Brána k věčnosti
Zdeněk Volný

Děj autorova prvního SF románu Brána k věčnosti (Čs. spisovatel 1985) je posazen do nedaleké budoucnosti, v níž se rozšířilo užívání a zneužívání látky zvané mesipan, získané na Marsu dolováním zkamenělého marsovského rostlinstva. Ukazuje se však, že mesipan má nebezpečně blízko k návykové droze. Hlavní hrdina Tomáš Mendel se ocitá v tenatech mocné tajné organizace Bratrstvo kosmické jednoty, která pod pláštíkem hlásání bratrství s hypotetickými mimozemšťany pravděpodobně usiluje o ovládnutí světa. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction... celý text
Přidat komentář


První polovina knihy je neuvěřitelně roztříštěná a zmatená. Dochází tu k prolínání různých časových rovin, minulost, současnost, budoucnost, do toho sny, vzpomínky a vize, opakující se motivy, to všechno navrstvené na sebe bez ladu a skladu v nepřehledné směsici. Člověku z toho jde až hlava kolem a marně se snaží srovnat a nějak si utřídit celý ten pelmel nekonzistentních událostí. Autor navíc jakoby se nedokázal rozhodnout, zda bude psát vědeckou science-fiction, červenou knihovnu, filozofické pojednání nebo dobrodružnou story. O něco podobného se už pokoušeli pejsek s kočičkou, když vařili dort. Akorát, že tentokráte z toho všeho nebolí břicho, ale hlava. K zaostření příběhu dojde až ve druhé polovině textu, ale ani tady se nevyvarujeme takovým faux pas, jako když skupina, jíž za patami hoří atomový reaktor a hrozí výbuchem, se pustí do filozofování o podstatě života ve vesmíru.
Autorovy další knížky
1985 | ![]() |
1989 | ![]() |
1999 | ![]() |
1995 | ![]() |
1996 | ![]() |
Tohle jsem kdysi četl, v poznámkách mám "propadák". Po opakovaném přečtení v době nedávné jsem, bohužel, názor nezměnil. Jedna hvězda ze slušnosti k českému autorovi.