Brána věčnosti
Marie Šulcová
Rodinná románová biografie rodiny Čapkových série
< 4. díl >
Čtvrtá a poslední část faktografického románového cyklu o životě a díle bratří Čapků zachycuje období od r. 1930 až do smrti Karla Čapka v roce 1938.
Přidat komentář
Tak toto byl zatím naprostý vrchol. Ovšem čeká mě ještě pětka. Čtvrtý díl je malinko víc zaměřen na Karla Čapka, Josef zůstává (jako vždy) trochu v pozadí. Oba Čapci jsou zralí muži, uznávaní a vážení. Kniha popisuje vrchol umělecké tvorby obou bratří, především pak Karla. Zabývá se také osobním životem Čapků a jejich vzájemným vztahem. Hospodářské, společenské a především politické události zde silně rezonují, protože prostě byly výrazné a silné. Nastupuje fašismus, Hitler se svým nacismem a společnost i Čapci se právem hrozí úpadku lidství. Mnichovská dohoda a vznik protektorátu, jako by byla pomyslnou střelkou na kompasu směřování naší země. Karel Čapek upadá v nemilost, je obviňován a doslova štván méně či více vzdělanými, aby byl nakonec vlastně uštván.
Celá pentalogie (následuje ještě jeden díl o Josefu Čapkovi) je nádherná, přečetla jsem na jeden zátah. Život sourozenců Čapkových je podán velmi čtivě a ve všech souvislostech. Spisovatelka odvedla perfektní práci, a nepopisuje Karla jako neomylného klasika, ale i jako chybujícího, žárlícího a trochu i sobeckého člověka.
Třetí díl ságy o rodině Čapků je věnován Karlovi, v době první republiky, až do jeho smrti, v kontextu s celospolečenským děním. Karel Čapek, nejvýraznější osobnost české literatury je na vrcholu tvůrčích sil, působí jako novinář, redaktor a hlavně spisovatel , jehož díla jsou vydávána často dříve v zahraničí než doma. Kritizuje v nich rozjitřené společenské poměry, obavu ze zneužití techniky i z nastupujícího fašizmu, za což musí čelit tvrdé kritice i nenávistným útokům části společnosti, která se cítí jeho tvorbou ohrožena. Tato část rodinné biografie se mi líbí nejvíce, skýtá poučení i pro naši generaci.
Celá biografie rodiny Čapkových by zasloužila více pozornosti čtenářů, tento 4. díl by se dal směle využít pro výuku studentů o předválečném vývoji republiky hlavně v literatuře a dějepise. Poslouchala jsem některé pasáže několikrát, abych informace pobrala. Autorka odvedla výbornou práci.
Konec knihy je vlastně dosti smutný...:-/ Zrada "západních" intelektuálů, která vedla k vydání Československého pohraničí. Čapek si musel myslet, že celý jeho život byl založen na lži - věřil tomu, že intelektuálové národa mají zabránit davovému šílenství a jít proti antihumánní propagandě. Což se jim nepovedlo. No jo taky to byli jen lidé, co se snažili vyhnout konfliktu.
Pro tento titul platí to samé co pro předchozí díl, Poločas nadějí. Autorka zvídavé čtenáře svým líčením života bratří Čapků i dalších významných osob doby, jakož i událostí třicátých let 20. století, určitě nezklame .
Autorovy další knížky
1998 | Čapci |
1990 | Ladění pro dvě struny |
1997 | Brána věčnosti |
1993 | Poločas nadějí |
1997 | Kruh mého času |
Výborné čtení.
Prožila jsem díky autorce s bratry Čapky, a nejen jimi, i s jeho přáteli, se skupinou pátečníků, s politiky a dalšími významnými osobnostmi, roky 1930 až 1938 v tehdejším Československu. Období pro naši republiku a vlastně pak i pro celou Evropu tak osudové. Období, kdy se vše zlé teprve připravovalo a chystalo, a kdy Evropa neviděla, nebo nechtěla vidět vzestup Hitlera v Německu.
A kdy nás pak nakonec naši spojenci obětovali, aby zachránili, jak byli v té době přesvědčeni, mír v Evropě.
Sledujeme osudy bratří Čapků a jejich rodin, ale hlavně spisovatelské, novinářské a vůbec publicistické aktivity Karla Čapka. Jeho boj za demokracii a zachování masarykovských ideí; nakonec se smutkem a pocity marnosti prožíváme období po Mnichovu 1938, kdy začaly vystrkovat růžky protimasarykovské kulturní i politické skupiny a kdy na vlně pomnichovské krize začal hon na demokraticky smýšlející veřejně známé osoby. Smršť výhrůžek, anonymních telefonátů, hromady anonymních sprostých dopisů. Karla Čapka asi deptalo vše dohromady, nelítostný hon na jeho osobu plný urážek a sprostot, zklamání z Anglie a Francie, na které při obraně země před Hitlerem tak spoléhal, a nakonec ho udolal fatální zápal plic a plicní edém, ze kterého se již nešlo zotavit.
Dlouho jsem žádné čtení tak neprožívala, autorka mě přenesla do tehdejšího Československa tak věrohodně, klobouk dolů. Odpouštím i ten mnohokrát opakovaný „Masarykův věneček bílých vousů“ nebo „nosový hlas Beneše“, možná i pro to opakování mi hned při projevu E. Beneše vždy ten zvláštní hlas, který známe z rozhlasových záznamů, při čtení naskočil a popisované události působily tak autenticky.
Koho toto období zajímá, vřele doporučuji, byť jde o čtení náročné a hutné.
--------------------
Pár citací z knihy; myslím, že nám dnes při jejich čtení mohou napadnout i jiné souvislosti, a to autorka psala knihu v letech devadesátých, jako připomínku dob minulých…
„Karel hleděl znepokojeně na prezidenta. Seděl v křesle jako starý tribun a zamyšleně si rukou hladil bílou bradu. Snad vzpomněl na Švehlu – občas tvrdíval, že žádná válka není tou poslední, že vždycky se najde nějaký člověk s mocivládnými ambicemi, který ve jménu bůhvíjaké spravedlnosti začne řinčet šavlí a začne hnát lidi do šarvátek, malých, velkých i těch úplně největších, v nichž padají milióny.“
*
„ – Ten chlap je snad blázen, ozvali se pátečníci na nejbližším sezení. – Copak někdo Německo ohrožuje?
– Kdepak, není blázen, řekl Karel a varovně vztyčil ukazovák, – dokonce má pod čepicí a moc dobře mu to myslí, dokonale ví, co chce. Teď bude moc záležet na Evropě a na Spojencích, co udělají pro budoucnost.“
*
„Noviny šly na dračku. – Lidičky, prej jsme odpovědni za všechno! Vyvolával kamelot na rohu Jindřišské. – když bude válka, tak prej je to naše práce! Prej ji vyvoláme, když Sudety nedáme! Lidííí! Viděl to kdy někdo? Aby beránek sežral vlka?“
*
„Karel mlčky přecházel salonem a ruce se mu chvěly: je vůbec možné nechat dojít věci tak daleko? Aby se jeden gauner stal postrachem Evropy? Zač stojí národ, který si postaví na svůj piedestal lumpa a klaní se mu jako zlatému teleti? Zač stojí evropské velmoci, že nedokážou jeho řádění učinit sebemenší přítrž, naopak, za všeobecné nepozornosti mu svým jednáním dovolí chování vlka v ovčinci malých národů.“