Boží hora
Erri De Luca
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248369/bmid_bozi-hora-Gb5-248369.jpg
4
53
53
Boží hora byla v Itálii publikována poprvé roku 2001 a od té doby měla řadu reedic. Ve Francii za ni v roce 2002 autor získal cenu Femina étranger a v Itálii byl právě v první dekádě jednadvacátého století označen věhlasným italským literárním kritikem za „autora desetiletí“. Útlý text knížky je psán jako deník třináctiletého chlapce žijícího v chudé neapolské čtvrti zvané Montedidio, jejíž jméno odkazuje na biblickou Boží horu. Vlastně sama tato čtvrť se svými uličkami, figurkami a každodenním životem v poválečných letech je svým způsobem protagonistou celého románu. Chlapec, který je v svých třinácti letech poslán do učení k truhláři, se setkává se starým židovským ševcem a zároveň mudrcem, pocházejícím odkudsi z východní Evropy, přeživším holocaust, který se chtěl po válce dostat do Palestiny, ale na své pouti skončil v Neapoli; poznává praktiky lásky se stejně mladičkou, ale mnohem zkušenější dívkou ze sousedství. Kniha skvěle zachycuje atmosféru doby a prostředí pohledem chlapce, který se velmi rychle seznamuje s realitou dospělých. Boží hora bývá také označována jako fotografie už zmizelé Neapole.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Montedidio, 2001
více info...
Přidat komentář
Tak moc jsem s tím klukem soucítila, tak moc snadno jsem se do řádků této sugestivní knihy začetla, tak mic jsem se do jejího rytmu zamilovala, že ji doporučuji všem.
Neapol na začátku padesátých let a krátký příběh třináctiletého chlapce. Útlá kniha, silný obsah.
Knížečka plná velkých vět. Naprosto minimalistický příběh, ale ty slovní spojení, ty krásný slova. Všechno je tak hladký jako opracovany hoblíkem. Mám pocit jako bych jedla jídlo od mojí babičky.
Zdánlivě všední, přesto silný příběh z poválečné Neapole vyprávěný a viděný očima třináctiletého chlapce.
Malá, útlá knížka - četla se hezky, příjemně, po dočtení ve mně dozníval pocit jakési nostalgie...
Kniha, nad kterou jsem se usmívala a v duchu sdílela s 13 chlapcem život v chudinské čtvrti Neapole. Poeticky sepsané krátké příběhy, které vystihují vše podstatné. Pohladí, dá odvahu podívat se na problémy jinýma, přívětivějšíma a dobrotivýma očima.. Rada ji budu mít ve své knihovně. A jdu si hned půjčit i jeho druhou knihu Obnaženou přírodu.
Největší emoce a sílu myšlenek paradoxně najdeme v knížečkách útlých...kniha jak dělaná pro rozežraný dnešek. Příběh z doby, kdy dětství bylo krátké a hladové a ty další leta o nic lepší, život zrychlený dřinou, zažij to nebo to nebudeš mít, budeš starý a unavený....a přece vidíš anděly a slyšíš šum jejich křídel
Kouzelná, zralá, mistrovská knížka, která uvěřitelně zjevuje krásu v obyčejných lidských osudech. Poetická, nabízející prostor pro imaginaci.
Zajímavá kniha, moc jsem si od ní neslibovala, ale výsledně mile překvapila. Není to úplně oddechové čtení, je třeba se i zamyslet. Ukazuje život i z jiné polohy, ne pouze komerci a majetek. Velmi doporučuji přečíst :-))))
Za mě pět hvězdiček. Poválečné období v neapolské čtvrti očima třináctilého chlapce. Ne vše běží vždy tak jak bychom si představovali, ale osud je daný a tak je třeba táhnout svou káru životem a na té cestě objevovat i ty nejnepatrnější krásy a vzácné okamžiky i v těžkém období. Knihu doporučuji.
Podle mne nádherná kniha, nádherný příběh o tom, že život je krásný, i když karty nejsou dle našich měřítek rozdány nejlépe. Ta atmosféra chudinské čtvrti v Neapoli, ty báječné postavy a postavičky, které jí zaplňují, a jsou zde přijímány přes všechny neduhy, protože zde patří... Prostě doporučuji.
nesouhlasím s prvním komentářem ...,určitě bude patřit mezi to lepší z konce minulého století.Doporučuji přečíst pro chvilkové odpočinutí z moderní společnosti.Konec je naopak "božský".
Italský knížky v Čechách moc často nevychází, takže jako správný milovník špaget a pici (diakritický vtip!) se vrhnu skoro na každou, která se objeví. Takže už jsem četl asi dvě.
De Lucova Boží hora navíc vyšla u Pistoria a Olšanšký, což je mimochodem nejlepší český nakladatelství, takže v tomto případě se radost násobila, jenže pak jsem začal číst a radost se vydělila. Teď mě napadly asi tři vtipy na konto Oscara Pistoria a Olšanský hřbitovy, ale jelikož mám nějakou úroveň tak je psát nebudu!
Nicméně, kniha pojednává o mladým cucákovi, který dostane bumerang a po nocích si na střeše činžáku představuje, že s ním hází. Tahle chudí tehdy v té Neapoli byli - i hod bumerangem si museli pouze představovat. No a do toho přichází tradiční problémy dospívání, které jsme si všichni prožili a dobře je známe: židovi z dílny, kde mladík pracuje, roste ze zad nějakej nádor ve tvaru hrbu, matka mu umírá na nějakou nemoc v nemocnici a do toho začne mačkat čudlíky jedný prsatý holce od nich z baráku, kterou celý dětství prznil domovník. Tedy, klasický felení jako v hoodu na Praze 8. Celá tahle dramatická linka je nadhozena již prakticky od začátku (takže nespojleruju) a my prakticky jen čekáme, jak to všechno dopadne, jinými slovy, jestli mladík vsune bumerang do buchtičky, nebo jej hodí po domovníkovi a nebo jestli vleze židovi na hrb.
Dopadne to víceméně smutně, ale to se asi tak dalo čekat, když se to odehrává v Itálii - tam nikdy nic nedopadlo dobře (zdroj: Kmotr). Problém je v tom, že kniha nijak nezúročuje danou látku - jen rozšiřuje a objasňuje reálie a na pozadí jednoho mladýho cápka ilustruje, jaký to bylo smutnohořký dospívání ve smradlavý Neapoli na začátku padesátých let. Po dokumentární stránce hezký, ale po emocionální takový nijaký. Asi jako když vám donesou na stůl quatro formaggi a jsou tam jen tři sýry.
Boží hora
Asi nedokážu napsat nic lepšího nez co uz vystihli mnozí trefně prede mnou..budu se trochu jinými slovy opakovat: minimalisticka a zdánlivě prostá knížka ukrývá poetiku všedního života a jakousi zralou moudrost, která se nabízí nenápadně.