Boston
Upton Sinclair
Družstevní práce BOSTON I. , II. : vazba Frint Emanuel / Autorisované vydání díla Uptona Sinclaira, sv. 5 Rok vydání: 1928 / 1929
Přidat komentář
Boston je jedna z mála knih, u kterých jsem brečela. Pak jsem si ještě pustila písničku od Joan Baez, (právě o tomto procesu) a ta mě teda úplně odrovnala...
https://www.youtube.com/watch?v=7oday_Fc-Gc
Pokud lze život v knize popsaný brát jako skutečnost byť jen z poloviny, pak to žití v dané době muselo být peklo pro každého, kdo si ho uvědomoval. Poutavé, leč místy dost depresivní čtení nejen o Bostonu před cca sto lety. Ve zkratce: kdo má moc, má peníze, kdo má moc a peníze, ovládá zbytek světa... a že někdo nevinný skončí na popravišti, to je přeci detail.
Bez ohledu na politické smýšlení a postoje autora lze tento román označit za nejobjektivnější a zároveň lidskou výpověď o případu Sacca a Vanzettiho.
Tak toto bola pred rokmi moja srdcová záležitosť. Román je politický a veľmi kritický voči establishmentu a pomerom vládnucim v USA v 20. rokoch 20. storočia. Autor tu dopodrobna rozoberá prípad, ktorý nezapadol prachom ani po toľkých rokoch. Odsúdení na smrť a popravení Nicolo Sacco a Bartolomeo Vanzetti za čin, ktorý nespáchali boli presvedčení anarchisti a zároveň talianski prisťahovalci, čo bolo ich hlavné previnenie v očiach policajnej a súdnej mašinérie. Autor tu odhaľuje ich motívy pre činnosť, ktorú vyvíjali na pozadí otrasných pomerov v chudobných robotníckych štvrtiach, opisuje ich charaktery aj nedostatky a predkladá fakty. Áno, kniha je politická a autor ľavičiar, preto je odôvodnené tvrdiť, že príbeh má tendenciu skĺznuť do kritickej roviny jedného politického spektra, je ale zároveň piesňou o nevine dvoch ľudí, ktorí sa ocitli v nesprávnom čase na nesprávnom mieste. Čo sa týka tendenčnosti, autor je tendenčný do takej miery ako napr. Jack London, ktorého mi svojim štýlom písania v tomto románe dosť pripomína.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Velice dojemný, skvěle napsaný (na základě skutečných událostí a část románu tvoří skutečně vyřčená slova) a šokující příběh. Proč to skrývat, Sacco a Vanzetti byli anarchisté, a byli popraveni jen proto, že jimi byli. Umně napsaný příběh jedné finančně-politické zakázky na exemplární a výstražné popravení dvou nevinných lidí. Já u toho brečel a věřím, že román a jeho příběh chytne i ty kdož nesdílí sociální a politické smýšlení hlavních hrdinů a hrdinek. Tento román se nečte, ten se cítí a prožívá.
Autorovy další knížky
1974 | Džungle |
1948 | Konec světa |
1972 | Petrolej |
1947 | Dračí zuby |
1994 | Dračí sklizeň |
Ke knize (stejně jako k jedné z předcházejících v mém deníku - Mrtvá Zóna) jsem přišel náhodou, našel jsem ji na zastávce před barákem - respektive, pár dní jsem jezdil kolem, až mi to nedalo a šel jsem se mrknout, co to tam kdo nechal a o co nemá nikdo zájem. A bylo vymalováno. Co mi osud přihraje do cesty, to beru. Rozhodně jsem ale nečekal, že se pouštím do dnes již 95 let starého díla o tloušťce úctyhodných 750 stránek. A že budu číst silně levicového autora, amerického!
Celý děj je založen na vyprávění skutečných okolností soudního procesu, odehrávajícího se ve dvacátých letech v USA. Je to v podstatě litanie na otřesné zacházení s dělnickou třídou. Lze to svým způsobem použít pro porovnání s dnešní situací - ale to asi mohou posoudit jen ti, kdo mají se životem v USA zkušenosti. Snad jen je mírně úsměvné autorovo nadšení (či tendence) ke komunismu... kdyby jen tehdy věděl, kam tento směr povede... no, nevěděl.
Tedy, krok vedle to nebyl. Ale zabralo mi to věru víc než měsíc.