Bosenský plackopes
Max Andersson , Lars Sjunnesson
Kresby, které přináší tato kniha, odrážejí velmi věrně hrůzy války a situaci po ní. Všiml jsem si mimo jiné vytřeštěných očí, ve kterých se zračí strach a děs, prázdnota a beznaděj života bez jakýchkoliv perspektiv. Lars a Max ve svých kresbách prokazují velkou psychologickou citlivost. Nešetří ironií na adresu bývalého režimu. Když se zhroutil, okamžitě se ukázal ďábel, který byl do té doby schovaný v koutě. Je tady ale i humor, který naznačuje, že ještě stále je naděje, že ještě všechno není ztraceno, že lidský duch může přežít i navzdory tomu, co se přihodilo.... celý text
Přidat komentář
Totálně Anderssonovsky ujeté. Není to úplně špatné, ale zdaleka ne lepší, než třeba Pixy nebo Kontejner. Na jednu stranu jsem se musel smát autorské verzi války v Bosně, na straně druhé z osobitého spojení reality se surrealismem běhal chvílemi mráz po zádech. Některým hrůzám prostě nelze čelit s jasnou hlavou a střízlivým rozumem.
I když dějová linie neohromí skrytými významy a neobyčejným poselstvím, je tu několik skutečně výborných nápadů a opravdu skvělých gagů. Ale jinak patří komiks především k těm, které si spíše vychutnají intelektuálové pohrdající běžnou komerční tvorbou. Průměrný čtenář jako já se u Bosenského plackopsa sem tam zasměje a následně na něj úplně zapomene.
No......ehmmm......koupil jsme to hned na Komiksfestu 2010, protože Mot je třeba podporovat. Obálka je fantastická, ale z obsahu jsem minimálně rozpačitý. Je to celé taková bizarní slátanina, která se potácí odnikud nikam. Některé nápady asi přišly autorům zábavné a neotřelé, jako třeba Tito v ledničce, atd., OK - kdyby to byl nějaký marginální džouk pro dokreslení, ale na tomto vystavět celý příběh?? No a ta zmrzlina, to mě vyloženě iritovala. Kluky asi situace ohledně "humanitárního bombardování" a ostatní srandy, které se děly na Balkáně nenechaly chladnými a pokusili se reflektovat svůj pohled na tuto složitou situaci. Podle mého se jim to moc nepovedlo a vše aspoň zčásti zachraňují posledními stránkami s vtipným rejstříkem - za tento přidávám hvězdu, jinak bych byl hrubě pod polovinou.
Evidentně měli problém tuto zmatenou splácaninu dokončit, ale povedlo se a konec komiksu se tváří tajemněji než Hrad v Karpatech a snaží se vypadat, jako že je v tom něco "více". Nějaký vyšší smysl za dírou z papíru slepenou slinama plackopsů. No možná je, ale jestli ano, tak mne minul - ale totálně. Taky jsem nepochopil ty plackopsy. Že to kreslili dva lidi nejde poznat a graficky se mi to, kromě vsuvky, sumarizující dosavadní děj, líbilo. Takže jestli mi někdo někdy v životě vysvětlí, co to celé mělo vlastně znamenat, třeba hodnocení navýším, teď nemůžu dát více, protože místy jsem byl až nasraný:-)
Zajímavá, tak trochu šílená obálka uputala moji pozornost. Kresba je černobílá, takže taky ne úplně běžná.Komiks jsem sfoukla na jeden zátah, takže nic, co by mělo pokračování. Příběh je vpodstatě vystihnutý v těchto třech ironicko-komických pojmech : zmrzlina, Tito a jeho noha, srebrenické ženy.