Tři jezdci apokalypsy
Nathaniel Wonderful , Theodora Stonewall
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459965/bmid_tri-jezdci-apokalypsy-ZEG-459965.jpg
4
21
21
Božská tragikomedie série
< 2. díl >
Nesourodá trojice dobrodruhů míří zpátky do Stříbrouch, aby tam žádala svou odměnu. Dočkají se ale skutečně vytoužené slávy a bohatství, po kterých tak strašlivě prahnou? Nebo se vůči nim rozmarní bohové zachovají opět příšerně krutě a nespravedlivě? Ne nadarmo se říká, že peníze kazí charakter. A tady je ve hře daleko víc než jen pouhá hrstka zlaťáků! Je vůbec možné, aby se v takovém čase mohlo zrodit něco tak křehkého jako přátelství, mamonu a démonům navzdory? Alexandra Goldblum se vrací domů, zatímco nad Stříbrouchy se stahují bouřková mračna. Ukřivděný elfí kouzelník se nepřestává hněvat a volat po božím trestu. Sklíčená zlodějka by se nejradši na místě sebrala a odjela daleko pryč. A egoistický hraničář se už naopak vidí jako legendární hrdina. Tři obyčejní smrtelníci. Tři osamělé duše. Tři figurky mezi bezpočtem dalších na božské šachovnici. Jenže hry plné intrik umějí hrát krom cizích entit i mágusové a šlechta. Do jakého průšvihu se Pipin s Eiri a Sebasem namočí tentokrát? A kolika cizími osudy přitom sami zamíchají? Tři jezdci apokalypsy… ...právě přijíždějí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Během čtení jsem byla naprosto ponořená do příběhu. Zvědavost, napětí, zábava, projdete vším. Perfektně propojený, čtenáře to vtáhne. Říkala jsem si, co se bude dít, dle názvu knihy, hrdinům se povede díky nespočtu náhod dostat do velkých problémů. A asi nejvíc vtipná kapitola byla když velký magus Stawros potkal v kanceláři cechmistra Ralnora. Ta scéna byla nejvtipnější co jsem za poslední dobu viděla/četla. V druhé knize je mnohem více neznámých, velmi mne zajímá, zda v trojce dostaneme odpovědi. Eiri jsem celou dobu fandila, Sebas dost střídal povahy dle toho co se mu dělo, ale Pipin mi lezl fakt na nervy ve všech případech jen ON a jen ON. A jeho připojení s kouzelníkem, doufám že to bude pokračovat.
Po úvodním příběhu který nás seznámil se svým světem a vymezil základní hrací prostor, se děj rozvíjí a vše pokračuje. Nesourodá skupina ve které (jak jsem již řekl) je těžké najít hlavního hrdinu anebo se s někým ztotožnit, jde dál a prožívá další nová dobrodružství. Vždycky mi vrtalo hlavou kde a jak berou autoři inspiraci pro příběhy nové ale i pro gradující zápletky příběhů již rozehraných. Tato kniha není vyjímkou. Čtivost a dobrá zábava vás bude provázet po celou dobu knihy i když konec samozřejmě vytvoří podmínky pro pokračování dalšího dílu. Jestli jste byli spokojeni s první knihou, určitě nevynechte tento díl. Ačkoliv je jistě výhoda mít jedničku přečtenou, je dvojka napsána dostatečně srozumitelně aby dával smysl a pobavila i někoho kdo přijde takřka z ulice. Máte-li však možnost první knihu přečíst, pak “Nevyzpytatelné jsou cesty osudu” nevynechte. Zábava bude ještě lepší.
Pokračování humorného fantasy dobrodružství je tady. Tentokrát se nesourodá trojice trpaslíka, hraničáře a zlodějky vydává do města vybrat odměnu za zachráněnou dceru purkrabího. Že tohle nemůže být motiv hodný celé jedné knihy? To byste se ovšem divili, co všechno je kvůli takové obyčejné věci čeká.
