Brány mrazu a jiné prózy
Karol Sidon
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180261/bmid_brany-mrazu-a-jine-prozy-y0I-180261.png
4
12
12
Knihou Brány mrazu a jiné prózy se k českým čtenářům po letech vrací Karol Sidon jako vynikající prozaik, který se ve svých textech zabývá závažnými tématy: smyslem života, religiozitou a složitostí lidských vztahů; přitom však jeho prózy nikdy nepostrádají humor. Kniha nabízí texty v České republice dosud knižně nevydané. Úvodní povídkový soubor Hluší a slepí, obsahující prózy „Trnavský hřbitov", „Nevyhnutelný příběh" a „Ti, kteří přežijí", má autobiografické ladění. Povídka „Kdo chceš psa bít" se na popisu spolupráce židovské obce s nacistickými orgány dotýká vztahu mezi takzvanou „rozumností" a „bláznovstvím". Povídka „Maminka zpívá druhý hlas" je půvabnou konfrontací autorových dětských představ s dospělou realitou: fantazijní prolnutí obou světů, vyvolané smrtí matky, která patřila do obou jakoby oddělených životů hlavního hrdiny, se dostává na hranici absurdity. Vrcholem knihy je novela „Brány mrazu" s tématem hledání smyslu života, bilancování, samoty, složitého nalézání mezilidských vztahů a víry. Ať už Karol Sidon zůstává ve svých textech pevně nohama na zemi nebo vstupuje do světa fantazie, nikdy nepřestává být autorem bolestivé upřímnosti, hlubokého tázání a krásného českého jazyka.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2014 |  Altschulova metoda |
| 2012 | Pět knih Mojžíšových |
| 1968 | Sen o mém otci |
| 2015 | Piano live |
| 1991 | Evangelium podle Josefa Flavia |
Kam jste mě to zavedl, Karole Sidone? Jak hluboko a k jakým branám? Opravdu jsem cítil mráz a neběhal jen po zádech, ojínil mou duši. Starý Tomáš nechal tu svou zestárnout. Ani nemohl mít jiný přídomek. To přece chtěl. Jednou se rozesmál uprostřed milostného aktu, ztratil tak lásku svého života a začal hledat Boha. Ten koumák, knihomol a filozof chtěl být tak vážný, až se začal měnit ve vlastní karikaturu. A byl k politování. Také tehdy když vydumal onu teorii o prvotním hříchu proti skutečnosti, mohl se považovat za velmi vědoucího, aniž by si myšlenku nechal patentovat. Ale neochudil se spíše? Pokud se vzdal lidské lásky, musel spoléhat na lásku k Bohu. Ale On mu ji vracel jen v pochybách. Co následuje, už je jen cesta spirálou do zmaru. Odtud jej ani epizoda s mladou dívkou nevytrhne, ačkoli se nestává často, že by jej líbala mladá děvčata. V té spirále se veškeré možné roviny vyprávění rozklíží a od snů a vidin už jsou k nerozeznání. Tomáš se ztrácí sám sobě, rozmlží se, rozpustí jako akvarel. Kdo to vůbec byl? Snad ne Karol Sidon, který vyzrálou bilanční novelu psal teprve ve svých 35 letech? Ale zůstává zde kniha a za tu díky. Další hledání či snad listování - kdo jsme? - přenechává nám.