 100%, je dobré vytrvat a pokračovat ve čtení dál. Stejně jak s během. Doporučuji každému běžci i těm, kteří se rozhodují teprve začít.
Začátek knihy ve mně vzbudil dojem, že to bude zajímavé čtení. Tím spíš, že se běžeckých závodů občas zúčastňuji. Nějak jsem se ale v tom "ději" poněkud ztrácel. A měl jsem dojem, že na tom ani autor nebyl lépe. Je znát, že to je spíš novinařina, resp. soubor nesourodých textů k běžeckému tématu. Tato pasáž o Zátopkovi ale stála za přečtení:
"Zátopek se na závodech choval, jako by měl schůzku. Dokonce i uprostřed závodu si rád lámanou francouzštinou, angličtinou nebo němčinou povídal s ostatními běžci. Jeden nabručený Angličan si dokonce na Zátopkovo „neustále tlachání“ stěžoval. Po závodech se občas v jeho hotelovém pokoji sešlo tolik nových známých, že se nakonec musel vzdát své postele a spal venku pod stromem. Jednou, krátce před mezinárodním závodem, se spřátelil s australským běžcem, který doufal, že se mu podaří překonat rekord Austrálie na 5000 metrů. Zátopek byl zapsaný pouze na desetikilometrový závod, přišel však s plánem. Poradil Australanovi, ať vynechá svůj závod a místo toho se postaví na start s ním. V první polovině závodu na deset kilometrů dovedl svého nového kamaráda k rekordu, pak přidal, věnoval se svým záležitostem... A zvítězil. Takový už prostě Zátopek byl. Závody považoval za cosi jako „pokec“ v hospodě. Měl závody tak rád, že se jich místo odpočinku a ladění formy zúčastňoval tolika, kolika mohl. Během jediného zátahu na konci čtyřicátých let Zátopek závodil tři roky takřka každý týden a nikdy neprohrál. Jeho celkové skóre za toto období činilo 69:0. I s takto nabitým programem zvládal ještě týdenní tréninkové dávky přes 260 kilometrů.
V roce 1952 dorazil na olympiádu v Helsinkách. Protože český tým měl jen málo závodníků, mohl si vybrat, na jakých vzdálenostech bude závodit. Vybral si všechny. Postavil se na start závodu na 5000 metrů a zvítězil v novém olympijském rekordu. Poté se přihlásil do závodu na 10 000 metrů a získal své druhé zlato v dalším novém rekordu.
Nikdy dřív neběžel maratón, ale co na tom záleželo? Se dvěma zlatými medailemi na krku už nemohl nic ztratit, proč tedy práci nedokončit a nezkusit to? Brzy se ukázala jeho nezkušenost. Byl horký den, takže se Angličan Jim Peters, tehdejší držitel světového rekordu, rozhodl vedro využít, aby Zátopka setřásl. Na značce deseti mil se dostal už na deset minut pod svůj vlastní světový rekord a vzdaloval se poli ostatních závodníků. Zátopek si nebyl jistý, jestli takové tempo může někdo vydržet. „Promiňte“ doběhl vedle Peterse, „tohle je můj první maratón. Neběžíme moc rychle?“ „Ne, “ odsekl Peters, „moc pomalu." Jestli byl Zátopek tak hloupý, aby položil podobnou otázku, jinou odpověď si nezasloužil. Zátopka to překvapilo. „Říkáte pomalu?“ ověřil si raději. „Jste si jistý, že máme pomalé tempo?“ „Ano, “ přitakal Peters. Vzápětí zůstal jako opařený. „Dobrá. Díky.“ Zátopek vzal Peterse za slovo a vyrazil. Když vyběhl z tunelu na stadion, přivítal ho ohlušující jásot. Nejenom od fanoušků, ale i od sportovců všech národů lemujících trati, aby ho pozdravili. Zátopek protrhl cílovou pásku ve svém třetím olympijském rekordu..."
