Bouřlivý život Lazika Rojtšvance
Ilja Erenburg
"Lazik je vůbec ve svém prostředí a národně rasovém zabarvení do jisté míry Švejk: i v něm je onen rys provokace z přitroublé nevinnosti jako ve Švejkovi. Ale zatímco v případě Švejkově si s ní jeho rakouští policejní a vojenští páni vlastně nevědí rady, s Lazikem se vždycky rázně a bez skrupulí zatočí... Ale... Lazik je při vší malosti přece jen plně oprávněným soudcem světa: nese v sobě míru lidskosti, nehynoucí potřeby člověka mít domov zabydlený vzájemnou náklonností, porozuměním, obyčejnou, ale svobodně zvolenou prací..." Takto je v doslovu knihy charakterizován hrdina autorova nejveselejšího románu z dvacátých let, smolař, pánský krejčí židovského původu, který se snaží uplatnit se a nenáročně zařídit podle svých schopností a představ, avšak stále se dostává, a to ať v SSSR, nebo v Evropě dvacátých let, do maléru a stále je bez prostředků.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
2001 | Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
1954 | Bouře |
1966 | Trust D.E. |
1986 | Lidé, roky, život |
1960 | Dýmky |
Lazik je takovej trošku trouba. Teda trošku víc. Prostě se potlouká od problému k průseru evropou z Ukrajiny přes Rusko, Polsko, Německo a země přilehlý až do Anglie.
Všude kde se objeví ho strčej do basy, takže za celou knížku sedí tak dvacetkrát. Kdyby se naučil mlčeti zlato a věnoval se akorát svojí krejčovině, byl by úplně v klidu.
Je to prostě o životě jednoho trumbery, kterej teda nebyl zas tak dlouhej. Klidně bych to o půlku zkrátil, protože ty jeho šaškárny od určitý doby začnou nudit.
Dovol, abych tě k sobě přitiskl dělnickou rukou! A jihouc pod pulsem nového života, Duňa kapánek zčervenavši, zašeptala: Pohleď, překročili jsme předválečnou normu. Jen huč, mýdlo, huč! Budeme - li mít syna, dáme mu prosté jméno: HUKOT MYDLÁREN...