Botanikova dcera
Kayte Nunn
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534637/bmid_botanikova-dcera-65fa33fb704d0.jpg
4
107
107
V Anglii konce 19. století stále panují přísné společenské konvence. Svéhlavá a odvážná Elizabeth je dcerou významného botanika a sběratele cenných rostlin. Také ona miluje květiny a je skvělou ilustrátorkou. Bohužel je ale žena, a tak nemůže své touhy o objevování cizích krajů a rostlin uskutečnit. To vše se změní, když její otec vážně onemocní a na smrtelné posteli dceři svěří riskantní a nebezpečný úkol. A Elizabeth vypluje za největším dobrodružstvím svého života. Na opačném konci světa, v australském Sydney, a o několik desítek let později Anna truchlí nad ztrátou své milované babičky. Byla to právě ona, kdo v Anně probudil lásku ke všemu, co roste. Během rekonstrukce babiččina domu objeví Anna ve zdi zvláštní skříňku a v ní skicák plný nádherných akvarelů z konce 19. století a pytlík se semínky. Chce-li Anna zjistit, jak se předměty ocitly na tak dlouho ve zdi starého domu, musí se i ona vydat na cestu a konečně se postavit tváří v tvář vlastním démonům.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2024
,
Kontrast
Originální název:
The Botanist's Daughter, 2018
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivě napsaná. Oddechové a pohodové čtení. Líbila se mi i dějová linka. Doporučuji a dodávám, že někdy je i v jednoduchosti krása.
Tato kniha má krásnou obálku a taky začátek kapitol s obrázky rostlin je moc pěkný, celý příběh je poetický s mnoha popisy, ale k této knize mi to sedí. Zajímavý je i pohled na život v Chile na konci 19. století. Byla to taková příjemná oddechovka.
Byla to trochu pohádka pro dospělé,ale dobře se v létě četla.Velmi předvídatelné,ale přesto zajímavé čtení.
Líbilo se mi, jak autorka přepíná ze současnosti do minulosti a pomalu se vše vyjasňuje a protíná. Konec takový nijaký a celkově bych čekala více uvěřitelný příběh. Škoda.
Popravdě jsem taky čekala, že se dozvím víc o historických botanických objevech, ale i když se celý děj točí kolem rostlin, s historií to moc společného nemělo. Přesto jsem se nenudila a čekala jsem na rozuzlení. Jako takovou odpočinkovou jednohubku mohu tento romanticko-dobrodružný román doporučit.
Netuším co mě to popadlo, snad představa, že se dozvím něco z historie botanických objevů. Prostě jsem si z knihovny vypůjčila knihu, která není knihou mého gusta. Kdybych měla vyjmenovat co se mi líbilo, tak snad jen představa těch historických ilustrací rostlin a jejich objevování, snad i popis trhu v chilském městě. Zbytek knihy byl spíše úsměvný, předvídatelný, děj probíhal podle četných osvědčených předloh z dámského romantického čtení, zcela přitažený za vlasy po všech stránkách ... a co bylo hodně přes čáru mravy slečny E. se poněkud povážlivě ukázaly v rozporu s dobou :) už vidím jak by se běžně horkokrevný a žárlivý jihoameričan hnal do svazku manželského s bytostí, které se může sápat pod sukně, sotva se spolu ocitnou sami.
Skvělý výběr knihy na dovolenou, klidné, ale žádná nuda, zajímavě vymyšlené, propojené rostlinami. Na vypravěčském stylu mi něco vadilo, ale i tak jsem si knihu užila.
Dobře napsaná kniha, která se čte rychle, ale něco mi v ní chybělo. Konec uspěchany a vlastně i lehce pootevřený.
V jeden moment je v knize dost šokující situace, kdy i mě spadla brada ale pak se zas kniha ubírala podobným tempem. Jsem ale ráda, že jsem ji dočetla.
