Borovice
Jan Vrba
V románu Borovice opouští autor Jan Vrba svá vyzkoušená dějová schémata z předchozích děl. Jde o příběh stromu, o vylíčení jeho životního příběhu. Strom je zde vlastně hlavním hrdinou - jedinec, ale zároveň strom - druh. Dlouhý život stromu je v podstatě monotónní, je vázaný na jediné místo, a může jen pasivně odpovídat na okolní podmínky. To je pro romanopisce, který tak výrazně preferuje příběh jako Vrba, situace dost nesnadná. Sám cítil, že je jeho záměr neobvyklý, a knihu doplnil mimořádně obsáhlým komentářem. I zde však schopnost vyprávět nakonec převládne nad schopností pozorovat, třídit a uvažovat a ovládne ji. Ústřední příběh je doplněn ještě epizodami, které pomáhají poměrně statické, nedějové ústřední téma rozhýbat a oživit. Do Borovice je vkomponováno pásmo příběhů neolitických lidí, které evokuje "mrákotná paměť" borovičky, spojující její individuální život s životem předchozích generací, s pamětí celého druhu.... celý text
Přidat komentář
nalezena v knihobudce...od Vrby už jich mám pár přečtených, tak jsem byla zvědavá, co tahle...(navíc, pššššt, miluju borovice !!!!) no a hned ze startu jsem trochu zkoprněla - jen Jann Vrba je schopen popsat mykorhízu tak košilatě, že s malou borovicí prožíváte (s prominutím) orgasmus... a říkám si, že ten milovník přírody a romantiky asi trochu ujel... ale ono se to pak zas zklidnilo do provoznějšího formátu, tak si říkám, dobrá, jedeme dál... A pak vsuvka s neolitickým lidem... ta mi zpočátku lezla na nervy, a řikám si, že tohle jsem taky mohla tušit, vždyť jak jinak by vycpal tolik stran jen borovicí ??? ale tak nějak jsem si i na tohle povidání zvykla... (a se zděšením tak trochu viděla stádovitou paralelu, kterou aktuálně prožíváme v našem tuze modením světě, jen žáden Djavak na obzoru..) no a pak se příběh vrátil zpět ke stromečku, kterému autor dal vyžrat spoustu nesnází, potkat spoustu škůdců (i když obalovače Buolova Google neznal - jedná se o obalovače borového ???). Pocítit spoustu hezkého, ale i to, jak je život krátký. A když na konci objasňuje, jak vlastně k příběhu borovice přišel, je to jasné... nebyla tam touha napsat příběh a našroubovat na něj , co se dá, ale touha napsat příběh konkrétn borovice, která jednou padla za bouřky. Takže díky za ni, i za tento příběh. A nebyla bych to opět já, abych si i tuhle borovičku nepředstavovala na jednom konkrétním místě na Ostravici :)
To je tak krásná kniha.. Celá o borovici - od jejího vzniku, růstu až po její konec... Vše je krásně a sugestivně líčeno, prožívala jsem to s ní, na konci jsem byla smutná. Nádherné dílo.
Nádherná knížka, smekám před autorem. Když jsem ji rozevřela, v duchu jsem si říkala:" Pane bože, jak může někdo napsat 200 stránek o jedné, jediné borovici. " Ano může, jmenuje se Jan Vrba a věřte mi, že od začátku až do konce, budete držet palce právě ty jedný jediný borovici, kterou si Vrba vybral. Pokud jste fanda lesů a přírodě, tak vás tato kniha bude určitě bavit, spolu s krásnou češtinou to bude pro vás příjemná oddychovka, stejně jako byla pro mě.
První kniha, kterou jsem četla od Jana Vrby jako mladá holka. Uchvátila mě naprosto a navedla k dalším úžasným knihám Jana Vrby - jako například Bažantnice či Dražinovská hora.
Kdo se dokáže vžít do přírody, zajisté ocení jedinečnost a výstižnost knih Jana Vrby, především těch o přírodě.
Těžko co dodat k níže napsaným komentářům k Borovici, jsou výstižné.
Prima čtení, pak stojíte na zastávce a díváte se, že se na vás ten strom usmívá...Každopádně na dobu kdy kniha vznikla, je kniha nadčasová a taky vydává krásné svědectví o tom, jak se lidé uměli starat o svůj majetek, jak byly lesy jako ze škatulky. Vedlejší příběhy jsou příjemné rozptýlení a klidně by mohly být samostatně publikované. Knihu doporučuju.
Nádherné. Zajímavé a dechberoucí .Nenaučila jsem se za 13 let školní docházky tolik jako za jediné přečtení této knihy. Můj oblíbený spisovatel. Milovník přírody a stromu . Jako já.
Přiznám se, kniha mě zpočátku nijak nestrhla jako jiné čtenáře, vadily mi přehnaně vzletné romantické popisy a polidšťování stromu a knihu jsem neodložila jen kvůli krásnému archaickému vydání z roku 1929, ale postupem času jsem připomínky a kritiku odhodila, začetla se, prožila s borovicí všechny zkoušky přírody i člověka a čtení si užila.
Úžasná kniha. Přistupovala jsem k ní zpočátku skepticky (doporučila mi ji babička do čtenářské výzvy, o autorovi jsem nikdy neslyšela, anotace na přebalu mě moc neuchvátila), ale už po pár stranách jsem se od ní nedokázala odtrhnout. V Borovici se stýká několik geniálně propojených příběhových vrstev, takže zdaleka nejde jen o popis života jednoho stromu… a ta úžasně popsaná příroda!
