Vetřelec - Invaze
Tim Lebbon
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309889/mid_vetrelec-invaze-j9W-309889.jpg
4
97
97
Ve vesmíru roku 2692 se schyluje k bouři… Zkázu lidským sídlům, základnám či planetám ale nepřinášejí obávaní predátoři. Útočí xenomorfové, známí jako vetřelci. A co hůř – posílení, organizovaní a ovládaní vetřelci, z nichž si někdo udělal nepřemožitelnou zbraň! Tváří v tvář drtivé invazní síle lidstvo uzavírá dosud nevídanou a neslýchanou alianci s predátory. Ale na odvrácení zhouby možná nebudou stačit ani síly dvou mocných ras. Nezadržitelné hordy vetřelců zdolávají jednu překážku za druhou a pronikají stále hlouběji do Sféry lidí. Míří do samého srdce lidstva, na planetu Zemi… Vetřelec – Invaze je druhý díl trilogie navazující na filmový, komiksový, knižní a herní vesmír mimozemských monster – vetřelců a predátorů.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno:
2016
,
Baronet
Originální název:
Alien: Invasion, 2016
více info...
Přidat komentář
Jsem zastáncem toho, že prequely, sequely a spin-offy většiny v minulosti povedených námětů by se neměly až na výjimky realizovat, protože většinou to smrdí průserem. Predátorská ( nebo Vetřelecká ) sága budiž tou výjimkou, kterou jsem ochoten přijmout, leč pan Lebbon mě, jakožto nadšence nepotěšil, protože jsem čekal něco ve smyslu obohacení historie rasy dreďáků, jejich cílů, motivace, techniky atd ... a hlavně více nekompromisní konfrontace maskovaných L(ovců)-Z(abijáků) s lidskou čeládkou a ne že si je každý druhý vesmírný nýmand dává jak malý kluky na rozdíl od legendární filmové vybíječky v džungli nebo povedené Archerovy knižní Betonové džungle. No třeba se ta aliance proti tisícovým hejnům xenomorfů, ovládaných skupinou lidských ješitů, vyvine k daleko lepšímu, vzájemných konfrontací obou (M)imo(Z)emských ras pomálu, protože hubeni jsou výhradně humáci a humanoidi a postav v řad pašeráků, vědců a mariňáků je na můj vkus příliš - 60 %
Ani snad jinak nemohu hodnotit. Tim Lebbon je důkazem, toho, že předvídat budoucnost se dá až nekonečně hluboko. Skoro rok 2700 našeho letopočtu a kupodivu lidé ještě žijí!!!!! Tak tohle je určitě věstecká hranice. Jinak další perfektní kniha ze světa Vetřelců.
Bohužel ani tady jaksi to nadšení s ostatními nesdílím. Hold každý očekáváme od týhle legendární party něco jiného. Někdo se spokojí s divadlem, jiný by rád komorní show bez září reflektorů. Patřím do té druhé skupiny a klidně mě za to ukamenujte, ale je třeba si přiznat, že tahle trilogie je prostě omyl, stejně jako paní překladatelka Dana Chodilová, která zatím úctyhodně pohnojila vše, na co šáhla a které patří tento závěrečný shoutout. Motání převodů jednotek je u ní zvykem a to ne jen v této trilogii a těžko už ji někdo po těch letech vysvětlí, že míle není kilometr. To že si překlady knih často plete s naučným slovníkem je věc zcela běžná. Díky tomu jsem se ale třeba naučil, co znamená slovo vycizelovaný. Dana toho přinesla ale do celé sféry hodně nového, nejvíc asi v prvním díle, kdy nadělila vetřelci krunýř, to už z hlavy nikdy nevytluču. Díky Dano!
Nomen omen, skutečná bouře. Ze spojnic (podle mě nějaký prstenec ve vesmíru, vybudovaný lidmi, do kterého vletíte s kosmickou lodí a pomocí pokřivení časoprostoru vyfrčíte na jiném okruží za zlomek času, který by vám zabrala klasická cesta nadsvětelnou rychlostí) se stávají terče pro útoky velice rozzlobených lidí, nalitých v životodárném gelu, ovládajících mimo jiné nejstrašnější biologickou zbraň v galaxii. Mistr Weyland může jen tiše závidět. Planety a planetoidy nejsou nadále v bezpečí. Nikdo a nic není v bezpečí. Křehké spojenectví lidí a rasy Yautja se zdá být jen odvracením nevyhnutelného. O nějakém komorním hororu se nedá hovořit, máme tady pořádnou vesmírnou rubačku s těmi nejskvělejšími reáliemi, jaké si může našinec přát. Dost dobrý
Počáteční náraz a z něho plynoucí beznaděj lidí, kteří jsou na kusy trhaní vetřelčí armádou řízenou androii mi trošku připomnělo sérii Nahého boha. Spíš tou atmosférou a beznadějí, než že bych si myslel, že někdo vykradl nějaký nápad. Ale to jsem odbočil...