Krásná, něžná obálka, hezký příběh ve dvou časových linkách, který má rychlý spád a rychle se čte. To jsou mé první dojmy z Botanikovy dcery. Román má v sobě jistou exotiku, ale je jen slabším odvarem románů od Kate Morton. Její knihy jsou spletité, děj hutný, čtení vyžaduje pozornost, není to žádná oddechovka. Tím nechci říct, že by se mi Botanikova dcera nelíbila. Jen očekávání bylo trochu větší než skutečnost. Děj tady sklouzává jakoby k pohádce. Dvě ženy, botaničky, napříč stoletími. Z viktoriánské Anglie odplouvá do Chile Elizabeth, aby splnila otcovo přání a nalezla tajemný a vzácný květ. V současné době v Sydney nalezne Anna v domě po své babičce krabici se skicákem a semeny. Pátrání i dobrodružství může začít !
Román to byl pěkný, jistě najde své nadšené čtenáře !
Opravdu je to taková oddychová pohádka, která skončí happy endem. Pokud si chcete odpočinout s něčím nenáročným a sympatickým, tak je to dobrá volba :)
Taková pohádka, ale na léto dobrý :-) Líbila se mi dějová linka v Chile i zápletka kolem rostlin. Bohužel se příběh občas (především na konci) ponořil do zbytečných a laciných milostných i předvídatelných vztahů červené knihovny, kde se všechno vyřeší a všichni jsou šťastni. Škoda, protože námět je zajímavý a určitě z něj šlo vytěžit víc. Ale jinak se knížka dobře četla a pointa na konec se povedla :-)
Těšila jsem se na světovou botaniku přes jeden a půl století a dobrodružství na různých kontinentech, ale dočkala jsem se plytkého příběhu, tedy moderně dvou "časových linií, které se nakonec někde protnou" (zde zcela zbytečně a na úkor čtivosti a zajímavosti), v románu ryze pro ženy.
Záhy se obě hrdinky zčistajasna (nepravděpodobně) zamilovaly a svorně a časově nerozdílně jim planuly líce, bušilo srdce a přestaly se věnovat botanice.
Navíc jsem zjistila podivné rozdíly mezi popisem autorky zde a na záložce knihy. Tam je to australská autorka, nikoli britská, v Británii žila jen krátce. Kde je pravda?
I ta obálka je poněkud vyumělkovaná...
Líbivý příběh o rostlinách a "jejich lidech", jehož hodnotu snižují milostné zápletky a ženské natřásání, ploché černobílé postavy i neoriginální zvraty v ději. Líbilo se mi závěrečné propojení obou dějových linek a pěkná je grafická stránka knihy, jinak je to za mě nevyzrálé dílo.
(SPOILER)
"Kytky rostou všude kolem nás, stačí se jen dívat."
Začátek byl pro mě trochu zdlouhavý, ale s naloděním se příběh rozjel a líbilo se mi, střídání časových rovin. Elizabeth i Anna obě našli, víc než jen, to co chtěli získat. Škoda jen, že Elizabeth nemohla svojí misi dokončit sama.
"Láska neuznává záměry, hranice, kontinenty ani přání."
Opravdu povedená kniha, za mne jasných 5 hvězdiček. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Na Botanikovu dceru jsem se moc těšila, ale zpočátku jsem byla zklamaná: než se děj trochu rozjede, působila na mě kniha příliš rozvláčně a zdlouhavě. Teprve když se Anna rozhoupala k nějaké aktivitě, příběh se stal čtivějším a zajímavějším. Ačkoli Anna žije v Austrálii, exotika na mě dýchla teprve z jihoamerických kapitol; naprosto skvělé jsou ovšem i ty britské. Ke konci se gradace vyprávění zrychluje, přičemž pomyslnou třešinkou na dortíku jsou poslední dvě věty knihy – tady můžu jen zatleskat!
Moc pěkný příběh I kniha se četla dobře. Ale prostě ten konec mi přišel, uspechany takový nejak useknuty.
Příjemná předvídatelná odechovka , dobře se četla.