Bouřlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82360/bmid_bourlive-vysiny-mW0-82360.png
4
4840
4840
Tento působivý historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , Jan LaichterOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Z počátku jsem měla dost velký zmatek v postavách a často jsem musela nahlížet do rodokmenu na konci knihy. Celé čtení mi přišlo celkem náročné a trvalo mi to dost dlouho. Obdivuji skvěle vykreslenou psychologii postav, i když mě zejména Catherine I. dost štvala svojí ufňukanou povahou. Naopak Heathcliffova nenávist je skvěle popsána a stává se takřka hmatatelnou.
Na Větrné hůrce je moje oblíbená knížka (zfilmované Bouřlivé výšiny jsou taky skvělé, ale od knížky se trochu liší). Líbí se mi ta ponurost prostředí a styl vypravování. Celý příběh rodin z Větrné hůrky i z Drozdova vlastně nikdy nevidíme jejich očima (kromě několika dopisů), ale očima dlouholeté služebné a nového nájemce (to je tedy pěkný jouda, docela vtipná postavička). Je to knížka, kde moje sympatie nemá vlastně nikdo, přesto s nimi mohu prožít jejich životy naplno. Přiznávám ale, ne napoprvé jsem se knížkou trochu prokousávala, očekávala jsem něco jinačího. Druhé a další čtení je už pro radost.
Tak z tehle knihy jsem dost rozpolcena. Dovedu pochopit, proc ji tolik lidi nesnasi, i proc se tolika lidem libi. Asi ji nekdy v budoucnu zkusim precist jeste jednou, ale hned tak to nebude... Potrebuju ziskat trochu odstup. A jsem moc rada, ze jsem se k ni nedostala v puberte, to by na mne asi zanechala vetsi stopy nez dnes..
(SPOILER)
Klasický román, zaujal mě až na podruhé.
Vypravěčsky velmi dobré dílo - paní Deanová vypráví opravdu živě, dokážu si představit, že sedím u krbu a celý večer poslouchám, zatímco ona plete nebo zašívá. Příběh pana Lockwooda je velmi jednoduchý, ale hezky rámuje vlastní děj.
Mistrná psychologie postav, zvlášť jejich negativní vlastnosti (a že jich tam je!) jsou skvěle vykresleny. Sledujeme vliv prostředí, výchovy, dobových konvencí, narušených vztahů, ale i alkoholismu, týrání, nenávisti na duši hlavní postavy, která se zatvrdí tak, že to vše oplácí další generaci v mnohem větší míře. Ale happy-end přece bude! Jediné mně sympatické postavy byly paní Deanová a mladá Katka (ačkoli ta jen někdy, taky byla pěkně rozmazlená).
Zpočátku jsem se trochu ztrácela v postavách, opakují se zde jména Kateřina a Linton, příbuzenské vztahy mezi obyvateli Drozdova a Větrné hůrky jsou pěkně zamotané. Pomohlo mi jednoduché zakreslení jejich vztahů, pak už nic nebránilo v tom, abych si příběh vychutnala.
Určitě stojí za přečtení.
Prvně jsem četla Janu Eyrovou, která mě moc nezaujala, děj byl pro mě moc "suchý". Abych však neodsuzovala i knihu její sestry, rozhodla jsem si Na větrné hůrce přečíst také, abych mohla soudit oprávněně. Kniha mě mile překvapila, oproti Janě, kterou hodnotím tak 3/5, mě toto dílo skutečně zaujalo. Psychologie postav a syrovost popisovaného děje mě doslova pohltila. Kniha si našla své místečko v mé knihovničce, určitě si ji později přečtu znovu. Zmatenější pro mě pak bylo rozeznávat od sebe Kateřiny kvůli stejnému jménu, pokud má ale člověk čas na čtení a nečte s velkými odstupy, neztratí se.
Jedna z mých nejmilejších. Četla jsem zatím čtyřikrát a ještě párkrát ji budu číst.
Čteno podruhé a asi ne naposled. Je to takové ponuré čtení, depresívní, o několika nešťastných životech a jedné velmi ukecané vypravěčce. Ale má v sobě nějaké kouzlo.
(SPOILER)
Knížka nenápadná, s krásnou obálkou, která se ale zřejmě opravdu nelíbí každému, není zrovna nejlíbivější a pro dnešní dobu velice jednoduchá.
I styl psaní asi hodně lidí odradí, já osobně knížku rozečítala na dvakrát, vrátila jsem se k ní, protože je to klasika a já ji chtěla mít přečtenou.
Je to zastaralý text, jak skladbou vět, tak archaickými výrazy či nářečím.
