Boží tajemství
Marcel Pagnol
Drobná próza Marcela Pagnola, kterého si český čtenář již dávno oblíbil, nás zavádí do historie – do období kolem Velké francouzské revoluce Je příběhem dívenky, která se narodila jako mrzáček, protože se její neprovdaná matka ve snaze utajit své těhotenství až do porodu stahovala, a při porodu nakonec zemřela. Malá Babetka vyrůstá však obklopena láskou a porozuměním celého okolí. Nakonec sama za žalostných okolností otěhotní, ale porodí zdravého a krásného chlapce, který se v dospělosti proslaví. Zdánlivě banální, kalendářový příběh. Podaný perem mistra však nejen dojme svou prostotou, nýbrž přinutí k zamyšlení a přitakání myšlence, že boží cesty jsou nevyzpytatelné.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2002 , VyšehradOriginální název:
Les secrets de Dieu, 1975
více info...
Přidat komentář
Prostý příběh i když krátký, přesto lidský, tak, jak jsme od Pagnola zvyklí. Příběh, který je vyprávěný po několik generací potěšil a pohladil i mě. Navíc je vhodně doplněn pěknými ilustracemi Jiřího Sopka.
Knížku mi již kdysi dááávno dala kamarádka a já se k ní dostala až teď při úklidu knihovny. Krátký příběh se silným motivem.
Marcel Pagnol i na malém prostoru dokazuje, jak je velký vypravěč.
Příběh zasazený do období francouzské revoluce nastiňuje útrapy života. Autor dokáže lehce nastínit dobu, charakter postav. Celý příběh naplňuje i název - tajemství je patrné.
Působivé jsou nejen lyrické obrazy "poryv větru, vyvolaný dechem samotného ďábla", rozmlouvání s havranem, ale i povídání syna s postiženou matkou.
Knižní miniaturu zkrášlují ilustrace Jiřího Sopka.
Krásně smutný a prostý příběh - víc není třeba napsat, neb ten příběh napsal pan Marcel Pagnol.
Dnes jsem si tady přečetl zprávu, že jsem knihu neohodnotil.
Napravuji.
Těžko napravuji.
Zjistil jsem, že si ji vůbec nepamatuji.
Jediné, na co si vzpomínám, že jsem se na knížečku velmi těšil pod dojmy knih Jak voní tymián a Živá voda. Tyto dva tituly patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl.
A to, že si o Božím tajemství nic nepamatuji, o něčem vypovídá.
Minimálně jsem musel být zklamán.
Kouknu na ni zas. Pro jistotu.
Převyprávění na jedničku. Máte-li volných deset minut, neváhejte :) Navíc oceňuju krásnou českou výpravu knihy s nádhernými ilustracemi.
Není důvod přecen'ovat tak útlý námět, jež připomíná spíš pohádku na dobrou noc, a kterou knižně nachal vydat přítel zesnulého autora. Proto dávám symbolicky jednu hvězdu, domnívám se, že ač by časem z tohoto vzešlo možná velké dílo, tento vydavatelský počin nijak zvlášt' čtenáře neobohacuje.To nemění nic na mém obdivu k Marcelu Pagnolovi.
Boží tajemství nemá obvyklý charakter Pagnolovy tvorby, neodehrává se v Provence, chybí jakékoliv autobiografické rysy, slovní ekvilibristika, hlubokomyslná zamyšlení. Působí spíš jako náčrt , jako syžet filmového scénáře.Je to prostý a jednoduchý příběh, který nezapře pero velkého vypravěče a jeho přečtení působí jako závan čerstvého vzduchu.
Text objevil v roce 1974 v autorově pozůstalosti jeho přítel Robert de Faillis při přípravě souborného Pagnolova díla a po přečtení se rozhodl jej vydat.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
2001 | Živá voda |
1975 | Jak voní tymián |
1992 | Tatínkova sláva |
1999 | Dívenka s tmavýma očima |
2002 | Boží tajemství |
Krátká povídka o tom, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné a každá bytost má na světě své místo.