Boží pěst
Frederick Forsyth
Forsyth ve svém napínavém románu neobyčejně živě líčí svět vysoké politiky, mezinárodní špionáže i vojenského velení, ale hlavně se soustřeďuje na barvité osudy několika velmi rozdílných hrdinů, které zvláštním způsobem spojí kuvajtská krize.
Literatura světová Válečné Thrillery
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
The Fist of God, 1994
více info...
Přidat komentář
Dobrá špionážní klasika spojující fakta s fikcí, kterou jsem četl víc jak měsíc. Dostal jsem knížku darem, asi bych si ji sám nekoupil, přesto hodnotím nadprůměrně.
Kniha po nějaké době čtena znovu v novém vydání i tak musím říct nejslabší kniha autora 60%.
Takto nejako si predstavujem román o historickej udalosti... minimum nutnej fikcie a maximum náučných informácií...
Tentokrát FF vystřihl román využívající historickou událost války v Perském zálivu počátkem devadesátých let. Protože jsem přečetl několik dokumentárních knih o Blízkém východě, Izraeli, Mosadu, byla pro mě tato kniha učiněná lahůdka. Mistrovské je hlavně prolínání skutečnosti a fikce a současně tak, že je příběh stále realistický a přitom nebezpečně čtivý = v tom je tedy FF nedostižný.
(SPOILER)
Žáci a studenti číst musí, později není čas, pak senioři opět vezmou knihu na milost a mnozí nachází v autorech přátelé. Žánr slavného autora F. Forsyth je nezapomenutelná jízda. Otvírá dveře tajných služeb, knihu doporučuji.
Nevím jak hoho, ale ve mně vzbuzuje zvědavost a chci pátrat po informacích aktuálních . /např. ABJ Jan Schneider Na Ukrajině jde jen o byznys, naznačil šéf CIA/. Tak nějak naivně si přeji, aby někdy šlo i o lidi...
Autora si řadím mezi oblíbené.
Opravdu jsem se snažila. Od tohoto spisovatele již druhá kniha odložená a již se k němu vracet nebudu.
"Politici si hrozně rádi hrají na vojáky, ale nesnášejí, když se s nimi mluví vojenským jazykem."
Saddám Husajn zaútočil v roku 1990 na Kuvajt, no západ sa rozhodol nenechať toto počínanie bez odozvy. Zatiaľ čo sa tajné služby snažili zistiť všetko o tomto nebezpečnom nepriateľovi, tak zároveň prebiehali prípravy na obrovskú vojenskú operáciu. Román Fredericka Forsytha popisuje priebeh vojny, ale tiež snahu spojencov odhaliť Saddámovu tajnú zbraň.
Dôvodom prečo je toto dielo také vynikajúce je detailný popis konfliktu (vojenské prípravy, špionáž, získavanie informácií, činnosť tajných služieb). Problém sú však niektoré pasáže, ktoré mi pripadali popisované až príliš do podrobností a knihu som pár krát musel odložiť, aby som sa neskôr k nej vrátil. Niekde mi to však nevadilo, pretože napríklad časť deja venujúca sa činnosti Mosadu je priam vynikajúca. Popis získavania informácií prostredníctvom členov tejto tajnej služby je asi to najpútavejšie, čo kniha ponúka. Rovnako dobre spracovaná je tiež špionáž Mika Martina v Kuvajte a neskôr v Iraku. Okrem toho sa na čas zapojí aj do odbojovej činnosti. Celkovo táto postava je asi najvýraznejšia v deji a pritom je tu ich toľko, že na niektoré mená si už ani nespomeniem. Podľa môjho názoru ide o príliš dlhú k knihu s množstvom pre mňa zbytočných detailov, ktoré niekto kto sa v podobných veciach vyžíva určite docení viac ako ja.
Koniec Boží pěsti mohol byť napriek tomu trochu dlhší, pretože okrem uzavretia dejovej linky Mika Martina a Jericha sa toho o konci konfliktu moc nedozvieme. Napriek tomu ide o veľmi dobrý vojnový román.
Už chápu nadšení spousty lidí pro Forsytha. Velká pecka o válce v Zálivu psaná zvláštním skoro dokumentárním stylem, který úplně potlačil fikci a já jsem uvěřila všemu, co je psáno. Ani na minutu jsem se nenudila a konečně pochopila rozdíl mezi Írákem a Íránem. Fakt bomba.
Další špionážní román z pera mistra Forsytha, tentokrát z regionu Blízkého východu - Iráku, kolečko zapadlo ke kolečku a bylo z toho válka.