Co se mi líbilo, že tento "náraz" sloužil jen pro vytvoření atmosféry a neplní polovinu knihy. Velmi rychle se začnou vynořovat otázky kdo, a hlavně jak řídí vetřelce, co s tím, co je to vlastně Zázrak atd a k tomu se zase odvíjí krásný a zajímavý příběh. Jediné, co mě mrzí, že se Predátoři nezapojí víc, že se u ních neodhalí trošku víc původ, zvyky, rituály atd... Ale třetí kniha je ještě přede mnou a tak to vnímám spíš jako povzdech než výtku a doufám...
U vetřelců mi zastřené pozadí nevadí, u Predátorů trošku ano...ale kniha si asi neklade za cíl vysvětlit, kde se ve vesmíru vzaly tyto dvě rasy (druhy) a tak to jaké výtku nepíši...
Knihu doporučuji
„Ve vesmíru ještě pořád zbývají věci na odhalování. A některé z nich mají zuby.“
Tim Lebbon se do toho v druhém svazku trilogie Bouře ve vesmíru pustil hodně tvrdě. Atmosféra beznaděje při úvodních bitvách s vetřelci je doslova strhující, až má jeden pocit, že konec je skutečně na dosah. Dlužno podotknout, že ošklivý konec. Střídají se různorodé válečné scény, od pláží zalitých sluncem, až ke kosmickým stanicím v hlubokém kosmu. Všude jen zkáza, smrt a zmar, přičemž autor exceluje v detailech, které by normálního člověka nenapadly.
Naneštěstí po skvělém rozjezdu sklouzne vyprávění k obligátní výplni mezi prvním a třetím dílem. Ne že by došla imaginace, ale prvek napětí vyšumí, protože množství postav, které zpočátku vypadalo smysluplně, se začíná rýsovat jen jako maso do mlýnku. Nemluvě o tom, že průběh dvou dějových linií, do nichž se zápletka rozdělí, je prakticky identický, jen se liší kulisami a rozdílným vyústěním. Přesto ale spokojenost a vysoká očekávání od finálního Armagedonu.
Povedlo se navázat na příběhy z jedničky. Děj začíná získávat na obrátkách. Ale stále očekávám, že se v posledním díle dozvíme i něco navíc o rase Yautja.
První bouře má skvělého následovníka. Tim Lebbon je prostě s tímto světem spjatý, má v něm přehled a hlavně si to užívá. On chce prostěm čtenáře pobavit, polít ho krví a překvapit. Já se bavil, já zíral, já tleskám.
No, takhle jsem si teda knižní trilogii pojmenovanou po nejslavnějších mimozemských monstrech nepředstavovala. Avizovaná série o střetu predátorů a vetřelců je ve skutečnosti série o mariňácích, vědcích, pašerácích, pohlavárech a zloduších.
Lidé neustále tupě žvaní, zaobírají se svými pocity, filosofují nad krutostí vesmíru, vybuchují a rozpouští se v kyselině – děj se točí jenom kolem nich, mimozemšťané jsou vata kolem. Z vetřelců je masová záležitost – což nutně není špatně, ale celkově mi Lebbonovi vetřelci přijdou jacísi „nevetřelcovští“.
Predátoři jsou často využiti jen jako „deus ex machina“, aby lidem pomohli v bezvýchodné situaci, ale nikdy se k nim jako čtenáři nedostaneme blíž. Většinou se o nich jen mluví; jejich lodě vznášející se v povzdálí a jedna nevrlá mlčenlivá predátorka, která většinu času vůbec nic nedělá, mě jako fanouška neuspokojuje. Pokud jste mysleli, že se o nich něco dozvíte, no… v každé druhé kapitole nějaká postava prohodí, že predátorům nevěří a že jim nerozumí a nechápe je (včetně největší lidské odbornice na predátory), tak se vážně nic moc (vlastně vůbec nic) nedozvíte.