Opět pobaví samozvaný elf s vizáží a nezaměnitelným charakterem trpaslíka, který dokáže druhé dostat mrknutí oka do potíží a tentokrát nebude jediný. Možná že je počátek trochu rozjímavý, to ale knize velmi brzy odpustíte, jakmile se rozjede a nasadí své tempo. Vždyť tři hrdinové, které drží pohromadě jen nutnost vybrat a rozdělit si odměnu, si nebudou zrovna dvakrát zachraňovat vlastní krky a kdo by se chtěl dělit? Potěšil brněnský hantec jakožto zlodějská hantýrka.
Jsem velmi ráda, že se mi i tato kniha dostala do rukou, jako to bylo i u jejího prvního dílu.
Kniha plná bohatých souvětí, která dokonale vtáhnou do děje. Komplikované životy postav u kterých i s neoblíbenou postavou dokážete soucítit a nejraději by jste ji pomohli. Velmi pěkný vývoj postav a změn v jejich chování, například zlodějka Eiri při tom hezky dospívá. Sebas dostává přes své ego a i když chabě začíná být snesitelný a Pipin...asi zůstane Pipinem. Trdlík s naivním a místy nepochopitelným myšlením.
Jediné, na co člověk musí při tom myslet je to, že příběhy vznikají hodem kostkou, místy je děj v takovém rozpoložení, že si člověk říká proč to tak udělal, nebo proč to tak dopadlo. I hody kostkou jsou nevyzpytatelné a i když to vypadá, že vám padne dobré číslo a kostka se točí, dokud neusedne pevně a bez hnutí, nikdy není jistý výsledek.
Další, co bych ráda zmínila je, že druhý díl má mnoho neznámých, oproti prvnímu dílu který má dobrodružství uzavřené a otevřený konec v návratu do Stříbrouch, tak druhý díl má plno různých cestiček. Velmi se těším, až vyjde i třetí díl, věřím v jeho kouzelnost těchto spisovatelů, a že hlavní trojice dojde vysněné odměně, ale kdo ví, kostky jsou nevyzpytatelné :D
Stejně jako u prvního dílu Nevyzpytatelné jsou cesty osudu jsem i z pokračování druhého dílu Tři jezdci apokalypsy naprosto unešená v průběhu děje se vám dostane vysvětlení z prvního dílu, který opravdu doporučuju přečíst . Knížka se mi četla skvěle jelikož humor obou autorů mi není cizí nejen, že jsem se i skvěle zasmála. Stejně tak i ty méně usměvavé scény jsem četla se zatajeným dechem . V průběhu druhého děje se taky setkáte s dalšími postavami, které vám oba autoři představí nejsou jednotvárné tak jak jsem četla fantasy od jiných autorů .
Ale na rozdíl od prvního dílu, kde se mi elfí čaroděj Pipin líbil se v průběhu druhého děje z něj stává neuvěřitelnej otrava, který si myslí, že za nic nemůže a dělá ze sebe největšího chudáčka jsem spíše v druhém díle přirostla ke dvěma dalším hlavním hrdinům k Eiri a Sebasovi .
Upřímně jsem zvědavá na novou postavu se kterou se ve druhém díle knížky setkáte a nové dobrodružství a na novou knížku už netrpělivě těším.
Pokracovani dobrodruzstvi tri skorohrdinu.Hned druha kapitola me rozesmala az k slzam.Akce strida humor,bavila sem se az sem slzela.Chvilemi mi to pripominalo Narcos v jinem svete.Za me skvely pocin a drzim palce at to jde takhle dal.
První díl se mi moc libil, takže na tohle pokračování jsem se těšila, myslím že se kniha povedla, vyprávění přímo navazuje tam kde skončilo, co se v prvním díle jen naznačilo, se tady pořádně rozebírá a rozjíždí, je to více dějové, ale hlubší vyjádření pocitů a ztotožnění se s problémy reálného světa ani tady nechybí. Prostě super čtení!
