Boží tulačka
Marcelle Auclair
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289303/bmid_bozi-tulacka-Y3r-289303.jpg
4
26
26
Život svaté Terezie od Ježíše v podání Auclairové má barvitost a živost rytířského románu. A přece neobsahuje nic, co by neodpovídalo historické pravdě, svaté Terezii se zde nepřičítá ani slovo, které by byla skutečně nepronesla. Tato dvojí vlastnost – živé a příjemné vyprávění, doložené na každé stránce ověřenými dějinnými daty – dodává životopisné knize neobyčejnou hodnotu. Napsat solidní životopis jedné z největších mystiček všech dob nebylo jednoduché, ale autorka se úkolu zhostila nade všechno očekávání. Pro velký zájem čtenářů vychází v Karmelitánském nakladatelství už v druhém, revidovaném vydání (původní český název zněl Životopis Terezie z Avily).... celý text
Duchovní literatura Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
La vie de sainte Thérèse d'Avila, 1950
více info...
Přidat komentář
Nádhera. Musím uznat, že tahle forma životopisu svaté Terezie od Ježíše je skvělá.
Ve shodě s jinými i já vnímám knihu spíše jako "dokumentární román" než román. Navíc zaujatost autorky pro Terezii hraničí se schopností přinášet popis skutečností. Ale jako vhled do části církve 16. st. ve Španělsku zajímavé a i vlastní postava Terezie jistě byla zajímavá.
Životní příbĕh zakladatelky klášterů ve Španĕlsku,od dĕtství až po konec života.Její návody k modlitbám pod názvem Hrad v nitru se dnes nedají koupit ani v antikvariatech.
„...Ach, ty titěrnosti, kterým se říká urážky! Děláme z nich domy, jako si děti staví domečky z kousků slámy!“
Všechno podstatné už přede mnou napsali uživatelé Sigas a Mánička178.
Také mi přišlo líto, že kniha je tak zvláštně rozpolcená. Je v ní příliš patosu a je příliš zatížená láskou autorky ke svaté Terezii, než aby se jednalo o regulérní historickou studii. Zároveň nefunguje dobře jako historický román, zdá se mi málo čtivá (třeba v porovnání s románem Dobývat nebe o Kateřině ze Sieny, který vyšel ve stejné edici), psaná jaksi kostrbatě, neurovnaně... Nečetla se mi vůbec dobře a nebýt mimořádně zajímavého obsahu, tak by mě forma asi donutila odložit před otočením poslední strany. Ale v případě životopisu svaté Terezie od Ježíše to nešlo. Protože svatá Terezie od Ježíše je prostě úžasná žena, sledovat její životní příběh snad ani nejde jinak než s tichým obdivem.
Je to knížka o úžasné osobnosti a vlastně už jen proto musí být zajímavá. Trochu balancuje na pomezí žánrů: na životopisný román je příliš věcná a na seriózní životopis příliš románová. Tím nechci říct, že by se odpoutávala od historické skutečnosti nebo si přímo vymýšlela, naopak její věrnost historickým zdrojům je imponující. Spíše jde o styl a možná i o poněkud nekritický obdiv k ženě, kterou už za jejího života považovali za světici.
Svatá Terezie od Ježíše je velikou učitelkou - modlitby, trpělivosti, vytrvalosti. Úžasná a silná žena, která mě v mnohém inspirovala a upřímně ji obdivuji. Pro úskalí, která v životě musela a chtěla vybojovat, a po celou dobu si uvědomovala, že jen díky Bohu vše zvládne. Kéž bychom měli takovou víru jako ona...
Kniha vyšla už v druhém, revidovaném vydání (původní český název zněl Životopis Terezie z Avily).
Četbu na pokračování uvedlo Rádio Proglas v r. 2001 a je stále k poslechu v jejich audioarchivu.
Boží tulačka
Výborná kniha o obdivuhodné ženě a světici. Životopis sv. Terezie z Avily je vypracován velmi pečlivě, dopodrobna ozdrojován a přitom dobře čtivý. Moudrost, dobrota, víra, obrovská pokora a síla, s jakou Tereza čelila všemu utrpení a protivenstvím (a že jich nebylo málo) mohou být povzbuzením a příkladem každému. Kromě toho je pro mne tato kniha dokladem, že osvícení mystikové mohou vyrůstat v jakémkoliv prostředí a v lůně kteréhokoliv náboženství či úplně mimo ně, neboť rozhodující jsou nakonec hluboce vnitřní kvality jedince. Přestože o sobě prohlašovala, že je dcerou katolické církve, jsem přesvědčen, že by si musela výborně rozumět třeba s takovým Rámakrišnou, Milarepou nebo dokonce i s Castanedovým donem Juanem. Jelikož rozhodující u těchto jedinců není nauka a dogma, ale sebepoznání, obrovská autenticita a upřímnost, laskavost, humor, absence ega a hluboký vnitřní vztah k té velkolepé Síle, Inteligenci a Vědomí, kterou pro absenci lepšího výrazu nazýváme Bohem. Možná to mnohým přijde nepřípadné, ale svým přístupem a absolutně pokorným podřízením autoritám, které však nakonec bylo korunováno vítězstvím, ne jejího ega, ale právě božího záměru, mi připomněla Švejka. Jediné, s čím jsem snad úplně nesouzněl, byla ta adorace utrpení jako důkazu lásky ke Kristu. Ne, že bych snad nechápal, jaký smysl má utrpení při rozpouštění ega a překonávání vazby na fyzické tělo a světské záliby, ale přesto stále nějak cítím, že na konci mystické stezky by především měla být radost. Ale je pravda, že radost bezpříčinná, takže vlastně vnější podmínky, včetně nemocí těla, jsou nepodstatné a i toto nám životopis této nádherné ženy ukazuje. Doporučuji.