Já si tak v polovině zvykla a poté už se to četlo hezky.
Jsou tam neskutečně dlouhá souvětí, která občas jak se zdá nemají konec a vy nevíte jestli to jsou slova pořád ještě hlavních hrdinů nebo už postav vedlejších, to je jediné mínus.
Také je v knížce do hloubky, možná až do zvrácené hloubky ( každý má svou 13. Komnatu. )
Rozebrán psychický stav hlavních hrdinů, hrdinové to nejsou a nejsou ani trošku přívětiví.
Celkově je to dílo velice ponuré, nelaskavé, zkrátka takové, jak si já představuji Větrnou hůrku, nehostinou, všude plno mlhy, chladu, který zalézá pod kosti a nepěkně návštěvníky bodá jehličkami do tváře až to pálí.....vřesoviště jsou ojíněná a vůbec ne krásně rozkvetlá, možná trošku začíná sněžit.....
V Listopadu to bylo ideální čtení a souznělo s počasím venku.
Škoda, že Emily zemřela tak mladá.... Jestli je tam jen kousek autobiografických vzpomínek, což se obávám, že ano myslím, že Emily se v knize vypsala že svých pocitů a měla to jako terapii....Je to děsivé...moc...
Jedno doporučení nakonec hrdinové v této knize vám nedovolí ani jednu pozitivní myšlenku a vy je budete střídavě litovat a nesnášel, ale ne milovat, je to kniha velice, velice depresivní, plná smutku, zvrácenosti, agrese a abnormalit či nenávisti až za hrob, čtěte ji pouze tehdy, když se budete cítit opravdu psychicky v pořádku.
Na Větrné hůrce jsem četla na moje poměry dlouho, dokonce jsem ji proložila asi třema dalšíma knížkama. Cíleně jsem se celý život vyhýbala 'anglické romantice', což je škatulka, kde mám Austenovou, sestry Brontëovy atd., protože na tu romantiku a lásku až za hrob prostě nejsem. A ono to nebylo tak špatné, líbila se mi uvěřitelná psychologie postav, popisné pasáže, ale ten děj neděj a ubíjející nic pro mě docela nudilo. A úplně všichni mě srali. Vkuse bych to přečíst nedokázala.
Někdy, za pár měsíců minimálně, zkusím z té anglické romantiky ještě něco.
Zatímco Jana Eyreová od Emiliny sestry Charlotte mne neskutečně bavila, zde tomu tak říct nemohu. Na Větrné hůrce se čte celkem snadno, ale já osobně jsem si nedokázal k jednotlivým postavám vytvořit žádný vztah. Kapitolu za kapitolou jsem si říkal, kdy se konečně stane, že by mne ta nebo ona postava donutila si k ní vytvořit sympatie nebo antipatie, ale to se za celou dobu vůbec nestalo.
Při hodnocení této knihy jsem musela od sebe oddělit, jak knihu vnímám po literární stránce a kterak po osobní. Knihu jsem měla v knihovničce delší dobu - říkala jsem si, že by v ní neměla klasika tohoto typu chybět a snad si ji i někdy přečtu. Pořád jsem to odkládala, protože nejsem příliš romantický typ a dost si hraničím, kolik romantiky je pro mě v pohodě (a jak popsané) a kolik už moc. Sáhla jsem po ní až při Čtenářské výzvě. Jsem ráda, že jsem to udělala, ačkoliv jsem jí měla několikrát chuť odložit a nemyslím si, že se k ní brzy vrátím.
Kniha je psaná velmi dobře, vypravěčsky na skvělé úrovni, člověk měl občas pocit, že doopravdy stojí ve stejné místnosti jako postavy a sleduje je na vlastní oči. Někdy jsem se musela vracet, abych pochopila, co chtěla autorka říct, není to snadné dílo.
Paní Dean a mladá Cathy byly asi postavy, které mě nejvíc byly příjemné, alespoň ve srovnání k ostatním. Heathcliff - ač nebyla jeho chyba, jak s ním zacházeli - nechal svou zlost a pomstu dojít až tak daleko, že se téměř stal vrahem a věznitelem. Na knize je krásně vidět, jak v té době všechno fungovalo a spousta postav je ovlivněná prostředím ve kterém žijí, výchovou, kterou nemůžou ovlivnit (i kdyby si to nakrásně uvědomili, že je špatná) a odlehlostí, kdy se nemůžou stýkat s ostatními. Pak je velice snadné, že se spustí určité psychické vlastnosti, kdy by potřebovali pomoc psychologa a dokázali by slušně fungovat. Taková ta doba byla, ač je to smutné.