Božská tragikomedie se podle mě v rámci samonákladů řadí k těm docela povedenejm počinům, ať už po stránce kvality vazby, tak aj obsahu. Spisovatelský duo rozhodně nelení a uměj se poučit ze zpětný vazby recenzentů. Vychytali korekturu, jejich rukopisy procházejí betareadingem - a je to znát :)
Ve druhým díle, pokračování Nevyzpytatelnejch cest osudu, se autoři potýkají s noční můrou každýho Pána Jeskyně… Jak sakra udržet při sobě nesourodou skupinku dobrodruhů, aby se ti ničemové nerozutekli za vlastními cíli? Jak proměnit náhodnou známost v opravdový přátelství? Hele, cesta to bude ještě dlouhá, ale Pipin, Sebas a Eiri k tomu snad mají úspěšně nakročeno.
Po splnění úkolu (tj. nalezení a zachránění urozený dámičky ze spárů tlupy hrdlořezů) naši hrdinové míří zpátky do Stříbrouch pro zaslouženou odměnu. Jenže odměna je vypsaná i na hlavy Pipina a Eiri! Sebas se proto, ehm ehm, naprosto nezištně nabídne, že sličnou Alexandru dopraví domů a vrátí se s pytlem zlata, co si posléze parta spravedlivě rozdělí. Cítíte ve vzduchu zradu? Dobře. Je totiž jen jednou z mnoha a zápletka není tak jednoduchá, jak se může zdát. Figurkami v týhle intrikánský hře totiž táhnou i skoupej komorník, labilní purkrabí, tajemnej ušák nebo nebezpečně mocnej mágus.
Knížka je čtivá, vtáhne do děje, umí pobavit hláškama i absurdníma situacema (scéna se žebrákem se fakt povedla). Vypravěč střídá úhly pohledu, koncept děje působí o něco propracovanějc než minule, tam to vypadalo jako čistá improvizace. Nicméně by to chtělo lepší worldbuilding, a to i přes stavební základy DnDčka (protože ne všichni čtenáři fantasy jsou seznámený s reáliema a např. pod blíže nespecifikovaným pojmem ,krol' nebudou vědět, co si představit).
Obálka super, ale z ilustrací jsem krapet rozpačitá. To se vyloženě překreslovalo, nebo jde o digitálně upravený fotky? Protože ikonickej snímek Madse Mikkelsena jsem poznala ihned...
3,5/5* a ač se to na hodnocení zatím neprojevuje, série v mejch očích stoupá.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorům.
Pokračování autorské prvotiny. Opět výborné čtení, plné magie, nedorozumění, komplikací a dobrodružství a někdy i trošku drsnější. Občas i nějaký ten humor, který většinou zajišťuje Pipin a jeho 'mozek', především jeho epizoda s mincí, to jsem málem spadla pod stůl. Kniha má svůj styl, hodně se v ní popisuje a vypráví a trochu méně mluví...
Na druhý díl ze série Božské tragikomedie s podtitulem "Jezdci Apokalypsy" jsem se velmi těšil, první díl nás seznámil s trojicí hrdinů/nehrdinů a prožili jsme jejich první společnou výpravu. Druhý díl začíná přesně tam kde první skončil. A musím říct, že druhý díl je za mě spíše tragédie než komedie... Ale tragédie, jenž se veze na vlně šílených rozhodnutí, bláznivých situaci, které jen bohové dokážou vymyslet ????????.
Je to už třetí kniha od téhle autorské dvojice, co čtu. Pro autory je typické, že jejích knihám vévodí silné hlavní postavy a rozmanité ale velmi jedinečné charaktery. U téhle knihy to platí trojnásob. Naši hrdinové pokračují ve své zběsile honbě za svými sny. Ukazují nám, že jsou vlastně úplně obyčejné bytosti. Jestliže čekáte chrabré hrdiny, jenž budou pomáhat nevinným a bojovat proti hordám nepřátel, držíte v ruce špatnou knihu. Tady vévodí chamtivost, egoismus, osobní cíle a honba za bohatstvím a prestiži.
