Brána věčnosti

12.03.2017

Mám tu čest napsat komentář jako první. Snad se mnou budou další čtenáři souhlasit, když zde napíšu, že kniha je prostě fantastická. Přes úctyhodný počet stran se čte jedním dechem. Postavy zde žijí. Dokáží si nás získat a vtáhnout do příběhu. Barvitý román nás zavádí daleko do historie, dýchne na nás středověk se vším, co mu náleží. Ocitáme se v Německu i ve Svaté zemi, poznáme náboženství pronásledovaných katarů a proti tomu hluboké odevzdání se myšlenkám křesťanství v plném slova smyslu. Ústřední postavy jsou rovnocenné, o žádné se nedá říci, že je plochá nebo nadbytečná. I epizodní postava poustevníka Azraela hraje nezanedbatelnou roli v románu a takových je tu víc. Ovšem velká láska mezi sestrou Elsbeth a Rogersem, která se rozhořela vlastně jen díky osudové záměně, nezná protivenství. Milostné scény jsou velmi cudné a přitom působivé. Jeho dva kamarádi, kteří ho provázejí po celý román, vyvažují dramatické okamžiky jiskřivým situačním humorem i ve velice zapeklitých situacích. Záporák Meffridus a jeho milenka Constantie jsou ukázkou, že nic není přímo černé ani bílé. O překvapující rozuzlení v románu není nouze a já tedy litovala, že kniha nemá víc stran. Tak se čte výborně. Přeju i ostatním stejně krásný požitek z četby, jako jsem měla já po celou dobu. V knihovně se podívám po dalších knihách autora.