Jedna z najkrajších knižiek, aké som čítala. Strhlo ma to a nepustilo až do konca. Napísané krásnou češtinou, jednoduché a pravdivé ako sama príroda, sem-tam šmrncnuté mystickým tajomnom. Doporučujem všetkým milovníkom prírody, krásnej literatúry a intenzívnych umeleckých zážitkov. Od Vrbu moja prvá. Vidím to tak, že sa poobzerám po niečom ďaľšom.
Jak už bylo řečeno níže, toto není pokus o vylíčení života jednoho stromu, toto je neskutečně krásné dílo. Kdo miluje přírodu, obzvláště stromy, neměl by si tuto knihu nechat ujít. Je psána zajímavým jazykem, to určitě. Bavily mě i vsunuté příběhy, které se stromu týkaly. Nejvíce mě zamrzelo, když strom onemocněl a záhy musel jít se "zubatou" k zemi. Doporučuji!!
Román o stromu. Kniha, kterou napsal milovník přírody pro jiné milovníky přírody. Život jednoho stromu, který se autor snaží popsat co nejvíce realisticky, to znamená podle zákonů přírody a příroda má své zákonitosti, ale nikoli lidskou spravedlnost. Život v přírodě je věčným bojem - jen silnější a chytřejší přežijí. Každá chyba tu může být chybou poslední. Kniha je prokládána vloženými příběhy, jednak z "mrákotné paměti" z dob dávno minulých pojednávající o našich předcích a druhak o současnících stromu, kteří mají souvislost s příběhem našeho stromu. Závěrem chci říci, že kniha mě velmi oslovila a vydání z roku 1968 je i velmi pěkně ilustrované.
Tato kniha svou syrovostí bere vítr do plachet všem snílkům, kteří mají svou představu, jak to chodí v přírodě. Věčný boj o zrno a prostor. Ale i přes toto sobectví se autor snažil ukázat i druhou její tvář, kde se zrodí strom a člověk s ním prožívá radost ze života i strádání v nemoci.
Jan Vrba k môjmu srdcu prenikol ľahko, nijako sa nebránilo. Borovicu som si zamilovala veľmi rýchlo. Cítila som s ňou, keď trpela, tešila som sa, keď sa radovala a zdesila som sa, keď sa priblížila záhuba. A keď ju mládenec nazval mrzákom, urazila som sa. Pre mňa čítať túto knihu znamená kochať sa. Kochať sa autorovým jazykom, kochať sa jeho vrúcnou láskou k prírode, pútavým a zároveň poetickým opisom dramatického boja borovice o svoje miesto na slnku.
Iba jedno ma mrzí – že som sa o Borovici dozvedela v tomto ročnom období, takže som ju musela čítať pod strechou. Ale na jar, až sa oteplí, vezmem túto knihu, pôjdem do lesa, sadnem si pod borovicu a budem sa znovu kochať...
„Zaradovala se proto borovička nemálo, když kteréhosi jitra spatřila nad sebou blednoucí hvězdy a na východě v modru zrůžovělý vějíř, který hlásal sluneční blížení. Její radost však trvala právě jenom několik vteřin, neboť vzápětí ucítila v celém těle ostré bodání a svědění – a zároveň poznala, že ji země ocelivě svírá na kořenném krčku – tam, kde její útlý kmínek přicházel ve styk s půdou a proměňoval se v kořen. A jak rostlo denní světlo, bylo neustále hůře a hůře. Všecko kolem bylo podivně proměněné – traviny, křoviny i vysoké stromy, stojící kolem mýtě, byly podivně zšedlé, a když vyšlo slunce, vzhořela celá mýť čarovnou hrou rudých, zelených, modrých i žlutých jisker, které se všelijak barevně proměňovaly, jak slunce vystupovalo do výše i jak lehký vítr mírně pohyboval stromy, křovinami i trávou.
Borovička sama byla také všecka pokryta takovou jiskrnou nádherou, která však nebyla příjemná, poněvadž svědila a pálila. Nebyla každá ta jiskra nic jiného než drobná jehlička – a borovička sama nemohla při nejlepší vůli povědět, odkud, z čeho nebo jak se jí dostalo podivného nadělení. A ještě jedno bylo překvapující. Všechny kalužinky, kterých bylo kolem na zemi plno a které se v posledních dnech neustále chvěly pod údery dešťových kapek, byly nyní nejen strnule nehybné, nýbrž i pokryty podivnými kresbami všelijak se protínajících čar…“
Pokus o vylíčení celého života jednoho stromu?
Špatná anotace.
Román Borovice od Vrby je naprosto dechberoucí dílo. Popsat přes 200 stránek pouze líčením života jednoho stromu, to je dle mého úsudku buďto obrovská zhovadilost nebo mistrovské dílo. Přikláním se k možnosti druhé. Popsat život stromu a nenudit, je práce pro mistra. Vrba očividně mistrem je. Nenudil. To ohrožení srnčími pažeráky, z toho jsem takřka nespal. Děsivé.
Autorovy další knížky
| 1919 |  Boží mlýny |
| 1997 | Myslivcův rok |
| 1927 |  Nejsilnější vášeň |
| 1968 | Srnčí milování |
| 1935 | Les |
Audiokniha. Nádherně zpracovaná, úchvatně načtená panem Högerem, dokonale podbarvená úžasnou hudbou. Přesto si ji budu muset sehnat v tištěné formě a přečíst si ji, protože si myslím, že si ten příběh mnohem víc užiji při čtení, než při poslechu.