Bouřlivá oblaka
Miroslav A. Liškutín
Autobiografické vzpomínky čs. letce sloužícího během druhé světové války v britské Royal Air Force. Autor knihy se narodil 23. srpna 1919 v Jiříkovicích u Brna. Již od časného mládí toužil létat a láska k letadlům se tak stala jeho osudem. První starty si vyzkoušel na Moravě, pak létal nad Afrikou a později za války ve stíhacím spitfiru nad Anglií a Evropou. Od ledna roku 1945 nosí Záslužný letecký kříž DFC, ale ani jedno z nejvyšších britských vyznamenání mu nezabránilo znovu a znovu usedat do pilotního kokpitu. Dnes žije v anglickém Farehamu. Význam Liškutínovy knihy je rovněž v tom, že nekončí rokem 1945, ale líčí i průběh komunistického února 1948, druhý autorův únik z vlasti a další osudy rozeného letce. Pozoruhodná jsou i autorova Post scriptum, ovlivněná jeho nesmírně silným vztahem k rodné zemi. Dá se tvrdit, že v životě M. A. Liškutína dominovaly dvě velké lásky - létání a rodná země. Velmocenské hry dějin ovlivnily letcův život tak, že lásky někdy stály pospolu, jindy proti sobě.... celý text
Přidat komentář
Dnes odešel do nebe, tak blízko svým milovaným oblakům. Jsem pyšný, že pocházel z mé rodné vesnice.
Pan Liškutín nepodléhal pesimismu ani v nejtěžších chvílích druhé světové války. Nenaříkal si na strasti života a vždy se snažil vidět svět lepší. Jinak řečeno: poloprázdná sklenice, bude vždy, u pana Liškutína, poloplná.
Proto se jeho knihy moc dobře čtou.
Kniha Bouřlivá oblaka je z válečného období, ale nečekejte divoké honičky po obloze, kdy střelný prach dráždí v nose. Autor je v první řadě letec a z knihy je cítit láska k létání. Zná kladné i záporné stránky různých typů letadel té doby a s nadšením přijímá možnost si zalétat na novém typu letadla.
Kniha mapuje život letce M.A.Liškutína do roku 1948.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Bouřlivá oblaka |
| 2012 | Letecká služba |
| 1995 | Až nad oblaků lem |
| 2010 |  Vzpomínky jednoho letce |
„Co se mne týče, mohu jen říct, že jsem tam byl. Neznal jsem ani strategii, ani taktické úmysly našich šéfů. Pro mne to byla běžná činnost v rámci požadované služby. Bylo to tedy úplně logické a srozumitelné: dělat, co se dá, i zemřít, bude-li to nutné. Byl to příkaz vlastenecké povinnosti v boji za svobodu národa.“
Pěkná knížka vzpomínek československého letce v RAF. Pilotem chtěl být od svých klukovských let a šel si neústupně za svým. M. A. Liškutín popisuje svou cestu z Brna do RAF, svou zastávku ve fr. cizinecké legii, náročný a dlouholetý výcvik, vzpomíná na své působení v Anglii a u 312. stíhací perutě.
Navzdory pochmurné době je ze stránek knížky cítit optimismus a víra ve vítězství, rozhodně může být inspirující povaha Liškutína, který si příliš nestěžoval a věci bral takové, jaké jsou, a snažil se z nich získat maximum pro své sebezdokonalení. Pro někoho může být inspirující i jeho nefalšované vlastenectví a ochota přinášet oběti (ať už ve válce, ale třeba i v nezištné výchově nových pilotů v poválečném Brně).
Zajímavý je popis poměrů na různých základnách RAF, ale také vykreslení atmosféry doby po válce, kdy přebírali otěže komunisti. Liškutín je od prvopočátku (ještě v době před válkou) považoval za falešné proroky a ve své podstatě za nepřátele svobody. Také kvůli nim odešel na poslední chvíli do Anglie... ale to už bych možná prozrazoval část z jeho osobitého vyprávění.