Dúha
David Herbert Lawrence
Brangwenovi série
1. díl >
Známý anglický modernista D. H. Lawrence (1885-1930), napsal čtyři stěžejní romány. Zatímco Synové a milenci, Ženy milující a Milenec lady Chatterleyové vyšly v češtině už ve 30. letech a znovu v době současné, čtvrtý z nich, román Duha z roku 1915, dosud přeložen nebyl. Symbolický, spíš než realistický román zachycuje život tří generací rodiny Brangwenů žijících na farmě na anglickém venkově. Lawrence, jdoucí vášnivě a tvrdohlavě proti všemu, co vyznávala oficiální kultura a strnulá a pokrytecká morálka, se soustřeďuje na tělesné, emociální a nejvnitřnější pocity svých hrdinů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1982 , Pravda , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Rainbow
více info...
Přidat komentář
Docela zvláštní román, od kterého jsem, pravda, čekala něco úplně jiného, ale jako literární experiment (jak jsem se dočetla na záložce) to také hodnotím jako velmi zajímavý pokus o hlubinný psychologický román. Na téma prolínání a doplňování mužského a ženského principu a vztahu mezi profánním a duchovním/náboženským jsem četla málo opravdu beletristických děl, ale toto mne dost zaujalo. A varování: opravdu se to čte těžko a pomalu... :-)
Musím povedať, že sa nečudujem, že táto kniha sa stretla s odporom kritikov a neodporúčali ju čítať ženám. Lawrence predbehol dobu a ešte opovážlivo vyjadroval priamo názory cez postavy žien. Dokázal však geniálne nazrieť do duše svojich hlavných hrdiniek.
Nezapomenu na odpoledne, v němž jsem četl první část Duhy – Lydie a Tom a jejich vztah, v němž se mysticky spojují jejich city, jejich těla, a jejich domov: v tom popisu byla syrová – a o to něžnější – pulsace toho, čeho málokdo dosáhne. Číst tuto knihu skvěle přeloženou Kateřinou Hilskou není jen jako dívat se na oblouk duhy – je to jako jít podle duhy až k hrnci duchovního zlata.
Štítky knihy
anglická literatura rodinné vztahy farmáři ságy 2. pol. 19. století
Autorovy další knížky
2008 | Milenec lady Chatterleyové |
2005 | Synové a milenci |
2004 | Ženy milující |
1999 | Duha |
1966 | Panna a cikán a jiné povídky |
Zvláštní dílo, nikdy jsem nic podobného nečetla. Předně mě překvapilo, že knihu napsal muž na počátku 20.stol. ve věku 30 let. Čekala bych starší ženu o několik desítek let později.
Psychologické postřehy autora k jednotlivým postavám jsou pozoruhodné. Dokázal zachytit křehkost dětské duše, zmatenost a bloudění v období dospívání, pochybnosti a chybování dospělých, vyrovnanost stáří. Z čeho autor ve svém věku a době čerpal tak rozsáhlé a hluboké znalosti o lidské duši ve všech jejích životních etapách, je mi trochu záhadou. Hlavně mě opakovaně překvapovaly znalosti ženského pohledu na svět.
S některými pocity a jednáními postav jsem se nedokázala ztotožnit, ale většině postav jsem rozuměla. Občas těch vnitřních bojů na mě bylo ale moc, autor se vyžíval v rozsáhlém popisu pocitů a pohnutek, to mě pak kniha trochu přestala bavit.
Líbila se mi osudovost - že někteří lidé k sobě patří, přestože jsou naprosto rozdílní. A v jedné části knihy mě pořád napadalo, že kdyby spolu lidé více otevřeně a upřímně komunikovali, vyřešila by se spousta problémů.
Kniha se nečte úplně sama a s lehkostí (četla jsem ji poměrně dlouho), ale je v ní spousta podnětných myšlenek, takže bych ji doporučila těm, kdo jsou ochotní číst pomaleji a přemýšlet :-)