Nebehám. A po prečítaní tejto knihy - nie je to tak, že by som bola namotivovaná každý deň ubehnúť 10 kilometrov. Ale v niečom som sa predsa len uistila.
Príroda presne vie, čo robí a všetko v nej má zmysel.
Človek je nastavený na pohyb a prácu.
"Leňošenie a posedávanie bol luxus, počas ktorého sme mali šancu odpočinúť si a nabrať sily.
Ibaže človek vymyslel technológie, ktoré pomohli urobiť z leňošenia životný štýl. Prestali sme robiť to, k čomu sú naše telá stavané a platíme za to. "
I když si rád občas zaběhnu, toto mě absolutně minulo. Autor skáče od tématu k tématu, kapitoly na sebe nenavazují a kolikrát jsme měl pocit, že čtu nějakou diplomovku analyzující marketing výrobců běžecké obuvi. Rozhodně jsem po přečtení nedostal chuť vyrazit ven běhat, tak jak slibuje recenzent na přebalu knihy.
Pro mě to byla inspirující a milá kniha. Dozvěděla jsem se zase něco nového a navíc se mi moc líbilo jak zde bylo k běhu přistupováno. Zkrátka běhat se má pro radost a to je asi i poselství této knihy. Hvězdičku ubírám proto, že jsem chvílemi ztrácela pozornost a některé pasáže mi přišly nezáživné. I tak ale vřele doporučuji.
Kniha byla pro mě silný zážitek - když jsem jí dočetla, tak týden na to hlavní hrdina zemřel.
Když jsem knihu před lety dočetl, dal jsem ji čtyři palce z pěti. Podobně jako řada dalších kolegů jsem obul minimalistické boty za tři tisíce a vyrazil do terénu.
Po pár měsících (co jsem předražené a značně nekvalitní boty dávno odložil) usuzuju, že jsem mimo knihu zhltl také propagandu minimalismu, která se na vás z Born to Run vrhá každou faktickou kapitolou. Vzhledem k tomu, že jsem četl i Jurkovo Eat and Run (za mne perfektní dílo), je vidět, že knihu napsal novinář. Kapitola, kterou Jurek ve své knize odvypraví hezky střízlivě se v Born to run mění v divoké fantasy, po jehož přečtení si skoro pokládáte otázku, co se tam tedy ve skutečnosti odehrálo.
Přestože je kniha čtivá, zajímavá a inspirující, nemůžu se vyhnout názoru, že je poměrně násilným papírovým útokem na všechny existující značky, vyrábějící běžecké vybavení. (Pokud se vidíte v Tonym Krupičkovi v botách Minimus, jeho stylu "trenky stačej"a 300 kilometrovém objemu týdně, prosím. )
Knížka se četla dobře, byla motivující a i myšlenka běhat pouze pro radost mě oslovila. Zajímavá kapitola o Zátopkovi a dalších běžeckých legendách. Nicméně našel jsem tam i nudné části kdy jsem se těšil až se autor vrátí k hlavnímu dějství.
Na Born to Run jsem už párkrát narazila, jenže jsem se nikdy pořádně neodhodlala ke čtení. Proč taky, když neběhám? Tentokrát jsem si ale řekla, že bych to s tím běháním vlastně mohla zkusit, ale nejdřív to zkusím s knihou. No a byla to skvělá volba. Našla jsem tu spoustu motivace k běhání do kterého se nenutím kvůli krásné postavě nebo lepšímu času, ale k běhu který mi vrátí přirozenou lidskou podstatu. Díky.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Born to Run: Zrozeni k běhu |
| 2015 |  Takoví normální hrdinové |
| 2024 |  Born to Run: Zrozeni k běhu 2 |
Táto kniha je míľnikom môjho života. Ukázala mi, že existuje barefoot beh, a že všetky tie super tlmiace bežecké tenisky môžu byť za mojimi boľavými kolenami. Boli.
Okrem toho je plná dobrých príbehov, o Indiánskych bežcoch, ultramaratóncoch a behu ako takom.