Hraničář Sebas alias Jebas ???????? nám zde ukazuje svou pravou tvář. Trpaslík Pip zase svojí rozdvojenou osobnost, kdy se střetávají trpasličí geny s pocitem, že je mocný elfí čaroděj a vyžaduje, aby se lidé k němu tak i chovali. A třetí je zlodějka Eiri, která je pod tíhou vlastních výčitek donucena konat, a většinou se objeví ve špatný čas na špatném místě.
Kniha i když se odehrává ve velmi krátkém časovém intervalu a více méně na jednom hradě a ve dvou hospodách, tak má šmrnc a neustále se něco děje. Na prvním místě není příběh ani prostředí, ve kterém se odehrává. Nejdůležitější jsou tři postavy, tři jezdci a jejich rozhodnutí. Styl psaní mi sedí, není to moderní je to spíše klasika, ale ke knize se to hodí. Dodává to tu správnou atmosféru. Říkal jsem si, že název knihy je velmi přesný, ale na konci jsem se opravil, protože na tuhle jízdu by byly i jezdci apokalypsy krátcí ????????. Super kniha už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Tahle trojice hrdinů ukrývá pod svou hloupostí, bláznovstvím a neschopností zbraň hromadného ničení a ani oni sami o tom neví.
Druhej díl Božský tragikomedie a ještě v roce 2020! Mazec! Tohle je jejich třetí knížka za jeden jedinej rok! Upřímně, začínám litovat, že jsem si nenašel čas a nepřihlásil se aspoň na beta čtení. Protože bejt u toho, když Tohle vznikalo, muselo stát fakt za to! Hrozně rád bych ty dva magory co to píšou, osobně poznal, ale zdrhli do zahraničí. (Parchanti!) Se psaním prej ale rozhodně neseknou. Díky, rozmarní bohové! Těším se na další díl-díly.
No a teď ke knížce… Tři jezdci apokalypsy. Jako, když jsem ten název viděl poprvý na jejich blogu, měl jsem takovou svojí představu, co to bude asi znamenat. No… Dostali jste mě. Tohle jsem fakt nečekal. A rozhodně to nebyl jedinej moment, kdy jsem byl tak trochu paf nebo se chlamal. Zvlášť druhá kapitola. Ta mě na totálně rozštípala.
Komu přišla jednička moc rozvleklá a bez akce, tak tady zaplesáte. Hlavně se nenechte odradit první kapitolou. To je jen takový seznámení s postavama. Ale určitě jí nepřeskakujte! Spousta věcí, který se tam píšou, začnou dávat smysl až mnohem pozdějc. To je jedna z věcí, která se mi na knížkách těhle autorů líbí. Jak to maj promyšlený a jak všechno začne dávat postupně smysl.
Dobrý je taky, že v jedničce se hodně cestovalo a teď ve dvojce jsou skoro celou knížku jen na jednom místě. Je tam taky mnohem víc akce. Další změna! A celý se to stane během krátkýho časovýho úseku. Jo a u některejch částí jsem si říkal, jestli vedle mě nestojí nějakej démon a nepodsouvá mi text z Na hraně temnoty. Myslím ten styl psaní. Ne, že by to byl to byly nějaká ty citace nebo tak.