Mám pocit, že si pan Lebbon vytírá celou dosavadní mytologií kolem tohoto univerza řiť a ani zdaleka nedokázal využít potenciál, který obě rasy nabízí (i když ve vykreslení lidských technologií mu nápady nechybí). V tomhle díle navíc dost zdržovalo neustálá rekapitulace událostí minulého dílu.
Skvělé. Příběh graduje. Mnohem více napínavé a dějově uspořádané než první díl. Karty se odkrývají a Armagedon může začít.
Nemůžu si pomoct, ale opět je to u mě za plný počet ...
Knížka by se dala jednoduše charakterizovat CITÁTEM Z KNIHY: "Nemám v plánu tady zhebnout," dodal, "ale máme divný časy a někomu možná budou moje plány u prdele."
Jdu na poslední díl.
Vetřelec Invaze plynule navazuje na první díl. Kapitoly jsou opět vyprávěny z pohledu několika osob, které se nacházejí v různých částech vesmíru. Tento díl je také výrazně akčnější, protože válka se dává pořádně do pohybu. Celkově mi tento díl přišel zajímavější a lepší.
Druhý díl je lepší jak ten první. Stále se něco děje. Pokud to takhle bude gradovat, máme se na co těšit v posledním dílu. Hlavně se také spojí všechny dějové linky. Tenhle žánr mi je hodně blízký a čtení jsem si užíval. Těším se na poslední díl...škoda, že již poslední...
Po přečtení prvního dílu jsem si koupil i ten druhý, protože teprve v závěru knihy se děj trošku pohnul správným směrem. Osobně si myslím, že druhý díl je lepší než ten první a už se těším na třetí. Líbí se mi myšlenka možnosti komunikace s Predátory. Odmítám naopak přestavu celé civilizace Predátorů jako individuálních lovců. Při hodnocení jsem ovlivněn nekritickým obdivem obou tvorů. Prostě přečtu a zkouknu vše, co se těchto témat bude týkat. Doufám, že mě třetí pokračování nezklame.
I druhý dím mě velmi bavil. Akorád mě trochu vadilo na začátku to opakování co se událo v prvním dílu. Proto jen čtyři hvězdy. Ale pak to byla jízda už se těším na červen, kdy má vyjít poslední díl.
…......útoky rasy Yautja – predátorů – na Sféru lidí houstnou,
jednotky koloniálních mariňáků jsou ve stavu pohotovosti........
…..jenže z hlubin Vesmíru přichází větší nebezpečí,
něco horšího než jsou Predátoři ba i Vetřelci......
Velmi povedené pokračování První bouře. Vše je s přehledem napsáno a čtenář se v hlubokém Vesmíru neztratí. Z příběhu čpí beznaděj skoro z každé stránky. Navíc Tim Lebbon dokáže pracovat s technologiemi, které normální smrtelník nikdy nepochopí a tyto technologie krásně popíše a nebojí se je použít.
„Nanotechnologie vystavěná z vlastních prvků těla, spuštěná subprostorovým impulzem jisté vlnové délky“ – no, není to nádhera?
Dokáže překvapit a to někdy i nečekaně. Čtenáře, který už přijal jako samozřejmost obrovské sídliště rasy Yautja, nazvané UMF12, tak čeká ještě větší překvapení. Je to dechberoucí dobrodružství, plné beznaděje, krve, smrti, ale i lásky, hrdinství a pochopení.
Malá ochutnávka:
Někdy žasla nad tím, co to vlastně lidstvo provádí. Výzkum je jedna věc, ale nutit nějakou planetu stát se něčím, čím není, zavání šířením zhoubného vlivu lidstva po Galaxii.
CITÁT – Přísahala jsem, že se na Zemi nikdy nevrátím........
Spisovatel dokáže pracovat s časem i Vesmírem. Dokazuje čtenářům, že Vesmír je prakticky nekonečný a když někdo umí, tak pro něj je jeden milion světelných let jen takovou vycházkou na pár hodin. Cestování z dálky několik milionů let tu tudíž není překážkou a netrvá zas tak dlouho. Soukromé kosmické lodě ba dokonce i Vesmírné základny a stanice jsou běžným standardem.
Nejvíce mě imponovala bývalá těžební stanice společnosti Weyland-Yutani v soustavě Scaffel Minor, toho času již v soukromých rukách a přejmenovaná na Peklo. Krásný příklad Vesmírného podnikání.