S osobního hlediska mě hodně odrazovaly ty až přespříliš expresivní vyznání lásky, citů, doplněné výhružkami smrtí nebo sebevraždou. To už na mě bylo osobně moc.
Kniha za mě rozhodně patří k velice kvalitní světové literatuře, byť není určena pro každého (např. do povinné četby).
Vůbec nechápu oblíbenost této knihy. Oba hlavní hrdinové jsou naprosto nesnesitelní. Jejich problémy (především u Kateřiny) pochází z toho, že nemají vůbec nic na práci a svět jim přece leží u nohou. Vůbec netuším, koho jejich vztah, tak zaujal, že to považuje za lásku až za hrob, a že by to chtěl zažít na vlastní kůži. Doporučuji pouze pro milovníky Velkého Gatsbyho a Padesáti odstínů.
Mám rozečteno, kniha už docela dlouho leží na polici a já se nemůžu rozhodnout, jestli se k ní ještě někdy vrátím. Zatím se mi ale vůbec nelíbí, žádná ze zúčastněných postav není sympatická, nevzbuzuje soucit ani účast, vlastně mě ani nezajímá, co se s nimi stane... Zkrátka mě to neoslovilo...
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla! Výborná psychologie postav, originální chronologie příběhu, nezvyklá perspektiva vyprávění, ponurá a přitom realistická atmosféra, osobitá práce s "romantickými" prvky. Na střední škole jsem četla také "Příběh rodiny Bronteových", který sepsal otec Emily poté, co jeho manželka a šest dětí zemřelo. Z tohoto pravdivého vyprávění na mě dýchla ona tragičnost a ponurost, kterou Emily tak umně vtělila do svého románu.
Tahle knížka se mi četla špatně. Depresivní prostředí a postavy mi moc nepomáhali. Přečetla jsem jednu, dvě kapitoly a knihu jsem musela odložit a znova a znova. Po druhé už bych si knihu asi nepřečetla.
Tato kniha mě příjemně překvapila. Čekala jsem něco, co mě přestane bavit v polovině čtení, ale opak je pravdou. Kniha je poutavá, krásně napsaná, no prostě celá atmosféra příběhu byla úžasná.
•••
Za co musím knihu vynachválit je pracování s postavami a jejich psychický rozvoj podle prostředí kde vyrůstali, nebo jak se k nim ostatní chovali. To je něco, co jsem v žádné jiné knize ještě nečetla.
•••
Sečteno podtrženo, tato kniha je výjimečná a rozumím, proč ji ostatní chválí.
Kniha je napísaná naozaj pútavo a myslím, že ju môžem odporučiť väčším aj menším fanušíkom realizmu. Zaujímavá je aj z psychologického hľadiska, keď sa dozvedáme ako každú postavu ovplyvňovali traumy z detstva a ťažké životné podmienky. Miestami bolo pre mňa ťažké nájsť si postavu, ktorej by som bola fanúšikom.
O této knize vím delší dobu, matně si vzpomínám, že jsme se o ní učili ve škole, ale nějak mihla můj radar (pro mě) nezajímavou anotací. Jenže když jsem se v létě rozhodl rozšířit svůj hudební vkus a do hledáčku mi padla Kate Bush, která mě díky své nejznámější písničce "Wuthering Heights" dostala k tomuto románu. A což o to, písnička mi hraje ve sluchátcích minimálně jednou denně, ale věřím, že s touto knihou jsem společnou notu příliš neobjevil. Neberte mě špatně: kniha se mi četla skoro sama, překvapil mě skoro nadčasový spád (za to ale může jistě i překladatelka), hlavní postavy jsou uvěřitelné, bavily mě barvité popisy prostředí a důležitost přírody, ale nemůžu říct, že by mi kniha vyrazila dech, jako se mnohým historickým knihám podařilo. I přesto má v sobě román určité kouzlo, jakousi magii, proto se mi příčí hodnotit ji nižším počtem hvězd. Věřím, že kdybych měl více pochopení a empatie pro romantické příběhy, asi bych psal jinak. Já se v knize spíše zaměřoval na psychologii, na jakési rodové prokletí a na samotný závěr, který je napsán moc hezky. Filmový snímek mě nezajímá, ke knižní podobě se třeba někdy vrátím, ale dozajista si ještě poslechnu "Wuthering Heights" od Keith Bush. Chápu čtenáře, kteří knihu milují, ale i ty, které nenadchla. Já pořád stojím někde mezi (s mírným nakloněním k náklonnosti).
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Já nějak nechápu, proč je to tak slavné a oblíbené.