Co se postav týče… Hlavní trojlístek moulů opět nezklamal a skvěle pobavil. Docela prima byla i dcera purkrabího. Každopádně mágus je taky úžasnej kolík. Myslím, že nejlepší na týhle sérii je to, že postavy nejsou žádní polobozi se super schopnostma. Jasně, je tam magie, kouzelný předměty a božstva, ale nikdo díky nim není nesmrtelnej nebo nezranitelnej. Každej má svůj pohled na svět a bebíčko z minulosti, který se odráží na tom jak gómá. Příklad – něco se stane, ale každá postava si to vyloží podle svýho a tak to potom prezentuje ostatním, nebo schválně lže, aby z toho měla prospěch a další pak z tý lži zase vyvozujou vlastní představy. Je to hrozně lidský a uvěřitelný. Kolikrát jsem se v některejch situacích sám viděl a smál jsem se tomu.
Doporučuju si to přečíst, ať už na autory nebo samizdat máte názor, jakej chcete. Asi ne každýmu sedne styl jejich psaní, ale mně se třeba líbí a řekl bych, že se k fantasy žánru hodí.
První díl, který jsem četla před pár měsíci se mi líbil a byla jsem zvědavá, jak se s druhou knihou autoři "poperou". A poprali se skvěle.
Pravda, že asi prvních třicet stran jsem si říkala ajajaj, to nebude dobrý, to vůbec nebude dobrý, ale najednou zvrat a nemohla jsem se odtrhnout od čtení.
Opět se setkáváme s Pipinem, Eiri a Sebasem, kteří se po prožitém dobrodružství vrací domů do Stříbrouch, aby tam žádali o odměnu, která jim náleží. Jenže se vše zkomplikuje...
Výborná čeština, skvělé vyjadřování a opět parádní fantasy kniha. Rozhodně doporučuji přečíst všem, kteří máte tento žánr rádi.
V knížce se opět, jako v předchozím díle, setkáte s nesvatou trojicí: s Eiri, Pipinem a Sebasem. Kromě nich ale v knížce řádí i řada vedlejších postav, které nejsou pouhými kulisami, ale opravdovými žijícími bytostmi z podstatných jmen a sloves. Nemusíte je mít rádi, ale jsou tam a čekají. Občas umírají. A občas jsou na zabití. Někdy je máte rádi a někdy byste je nejraději naložili do lihu jako laboratorní exponáty.
Samotná knížka je psaná poetickým a vzletným stylem a ti, kteří jsou zvyklí na akční "moderní" styl, s ním budou možná trochu bojovat, ale stojí to za to. Když totiž přijmete to, že se nad větami budete muset někdy dokonce nedejpřírodo zamyslet, za odměnu dostanete občas takový slovní obraz, že z něj lingvisticky nadšeně óchnete. Čímž neříkám, že "moderní" styl je špatně, ona je docela věda poskládat slova a věty tak, aby se to četlo samo bez větší námahy, a dost to obdivuju, zároveň to ale není nic, co v knížkách automaticky očekávám, a jelikož je často nekompatibilní s výše zmíněnou poetičností, ani ho často v některých knížkách nechci.
A pokud jste náhodou někdy hráli Dračí doupě, DnD nebo něco podobného, možná se vám zasteskne a budete si muset nutně najít novou partu nebo oprášit tu starou. Byli jste varováni!
Tak za rok napsat a vydat, byť samonákladem, tři knihy a přitom držet čtivost, to chce víc než jen odvahu. Druhý díl nesourodé trojice mě bavil ještě víc než ten první. Postavy se vykreslují, charaktery se prohlubují. Krev teče proudem a pocity létají. Zajímavé je pozorovat alegorii na náš současný svět. Třeba takový cechmistr Ralnor. Módní guru. Doporučuji.
V druhém díle se děj více zaplétá, vstupují do něj další postavy, které ovlivňují naše hrdiny. V tom ohledu příběh splňujě očekávání druhého dílu. I přesto knize stále chybí něco, co by mě vtáhlo do děje a přimělo "číst, i když už je dávno čas spát". Celkově na mě příběh prostě stále nepůsobí plynule a soudržně. Nicméně i tak je relativně čtivý a kdo nemá v dlouhých zimních večerech co dělat a má rád středověké fantasy, své si na něm jistě najde.