Obsluhujeme piráty i papeže.
Ale jak bylo řečeno – něco hodně nebezpečného a naštvaného přilétá z daleké hloubky Vesmíru, aby to vše zničilo.
…...................................Kvadrant Gamma, poblíž okraje, říjen 2693....................................
Brutalita, krev, kyselinová krev, zelená krev, střeva, trosky, další střeva a opět krev.
Prostě super. :)
Nechci soudit, zda Tim Lebbon využil či nevyužil potenciál vetřelců a predátorů, protože pitvat se v tom, co již bylo pitváno v jiných filmech tohoto tématu, by bylo podle mě nezáživné a dál rozvíjet něco z toho by zase působilo umělým nadstavováním, které působí jen jako pokus vyždímat víc z úspěšného tématu, jak to v podobných případech bývá, takže já jsem spokojený.
Nevím, jestli je to výhoda, že filmy vlastně ani moc neznám (jsem fanda predátorů, jasný, takže jsem viděl jen Predátora 1 a 2 + Vetřelec vs. Predátor.. a vlastně ani moc nemusím ty střeva a sliz... ale čte se o tom v pohodě), nebo nevýhoda, že nemám hlubší znalosti prostředí a obou ras - hlavně tedy vetřelčí...
Ale Bouři ve vesmíru si náramně užívám a myšlenka Xenomorfů využívaných jako 'obyčejné' pěšáky... to je hodně prďácký! :)
Jsem zvědavý, jak se nám to vyvine, ale vůbec nepochybuji o tom, že to bude provázeno kilometry vyhřezlých střev a potoky krve. :)
P.S. Myslím, že máme velké štěstí, že k tomu dojde až za 600 let, no ne? :)
Život je boj. Boj o holé přežití. A v chladné prázdnotě dalekého vesmíru, kde na nás čekají nebezpečí daleko za hranicí lidské představivosti, které zatím neobjevila a nepopsala ani věda dvacátého sedmého století, se může ukázat opravdu cokoli. Dávno zapomenutí pionýři lidské rasy zahořeli touhou po domově. A sebou si přivezli malé potvůrky v podobě drsně líbajících Xenomorfů. Křehká lidská a predátoří aliance, proti ovládnutým vetřelcům, ze kterých se, na poděs Weyland Corporation, konečně podařilo udělat natolik kýženou zbraň, se pořád otřásá. Jak to všechno dopadne? Dokážou lidé a predátoři k sobě najít společnou cestu dýky společnému nepříteli? To se dozvíme v třetí knížce (já už objednávám z Amazonu :)).
Takto napsané to zní docela dobře, ne? Tak co pořád nefunguje? Dokáže něco zničit můj naprostý pocit zklamání? Nejspíš ne. Původní vetřelčí film nám v náznaku ukázal tajemnou rasu, která převážela xenomorfí vejce. V druhém filmu nám odhalili královnu a hmyzí chování těchto ušlechtilých zvířat. V základní trojce nám bylo zděleno, že vetřelec částečně přejímá vlastnosti svého hostitele. V malinko přepísklé a hodně francouzské čtyřce jsme se dověděli, že když se pohrajeme na genové úrovni s vetřelcem a člověkem, vzniknou hybridi. Prométheus nám místo ohně přinesl rozuzlení v podobě tvůrců, kteří se nás jako sparťanští, pokusili vyhubit pomocí svých oslizlých miláčků. V AVP jsme zjistili, že predátoři používají vetřelce jako tréninkové panáky. V Predátorech jsme se dověděli, že predátorů je více druhů. A jak s tím potenciálem naložil Tim? Já chci, aby to bylo lepší. Aby se vyhrál s tím, co mnozí vybudovali před ním! Prosím! ***
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vetřelec - Probuzení |
| 2016 | Predátor - Vpád |
| 2017 | Vetřelec vs. Predátor - Armagedon |
| 2016 | Vetřelec - Invaze |
| 2018 |  Relikvie |
Toho skákání z místa na místo na mě bylo někdy až moc a celá tahle série bohužel postrádá mnoho z napětí a strachu Vetřelců a jedná se spíše o testosteronovou jízdu. Zároveň mi tady moc nesedí degradování vetřelců jako zbraně, i když celou filmovou sérii se o to samé snažila Wayland-Yutani.
Na druhou stranu se mi čte dobře a těším se na další díl.