Nejlepší Forsyth. Napínavé až do konce - rozhodně bych nečekala, či identita se skrývá za tajemným Jerichem.
Je to pěkně propracovaný a zamotaný román, především z prostředí tajných služeb. Je to napsané takovou formou, že jsem měl pocit, že čtu podrobnou reportáž nebo naučnou literaturu o válce v zálivu. Trochu mě překvapilo závěrečné odhalení iráckého informátora, celou dobu jsem podezíral někoho jiného. Škoda, že je ve vydání z roku 1994 tolik chyb a překlepů.
při čtení knihy, nebo jejím poslechu v audioverzi, si musí štenář/posluchač, neustále uvědomovat, že čte/poslouchá román. Autor zvolil záměrně popisnou, až reportážní formu, kdy do zpravodajsky dostatečně pokrytého konfliktu umístil své postavy a fikce. Proto je děj tolik popisný aby se rozdíl co nejvíce zastřel. Kdo hledá jednoduchou akci nechť se knize vyhne.
Knihu odkladám nedočítanú, nebaví ma dozvedieť sa, aké odznaky mal dedko jednej z mnohých postáv knihy pripnuté na čapici v pri posedení v klube dôchodcov. Forsyth tu bol evidentne platený od normostrany.
Poslouchala jsem jako audioknihu při práci. Ani jsem si nevšimla, jak běží čas, to se mi to pracovalo... Všechno ostatní bylo řečeno v komentářích pode mnou. Někdo nadšení, někdo má pocit, že je kniha zdlouhavá. Pravdu mají oba druhy komentářů, nicméně jakmile se zaposloucháte nebo začtete, pak je to jedno, protože už se vezete na vlně kuvajtské krize a nedáte pokoj, dokud nejste na konci. Za mne hodně dobré a jsem ráda za ten tip na dobrou knihu.
Podle mě jedna z Forsytových nejlepších. Možná právě proto si Mika ještě pijdol v dalších knihách...
Jak populární spisovatelé ovlivňují světovou politiku?
George Bush ml. si, po první válce v Zálivu, přečetl Boží pěst a zjistil, že Saddam skutečně vlastní jaderné zbraně!
Po zvolení prezidentem seznámil se svými objevy ostatní, méně sečtělé členy americké administrativy, a zahájil druhý preventivní útok na Irák. Nenalezení jaderného arzenálu se svedlo na špatnou práci tajných služeb. Frederick Forsyth se vymlouval, že si vše vymyslel...
Frederick Forsyth povedeně líčí počátek války v Perském zálivu, jen mu nedokážu zcela odpustit černobílé vidění celého konfliktu, třebaže se občas snaží odůvodnit jednání toho kterého Araba – jenže i tak na to nahlíží okem Evropana a kvůli tomu automaticky vyznívají jako pomýlené hodnoty jiných zemí, než těch, které „kopaly“ za koalici osmadvaceti států. Jinak ale spokojenost, máte-li chuť na plnohodnotný válečný thriller, s Boží pěstí nemůžete udělat chybu. Ačkoli se autor občas až únavně rozepisuje ohledně minulosti hlavních i vedlejších postav a k podstatě zápletky se román dobere až v polovině, pořád má vyprávění nenapodobitelný drajv, kdy pod přílivem vojenských, historických či špionážních informací graduje i samotný děj. Osobně se mi nejvíce líbila rekapitulace prvních dnů války a vojenských leteckých operací, protože za vším jsou vidět lidé a jen okoralé duše nedokážou cítit zmar ze ztrát na životech. Závěrečná operace Izraelců je pak docela zábavnou tečkou za celým příběhem.
Román napsaný tak, že klidně věříte, že je do posledního písmene pravdivý (přestože víte, že není), a toužíte vědět, co vše pravda není, protože se chcete dozvědět, že téměř všechno pravda je. Ale to se asi nedozvíme.
Příběh plný nespočtu postav, ve kterých se ale nemáte vůbec problém orientovat, plný napětí, akce a úžasné atmosféry. Dlouhé roky mne nic nevzalo tak moc, abych za 3 dny přečetl 656 stran nesnadného textu. Znovu ve mně zažehl čtenářskou vášeň, když sem s touto knihou trávil se zatajeným dechem doslova každou volnou chvilku a spánek s jídlem považoval za nevhodné vyrušení.
Popis důležité práce tajných služeb před zahájením skutečných bojových operací, někdy až hodně faktografický. Začátek knihy je obzvlášť zdlouhavý, ale díky detailnímu popisu prostředí si čtenář hlavní fiktivní dějové linky užije skutečně do hloubky. Není to ale žádná odpočinková literatura.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Tak to se dalo konečně číst