Brankář bydlí v naší ulici
Jan Pixa , Pavel Pásek
Kniha vypráví o partě kluků co mají ve volném čase zájem o hokej, i přesto že mají zhoršený prospěch ve škole. Jak se se vším dokážou vypořádat?
Přidat komentář
Předloha rozhlasové hry „Brankář bydlí v naší ulici“, která byla roce 1957 zfilmována a roce 1971 vyšla stejnojmenná knížka, kterou jsem četl v pozdějším věku a byla milou vzpomínkou. Jako nejmenší z kluků jsem byl postaven do hokejové brány, která byla vyšší než já. Vlastnoručně zhotovené chrániče z lepenky a filcu, protože pravé betony byly příliš veliké, a vypůjčená lapačka s vyrážečkou ze mě dělaly těžko překonatelnou překážku ke vstřelení gólu skoro celou zimní sezonu. Měl jsem přezdívku „Lacky“, podle pardubického hokejového brankaře. Až jednou, stříleli na mě starší, o mnoho větší a silnější kamarádi, a já do té doby neohrožený, dostal pukem pumelici přímo na oko. V té době se ještě masky ani helmy v hokeji nepoužívaly. Máma moji brankařskou výzbroj spálila v kamnech a do brány jsem se již nesměl postavit.
Tuto knihu mám rád,protože se stotožňuje s mím životem,ale s tím,že ikdyž jsem taky byl hokejovým brakkářem více jsem tihnul k brance fotbalové.Tato láska ke sportu mě provázela celým životem až do doby než mi to zdraví nedovolovalo.
Jedna z oblíbených knih mého dávného dětství. Kniha je napsána velmi čtivě a s nevšedním humorem. Ústřední postavou je, dalo by se říci, Pepíček Cibulků zvaný ve vypjatých situacích bojovně Jožinem. Kniha je o přátelství, hokeji a o škole. Vřele doporučuji. Howgh.
"Sedněte si, volové." Sedli si, jako když jim podrazíte nohy. A paní učitelka Topinková pokračovala... - věta, kterou si vždy vybavím, poslouchám-li hovor dnešní mládeže a vzpomenu-li na svá dětská léta.
Film byl slabší než knížka, ta mne upoutala více.
Obyčejný, zdánlivě všední příběh party kluků - přesto jsem přesvědčen, že v něm je mnohem mnohem více, stačí se jen začíst :o)